DSOCI - 36. kapitola

Ostatní zaměstnanci Phantasmy se o Arielle od té doby, co se se pracovně opět přesunula, začali velice zajímat. Na starost ji dostala velmi pozoruhodná žena jménem slečna Fleck, kterážto, jak se Arielle dozvěděla až později, byla jakousi důvěrnící pana Y společně s dvěma dalšími muži. Po parku se jim říkalo Trio a jak si Arielle vydedukovala, vyřizovali pro pana Y osobní věci, zatímco Christian se staral o administrativu a běžný chod parku. Arielle si vybavila slova pana Y o tom, že si ji chce otestovat, takže i tento nový post považovala za nějakou zkoušku. Ovšem nemohla si tím být jistá, protože se jí po čase začalo zdát, že o ni tajemný vlastník parku ztratil zájem. Už si ji k sobě víckrát nezavolal a v případě potřeby se vše vyřizovalo prostřednictvím slečny Fleck.

Slečna byla na první pohled nepřehlédnutelná žena. Arielle tipovala, že by mohla být asi tak stejně stará jako Christian - něco kolem pětatřiceti let. Měla ohnivě rudé vlasy, které obvykle nosila vyčesané do vysokého účesu, ve kterém se blýskaly flitrové ozdoby, které při zkouškách na jevišti efektně odrážely světla reflektorů. Vlasy obvykle nosila na straně rozpuštěné, aby vynikla jejich délka až k pasu. Měla pronikavé zelené oči, které Arielle v jistém ohledu připadaly kočičí, a rysy jejího obličeje byly zrovna tak přezíravé jako ty pana Y. Lidé před ní měli neustále nutkání dokazovat své kvality, protože si všechny měřila jako podřadný hmyz nehodný její pozornosti. Způsob jejího oblékání byl zrovna tak výstřední, jako její osobnost. Věčně chodila v černé, anebo alespoň v šatech, kde černý prvek převládal. Její šaty obvykle byly možná až příliš vyzývavé, což na jevišti nevypadalo tolik nepatřičně, ale ona běžnou a divadelní gardedobu nerozlišovala a to už zvláštní bylo. I na poměry Phantasmy vyčnívala, ale nikdo se jí nikdy nesmál, ani na ni neukazoval prstem a lidé se jí uctivě klidili z cesty, když procházela kolem - a to všechno díky jejím přímým stykům s panem Y. Dívky z tanečního souboru madame Giry byly jako u vytržení, když jim Arielle oznámila, že odchází právě ke slečně Fleck a ještě víc se divily, když jí musely vysvětlovat, kdo to je.

---

Slečna Fleck nebyla ani tanečnice, nebo zpěvačka, či snad herečka. Arielle při sledování zkoušek z tmavého zákulisí zjistila, že jenom uvádí nejokázalejší čísla ještě okázalejšími způsoby.

Jako třeba dnes - slečna seděla v křesle naprosti zrcadlu a podezíravě pozorovala, jak jí Arielle z vlasů opatrně vybírá lesklé papírky, které se na ni během jejího spektáklu snesly ze stropu v jejím úvodu pro taneční číslo Meg Giryové. Bylo překvapivé, když na ni slečna náhle promluvila, protože obvykle hovor s ní považovala za neskonalou ztrátu času.

"Můj pán se o vás skutečně moc zajímá. Snažila jsem se přijít na to proč, ale ne...prostě to nevidím," potřásla hlavou, čímž způsobila, že jí Arielle nechtěně pocuchala účes, ale naštěstí si toho ve svém zadumání nevšimla a Arielle se rychle pustila do napravování škod, zatímco hledala slova odpovědi.

"To není mnou, jako spíše mými vědomostmi," odvětila opatrně.

"Mluvíte v hádankách," ucedila slečna skrz zaťaté zuby.

"Viděla jsem co jsem neměla a doplácím na to a to i přesto, že jsem ani živé duši neřekla že...." Arielle se zajíkla a zmkla.

"Že?" slečna Fleck se k ní otočila s přimhouřenýma očima.

"To nemohu řici," zašpitala Arielle a uhýbala před jejím pohledem.

Slečna Fleck se zarážející rychlostí vyskočila a popadla ji za vlasy. Arielle vykřikla bolestí s rukama bezmocně zmítajícíma se ve vzduchu, protože slečna Fleck ji držela tak, aby byla mimo její dosah v nepříjemné pozici, kdy Arielle balancovala se zakloněnou hlavou.

"To je nepříjemné. Sliby mlčenlivosti jsou závazná věc a já si morálních lidí skutečně hluboce cením. Ale tady se na čest nehraje. Takže teď mi povíš o co mezi tebou a mým pánem jde nebo..."

"Omylem jsem viděla jeho tvář!" zanaříkala Arielle s obličejem plným slz.

Slečna ji pustila a Arielle dopadla rovnou na zem a zabořila tvář do prošlapané podlahy. O pár vteřin později někdo položil ruce její na ramena a ona se vyděšeně napřímila.

"Uklidněte se, už odešla. Asi ji jen tak neuvidíme, vsadím se, že šla rovnou za panem Y," řekla Meg Giryová tiše a pomohla jí posbírat se na nohy.

"Vy jste to celou dobu jen tak pozorovala?" zasyčela na ní zrudlá Arielle místo poděkování.

Meg pokrčila bez pohnutí rameny. "Znáte Cheryl? Také je to tanečnice. Je to ta s jizvou na levé tváři. Od koho myslíte, že ji má?"

Arielle se zmohla jen na tichý vzlyk.

"První věc, kterou jsem se tu naučila, je mít ostré lokty. Poradila bych vám to samé, ale asi prostě nejste ten typ," řekla Meg stále tlumeným hlasem.

"A co byste mi tedy poradila?"

Meg se trpce usmála. "Snad abyste se snažila na pana Y udělat dobrý dojem. Jestli se rozhodne nad vámi nechat ohrannou ruku, tak tu třeba i přežijete."

Arielle se otřásla. "Nechci s ním mít nic společného."

Meg lehce zavrtěla hlavou. "V tom případě odejděte z parku, který mu patří," řekla a tón jejího hlasu se prudce změnil.

Arielle se na ni poplašeně podívala. "Tak jsem to nemyslela, já-"

Meg zvedla ruku, aby ji přerušila. "Ale ano, překvapivě vím, jak jste to myslela," řekla ledově, "jde o to, že jsem se domnívala, že jste jiná, že nejste tak stupidní jako všichni tady. Ale asi jste."

"Co vás nutí tohle o mě říkat?" zeptala se Arielle ublíženě.

"Spatřila jste jeho tvář a tak se vám protiví. Soudíte knihu dle obalu. Ach, jak já ho chápu," s tím poněkud roztřeseně zvedla židli, kterou slečna Fleck převrhla.

"Chápete? Vy?" vyhrkla Arielle nechápavě dřív, než se stihla zastavit.

Meg sevřela opěradlo židle. "Já. Ano. Viděla jste už ty kostýmy, ve kterých tu budu vystupovat? Choreografie, jaké budu tančit, texty, které budu zpívat? Budu se nechutným Američanům vystavovat jako kus masa. Každý mě bude moci svlékat očima, házet po mě peníze jako po prostitutce, všechno umění se vypařilo, zbyl tu jen lacinný kýč a okázalost! A proč všechen ten povyk? Jedno děvče se narodilo s trochu hezčí tváří, aniž by mělo možnost výběru. Myslíte si, že mám úžasný život? Zkuste se podívat za tu začínající slávu a nic tam nenajdete. Znechucené prázdno. Pořád nechápete, proč vás odsuzuji? Možná mám opačný problém než on, ale na věci to ve výsledku nic nemění."

Arielle na ni zůstala vyjeveně hledět. Skutečně tomu nebylo tak dávno, kdy frustrovaně přemýšlela o zdánlivě perfektním životě hlavní hvězdy Phantasmy. Zpověď Meg teď nepěkně otřásla její myslí.

"Není...není to tak, že bych k němu chovala čistý odpor," začala náhle, jakoby na obhajobu, "je to složité. On..." nenašla správná slova a bezradně se na ni podívala.

Neúprosný pohled Meg se trochu zjemnil, ale stále z ní byl cítit chlad. "Ano, já vím, já vím," přisvědčila trochu nepřítomně, kupodivu si z jejího nesouvislého projevu přebrala co potřebovala.

"P-proč se slečna Fleck tak...tak rozběsnila?" odvážila se zeptat Arielle.

Meg zamrkala a probudila se ze svého zamyšlení. "Příčinou pravděpodobně bude fakt, že jste viděla jeho tvář a ona ne. Asi to považuje za důvěrnost, nebo výsadu, ale on to tak samozřejmě nebere. Jenže ona je jím posedlá," vysvětlovala zvolna.

"Takže mu za to šla ztropit scénu?"

Meg se uchechtla. "Ne, to by se neodvážila. To by se nikdo neodvážil."

Arielle znovu přeskočil hlas. "Takže bych se měla bát já?"

Meg na ni pohlédla trochu zlověstně. "Nejspíš. Ale ani ne tak závisti slečny Fleck jako spíš nelibosti pana Y..."