Victoria Station (2003)

Dnes za vámi přicházím trochu netradičně s krátkým filmem podle stejnojmenné hry od Harolda Pintera. Nemyslím si, že se kdy dočkala českého uvedení, nicméně její filmová verze je volně dostupná na Youtube, a to už od roku 2015, takže se nebojím, že ze dne na den nečekaně zmizí.

---

Film sleduje pouze dvě postavy: operátora ve vymrzlé londýnské kanceláři a řidiče taxi, který se podle svých slov nachází kdesi u temného parku u Křišťálového paláce (který už ale dávno nestojí). Operátor se řidiče marně snaží přimět, aby jel vyzvednout klienta na Nádraží Victoria a jakkoliv nesmyslné se jejich dohadování zpočátku zdá, rozhovor postupně začne nabírat ponurých, téměř manických rozměrů.

Rufus hraje řidiče, který má bohužel podstatně méně prostoru než operátor (slyšíme jeho hlas ale málokdy vidíme i jeho tvář), což ale dává smysl, protože jeho postava je přímo enigmatická.
Rufus mohl rozehrát, co umí snad nejlépe, šedou postavu, která se těžko zařazuje, je na něm cosi strašidelného, ale i melancholického, ne-li přímo nešťastného zároveň.

Film se na první pohled může zdát banální, repetitivní, ale postupným rozvojem vyjevuje temné podtóny a dramatické stavění postav, scénář mi svým stylem hodně připomínal styl Václava Havla.
Zpočátku nesmylný, místy tragikomický děj se postupně měnil v absolutní zmatek se svým tajemným, občas nesmyslným dialogem, ve kterém prudce konstrastovala náhodná násilnická zvolání.

Přesto nejsilnější stránkou filmu zůstává to nevyřčené, protože scénář svými náznaky probouzí až morbidní asociace a jelikož nic není až do konce objasněno, nad celým kusem visí pocit nejistoty.

Zhlédnutí tohoto patnáctiminutového počinu doporučuju především milovníkům divadla, kteří se nebojí mírně absurdního, avšak mrazivého díla.