A Knight's Tale (2001)

Zdroj: IMDb

Vítejte, drazí. Přeji vám vše nejlepší do Nového roku, který jsem vzhledem ke svému "projektu" strávila s filmem Rufuse Sewella. A zatímco jsem já vstupovala do nové dekády, v jeho kariéře jsem se chronologicky posunula do nového tisíciletí, jak poetické. Vítejte v éře Rufusových záporáků, představuji vám film A Knight's Tale, u nás známý jako Příběh rytíře!

---

Hlavním hrdinou příběhu je prosťáček William, jehož hned v úvodu filmu nalezneme v kuriózní situaci - zemřel jeho pán, urozený, ale pouze vesnický šlechtic. Will se rozhodne, že si splní svůj dětský sen, oblékne si brnění svého pána a dokončí za něj turnaj v tjostu. V něm si nevede zvlášť zářně, ale stačí to na výhru a finanční odměnu, o kteoru se rozdělí se svými dvěma kamarády, kteří mu podvod pomohli uskutečnit. Jeho dva druhové tímto situaci považují za skončenou a hodlají si každý odejít svou cestou, ale Will je přesvědčí, že nic ještě nemusí končit, naopak.
Vydají se proto na další turnaj, kde se Will pod falešeným jménem a především s falešným dokladem o vlastní urozenosti, setkává s dvěma největšými výzvami svého života. Zaprvé se setkává s krásnou Jocelyn, do které se zamiloval na první pohled, zadruhé pak s vévodou Adhemarem, svým rivalem v lásce i rytířské cti.

A jistě vám už došlo, že Rufus hraje právě Adhemara, záporáka o kterém se toho nedá mnoho co říci, neboť scénář k němu není příliš štědrý. Touží po Jocelyn, která mu zaimponuje už při prvním setkání, nicméně se nedá říci, že by ji miloval, spíš v ní vidí výzvu, inteligentní a samostatnou ženu, kterou by chtěl "zkrotit" a "osedlat".
Willa nemá rád už z principu, protože je mladý a dobrý, čímž představuje hrozbu. Pak jsou tu samozřejmě třídní rozdíly - vidí na Willově brnění i oblečení, že je chudý, pročež jím od prvního okamžiku pohrdá.
A čím víc Willova hvězda stoupá, tím víc ho Adhemar nenávidí a obává se ho.
Někde jsem četla recenzi, že Rufus této postavě dal mnohem víc hloubky a vrstev, než si zasloužila, s čímž jsem docela souhlasila. Rufus na velmi malém prostoru, který mu byl dán, předvedl obdivuhodný herecký majstrštyk.

Jak vidno z mé krátké synopse, námět filmu je pohádkový, hlavním tématem je víra, že každý dobrý člověk, který věří svým hvězdám a tvrdě pracuje pro své sny, dostane svoji zaslouženou odměnu a stane se tím, čím chce být. (Salieri z Amadea tiše pláče v dálce.) No nicméně vyloženě pohádka to taky není, film má spoustu gagů a narážek očividně určených pro dospělé publikum, takže je takovým hybridem, který se touží zavděčit oběma věkovým skupinám. V některých ohledech se to filmu daří, v některých ne, jak už to tak ostatně bývá.

Film vám nabídne od všeho trochu, je v něm překvapivě inteligentní humor smíchaný s humorem naprosto prvoplánovým a dětinským, nabízí milou romanci, která hravě zpracovává polaritu ženského a mužského přemýšlení, jsou tu scény plné obehraného klišé, ale i scény, které dokáží upřímně vzít za srdce. Ve zkratce - roztodivný mix, který sice nenadchne, ale ani neurazí. Film však sám sebe nebere vážně, dělá si legraci ze svých postav i situací, do kterých se dostávají, a tím pádem je to takový milý kousek, který se nesnaží hrát si na něco víc než čím reálně je, a to je hlavní.

Úplně nejsilnější stránkou filmu a největším štěstím producentů je však jeho herecké obsazení. Za trojici Heath Ledger, Paul Bettany a Rufus Sewell by měl režisér děkovat všem svým šťastným hvězdám. Dokázali materiál, který dostali do rukou, povznést o několik úrovní výš jenom svými hereckými výkony a za to smekám.

Sváteční období sice už skončilo a my se teď musíme vrátit zpět do reality a poprat se se vším, co nám nový rok přinese do cesty, ale jestli někdy zatoužíte po nedělní pohádce, Příběh rytíře vám k tomu klidně můžu doporučit.