Illuminata (1998)

Pořád rok 1998, drazí, ale už naposled. :D

Ráda bych vám tenhle film nějak pěkně zaškatulkovala jako ty předešlé, ale upřímně řečeno bych netušila jak. Určitě bych nelhala, kdybych řekla, že je to film velmi divný, vtipný, roztříštěný a svým zvláštním způsobem dovede zahřát na srdci. Tož nějak tak.

---

Illuminata je název hry, kterou napsal hlavní hrdina filmu, Tuccio. Hra má za velmi dramatických okolností předem neplánovanou premiéru, nicméně i tak propadne. Důvod je prostý: postrádá silný konec, divákům připadá neuzavřená. A není divu, je to hra Tucciova života, a on si se svou milovanou Rachel, herečkou, kterou obsadil do hlavní role, ještě nevyjasnil potlačované křivdy, které by mohly vyústit v takový konec, který by jim oběma, a tím pádem i divákům, přinesl satisfakci.

Rufus hraje Dominika, zatrpklého herce, které Tucciovu hru velmi protěžuje, nutno ale říct, že z velké části tak činí proto, že v ní hraje hlavní roli. Představuje takovou tu karikaturní podobu divadelního herce: na nejběžnější věci má nejdramatičtější reakce, je schopný uprostřed běžného rozhovoru přejít do své divadelní postavy, aby mohl emoce, které si prožívá ve skutečném životě, promítnout do postavy a těžit z toho. A jeho úplně první scéna je když ehm…uhm…poskytuje orální sex. Nijak explicitně, spíš velmi humorně. :DDD

Asi si dovedete představit, že největším lákadlem pro mě bylo to divadelní prostředí, které je zachycené s humorným nadhledem, a jde vidět, že scénář psal člověk, který se v zákulisí divadelního domu pohyboval a sledoval různé nátury, které se v něm vyskytují.

Co mě na filmu nadchlo už méně byla jeho roztříštěnost. Film sledoval osudy mnoha postav, ale kromě Tucccia a Rachel žádnou z dějových linek nerozvinul, nevysvětlil, a tudíž bylo nemožné s nimi soucítit. Jedna postava tam dokonce umřela a se mnou to nic neudělalo, protože film a scénář si jednoduše nedal tu námahu s tou postavou vytvořit nějaké hlubší spojení.

Pokud bych však na tuto kritiku měla přihodit i jednu chválu, tak musím říct, že mě strašně bavilo, jak film pracoval s bizarností. Postavy v nejméně očekávaných chvílích začaly dělat ty nejpodivnější věci a film se celkově bral tak málo vážně, že jsem se tomu dokázala přizpůsobit, a prostě se tomu bizáru smát. A smála jsem se o to víc, když jsem si všimla, že i Rufus se na tom docela bavil. Natáčení tohohle filmu musel být úlet, protože všechno na tomhle filmu je úlet. :D

No a k této metodě spravedlivého střídání chvála-kritka přidávám i jednu poslední stížnost. Každá jedna herečka ukázala prsa. Každá. A to za okolností, které naprosto nedávaly smysl, v mnoha ohledech hraničily až s trapností, a v podstatě každá jedna tato nahá scéna by mohla být celá vyškrtnutá, a děj filmu by to neovlivnilo. Vysvětlení na to mám jen jedno: režisér si prostě chtěl zaslintat.

Celkově jsem se ale na tomto filmu dobře pobavila a na konci i nečekaně dojala. Byla jsem vážně zvědavá, jak tvůrci tenhle šílený kolotoč zakončí, a k mému překvapení to byl závěr tichý, jemný a zahrál mi na něžnou strunu. A pozor - hlavním aktérem této scény byl Rufus, překvapivě. :D Tato scéna je nyní i na Youtube, tak se když tak mrkněte, i bez kontextu filmu se chápe pěkně, nehledě na fakt, že je to úryvek z oné hry Illuminata, takže už jen kvůli tomu děj filmu není nutné znát, protože ta scéna je takový miniaturní příběh uvnitř příběhu.

Pro milovníky divadla, co dokážou skousnout trochu divnosti a bizarnosti film můžu doporučit.