In a Savage Land (1999)

Zdroj: IMDb

Tak se v našem cestování napříč kariérou Rufuse Sewella po delší době zase o něco chronologicky posouváme. O rok. :D

IASL je film, který by mě za normálních okolností po přečtení synopse nenalákal, ale zase je fajn, že si takto díky Rufusovi rozšiřuju obzory. Na tomto filmu je úplně nejdůležitější jeho zasazení: Nová Guinea, film je prosycený její kulturou, řečí a způsobem života, který se vybočuje všemu, na co byla hlavní hrdinka doposud zvyklá.

---

První polovinu filmu sledujeme manželský pár Philippa a Evelyn, kteří v meziválečném období odlétají na Novou Guineu, aby zde zkoumali kulturu původních obyvatel, zejména je potom zajímá vztah muže a ženy, což zahrnuje i jejich, ehm, sexuální život.
Vše je zpočátku zajímavé, nové a vzrušující, ale vztah mezi místními a Evropany se brzy začne vyhrocovat, zrovna tak jako vztah mezi oběma manželi.
Rufus hraje Micka, obchodníka s perlami, který se s mísními naučil žít tak, že přijal jejich zvyky a dokázal je využít ve svůj prospěch. Jeho chování se zpočátku zdá být sobecké a v očích manželů vystupuje jako pokrytec, co se obohacuje na úkor místních, ale brzy se ukáže, že mnoho z Mickova chování je jen dobře prokalkulovaná maska, která ukrývá jemného, citlivého člověka.

Co na filmu musím jako první okamžitě vyzdvihnout, je respekt, s jakým vyobrazuje původní obyvatele Nové Guineje. Ovšem, očima Evropanů (ať už hlavních hrdinů, nebo nás diváků) je jejich kultura téměř nepochopitelná, občas krásná, občas tvrdá, nejednou i krutá. Film však nikoho nesoudí, naopak. V mnoha ohledech jsou to "civilizovaní Evropané", kteří v příběhu napáchají nejhorší škody.

Dále se mi líbilo, že jsem ve filmu překvapivě nalezla prvky feminismu. Jak jsem naznačovala, hlavní manželský pár jsou antropologové, kteří na Novou Guineu přijeli studovat vztahy muže a ženy a obecně jejich kulturu, a zjišťují, že ženy hrají důležitější a významnější pozici, než si původně mysleli. Zároveň je to však objev, který Phillip nechce slyšet, a nedovoluje Evelyn, aby prováděla své vlastní výzkumy a hovořila s místními ženami, nedovoluje jí ani půjčovat si fotoaparát, a jediné, co smí, je přepisovat mu poznámky a dělat mu dělat sekretářku. Tyhle zajímavé kontrasty mezi životem žen ve vesnici a životem Evelyn, mě velice bavily sledovat, a díky dobře napsanému scénáři se nejednalo o nic okatého, předestřeného na stříbrném podnose. Evelyn poslouchala nenápadné, přesto šovinistické poznámky, jaké ženy slýchávají dodnes, dlouho po skončení druhé světové války.

Důvod, proč už si film znovu nepustím je, že je tak surovým způsobem realistický, občas až brutálně realistický. Film je krásně udělaný, ale je těžké ho sledovat čistě proto, že nic nepřikrášluje. Kromě úplného konce, uznávám, ten je tak trochu pocukrovaný, ale po té dvouhodinové mizérii všech zúčastněných to bylo zasloužené. :))

Přesto však uznávám, že to bylo dílko, které mě přimělo se zamyslet, bylo zajímavé sledovat, jak se hlavní postavy musely konfrontovat samy se sebnou na místě, kde neexistovaly jejich zažité společenské normy, kde jejich postavení ani vzdělání nic neznamenalo, a kde neměli žádné sociální role, za které by se mohli schovávat, a jak to postupně ovlivňovalo jejich psychiku a chování.

Film tedy můžu doporučit, jen podotýkám, že to není žádná oddechovka na zkrácení svátečních dnů. :D

Na závěr článku místo traileru přiládám rozhovor s Rufusem, kde popisuje, jak ho u natáčení tohoto filmu málem zabili. :D