Dark City (1998)

Zdroj: IMDB

Vracím se k vám po velice…velice dlouhé pauze. Ale neobávejte se, já na svoji cestu napříč kariérou Rufuse Sewella nezapomínám! (Lol, já vím, nikdo se neobával).

Dlouhé odmlce navzdory ale pořád zůstáváme ve stejném roce, a Rufus si od romantického dobového filmu odskočil do science-fiction ve stylu dark noir. Ten pán se nikdy nenudí.

---

Jak jsem pochopila, tohle byl první film, díky kterému Rufus začal být známější a vyhledávanější herec, a dle fanoušků na Tumblr by měl potenciál zazářit, kdyby o něco málo později nepřišel Matrix a nezastínil všechny ostatní filmy science-fiction žánru. Teď ale jen papouškuju fandy na zmíněné webstránce, sama jsem se žánru doposud aktivně vyhýbala a ani ten Matrix jsem neviděla.

Proto si můžete domyslet, že se mi do filmu úplně nechtělo, ale někoho, kdo zvládl všech šest dílů Gone to Seed, už nic nemůže překvapit, že? Že. Dokonce jsem si po pročtení recenzí i erudovaně opatřila director's cut, protože zkrácená verze tohoto filmu je prý špatná a má na začátku nějaký spoileroidní voice over či co. Takže nepřátelství s žánrem navzdory, jsem se pustila do dvouhodinové verze tohoto filmu. Teď když to tak píšu, tak si uvědomuju, že to zase taková velká zásluha není. Však jsem člověk, co přetrpěl více než čtyři hodiny Wagnera, ne? Já zvládnu všechno! (Lol, ne, furt nemám ráda Wagnera, Wolfi forever.)

Příběh sledujeme očima Rufusovy postavy, Johna. Jedné noci se probudí ve vaně a kolem sebe uvidí mrtvá těla. Co je ale úplně nejhorší - nemá žádné vzpomínky, nepamatuje si dokonce ani své jméno. Vzápětí se rozdrnčí telefon a tajemný muž ho nabádá, aby rychle utekl, protože si pro něj jdou. John nemá čas nad varováním přemýšlet a na poslední chvíli uprchne. Ztraceně chodí po městě a skládá si dohromady střípky svého života, své dětství strávené na pláži, kam si nepamatuje cestu, svoji ženu, která mu nějak ublížila, ale on si nepamatuje jak, a vraždy, ze kterých někdo obviňuje jeho…

Potom ale přijde půlnoc a k Johnově hrůze celé město náhle upadá do podivného spánku, jako kdyby se zastavil čas a on jediný zůstal vzhůru. Co se to kolem něj děje?

Jako první musím zmínit velice chytrý scénář. Tohle není film s rychlými akčními scénami a dynamickým tempem. Divák si pomalu skládá indicie dohromady společně s Johnem, a nic není předestřené na stříbrném podnose - je třeba sledovat film pozorně, všímat si detailů. Na konci se samozřejmě vše dozvíme a pochopíme, nicméně všechno přirozeně vyplyne z průběhu filmu, takže jsem se musela praštit do hlavy a nadávat si, že jsem si některých věcí nevšimla sama. Show not tell at its best.

Film má velmi dobře vypracovanou strukturu s postupným odhalováním vodítek a zrovna takovou měrou napětí, aby se jeden nedokázal odtrhnout od obrazovky, dokud nepochopí, co se to děje. Na konci je velká bojová scéna (takže i ti milovníci akčních scén se nakonec dočkají) s trochu úsměvnými devadesátkovými efekty, ale i přesto musím závěr ocenit. Je otevřený, ne úplně tragický ale ani šťastný, jednoduše hořkosladký a nutící k zamyšlení, přesně takový, jaký by měl konec takového filmu být. Za to dávám extra bonusové body, konce jsou fakt těžké, lidi.

Dark City je v podstatě sofistikovaná studie o lidské podstatě, klade důraz na své postavy a rozvíjející se vztahy mezi nimi. Je tu John, který touží pochopit a poznat sám sebe, jsou tu jeho nepřátelé, kteří mají ironicky poměrně podobný cíl…

Opravdu se mi podezřele často stává, že čím menší mám očekávání, tím lepší mě čeká zážitek. Dark City můžu s klidným srdcem doporučit, jděte do toho, a to klidně i za předpokladu, že se tak jako já nekamarádíte se science-fiction.

Normálně bych na konec článku dala trailer, ale přijde mi jaksi zbytečně spoileroidní, a já si film užila mnohem víc s tím, že jsem do něj šla naslepo, so just saying.