Náhradnice - 15. kapitola: Estella

Estella s drobným úsměvem sledovala skupinku sloužících, jak rozkrajuje její narozeninový dort. Ano, celou skupinku, tak velký a nákladný byl. Očekávala, že ji Petrov, tak jako zbytek města, přivítá s tichým pohrdáním jako "titairijského zaprodance", ale namísto toho s ní slavil narozeniny. Vůbec ničemu nerozuměla a nechtělo se jí věřit, že se skutečně jen snažil urovnat jejich vztahy, jak jí tvrdil Mathieu. Jistě za tím musel být i nějaký postranní motiv, jen ještě nevěděla jaký.

Přesto však nasadila široký úsměv a jako jednomu z mála mu kousek svého dortu předala osobně - ale jenom proto, že ji o to Mathieu prosil tak usedavě, jako kdyby na tom záležel jeho život. No tak jestli mu to udělá radost…

Předala by talíř i jemu, jako její osobní tajemník si takovou poctu jistě zasloužil, ale on najednou zmizel, jako kdyby se do země propadl.

"Ty jsi Mathieuovi nevyřídila, že s ním chci tančit?" usykla směrem k Natálii.

---

Natálie se zatvářila pobaveně. "Přirozeně, že vyřídila, Madam."

"A?"

Natálie pokrčila rameny. "Žádnou kloudnou odpověď jsem z něj nedostala. Poslední dny se chová divně, nezdá se vám?"

Estella semkla rty a pod falešnou záminkou opustila sál právě včas, aby v postranní chodbě zahlédla Mathieuova vzdalující se záda.

"Vy utíkáte z mé narozeninové oslavy?" vyštěkla za ním.

Mathieu se neochotně zastavil. "Neutíkám. Jsem jen unavený, Madam," odpověděl po krátkém zaváhání.

Estella zdvihla bradu a přeměřila si ho chladným pohledem. "Na co si to hrajete, pane Durande?"

Mathieu se zatvářil nešťastně a sklopil pohled. "Dovolte mi, abych vám ještě jednou popřál krásné narozeniny a všechno nejlepší do nadcházejících let," pronesl směrem ke koberci u jejích nohou a škrobeně se uklonil.

Estella ho frustrovaně sledovala odcházet a drtila mezi zuby nesrozumitelné kletby.

Ohlédla se, když za sebou zaslechla kroky a spatřila Danielle, která při pohledu na ni okamžitě zrudla, jako kdyby ji při něčem přistihla.

"Ty pláčeš?" zašpitala Danielle překvapeně a nesměle k ní přešla o pár krůčků blíž.

"Cože? Samozřejmě, že ne!" vyjela na ni Estella a zlostně si utírala tváře. "A co tu děláš ty? Taky utíkáš? Nikdo s tebou nechtěl tančit?"

Danielle nešťastně zatěkala očima a cosi zahuhlala.

"Tak tebe bolí hlava?" rozšifrovala Estella její otravné šeptání. "A to tě bolí doopravdy, nebo to za tebe už zase rozhodla matka? A víš ty co? Vlastně mi ani neodpovídej, je mi to jedno," uťala ji a bez dalších zbytečných slov ji obešla a vrátila se zpět do sálu.

Hned ve dveřích si odchytila procházejícího lokaje s tácem šampaňského a dopřála si několik důkladných doušků. Broušená sklenička se v jejích rukách celá jen třásla a ona se tvrdohlavě rozhlížela po místnosti. Klidně bude tančit s prvním mužem, co jí vstoupí do cesty, ale tančit zatraceně bude!

"Odpusťte mi tu drzost, Vaše Císařské Veličenstvo, ale nemohl jsem dopustit abyste tu stála samotná v den vašich narozenin," ozvalo se vedle ní příhodně.

Estella na Hamleta vrhla oslňující úsměv. "V tom případě byste mě měl vyzvat k tanci, pane."

Sebastien se hluboce uklonil. "Jsem poctěn, Madam."

Estella přijala jeho rámě a nechala se odvést do středu sálu.

Sebastien byl lepší tanečník než Mathieu - ladnější a jistější. Estella se nepatrně ušklíbla - nakonec se věci přece jen obrátily v dobré. Ona na svoje narozeniny sama nezůstane.

"Mohu být tak smělý a zeptat se, zdali jste při radostné příležitosti jako je tato, měla chvíli klidu na docenění druhého důležitého milníku, který tento měsíc oslavíte?" prolomil Sebastien po chvíli její zamyšlené ticho.

Estella nakrabatila čelo. "Pátý měsíc na trůně? Ach ne, pane, nenechte se takovým nepodstatným číslem znepokojovat. Nikoho ve skutečnosti nezajímá, jak dlouho regent nosí korunu."

Sebastien se usmál. "Všechny ale zajímá druhé číslo, které se s vašimi pěti měsíci pojí. Deset měsíců, po kterých je císařovna Lyrica v bezvědomí."

"Ach," vydechla Estella a nešikovně mu šlápla na nohu, "odpusťte."

"Není co, Madam," ujistil ji s úsměvem.

"Neuvědomila jsem si, jak jsou má slova necitlivá vzhledem k tomu, že je to vaše nebohá snoubenka, kdo už tak dlouho bojuje o život," zamumlala Estella a zahleděla se kamsi za jeho rameno.

"Nechápejte má slova špatně, prosím. Neskrývá se v nich osten výčitky. S politováním musím naznat, že jsme se s císařovnou Lyricou sotva znali, když se stala ta nehoda…hluboce s ní soucítím, ale nechovám k vám žádnou skrytou zášť za to, že jste převzala její úlohu."

Estella zalétla pohledem k Petrovovi, který si dopřával už druhý kousek jejího dortu. "To jste na tomto dvoře vzácný úkaz, pane."

Sebastien se zatvářil chápavě. "Vězte, že jsem vám vždy k službám, Madam. Co mne ale ve skutečnosti zajímalo, byla skutečnost, že po tak dlouhé době jistě nejsem sám v úvahách o budoucnosti koruny."

Estella se ošila. "Koruna je přirozeně zcela stabilní a zabezpečená."

Sebastien netrpělivě přikývl. "Ano, tuhle frázi dobře znám. Když můj starší bratr abdikoval a dánská královská rodina se ocitla v chaosu, také jsem ji často opakoval."

Estella polkla. "To je jen stěží srovnatelná situace."

"Skutečně, Madam? V obou případech může nastat stejný scénář - předčasná výměna panovníka. Deset měsíců v bezvědomí je skutečně dlouhá doba a já bych vás chtěl ujistit, že pokud skutečně nastane nejhorší, má loajalita bude patřit vám."

Estella si pročistila hrdlo. "Buďte ujištěn o mé vděčnosti, pane, ale jsem přesvědčená, že k nejhoršímu nedojde. Císařovna Lyrica je mladá a silná žena."

"Stejně jako vy, Madam."

Estella vděčně přikývla, neskutečně šťastná, že tanec, o který tak urputně stála, už konečně skončil.

Když osaměla, znovu se chopila šampaňského, zatímco navenek hýřila úsměvy. Všechno je to Mathieuova vina. Do jeho odchodu bylo všechno v pořádku a ona si užívala nejlepší narozeniny svého života - vlastně jediné narozeniny, které kdy za něco stály, ale on to musel všechno pokazit.

Nechtěla přemýšlet o budoucnosti koruny, ne dnes, ne nikdy. Však se o ni nikoho neprosila!

Vystoupila na balkon, aby mohla spolu s ostatními sledovat ohňostroje, které měly na její počest a potěchu rozzářit celý Tvayburg, ale sotva jejich oslňující a pomíjivou krásu vnímala, a když bylo po všem, zůstala tam zapomenutá stát docela o samotě.

"Asi bych se vám měl omluvit, Madam. Rozrušil jsem vás na vaše narozeniny státnickými řečmi, když ve skutečnosti jediné, co je dnes třeba oslavovat jste vy," našel si ji znovu Sebastien a ona měla co dělat, aby nahlas nezaúpěla.

"Ach, netrapte se tím, princi. To patří k mé roli. Stát jsem já a tyhle věci," zamumlala Estella, které začínal povážlivě těžknout jazyk.

Sebastien ji ze strany propaloval zkoumavým pohledem, o kterém nevěděla, co si myslet, když náhle zaluskal prsty na jednoho z lokajů, a vzal mu z tácu dvě skleničky.

"Připijme si v tom případě na naše usmíření, Madam. Nezamýšlel jsem svými neobratnými slovy nic víc než vyjádření své podpory."

"Ovšem," přikývla Estella a přijala od něj skleničku šumivého nápoje, "ovšem, nepochybuji o tom."

Připila si s ním a s pomrkáváním se zahleděla na stmívající se město na obzoru. "Všichni ode mě očekávají, že jsem dcera svého otce a dnem i nocí spřádám pikle, jak Lyrice ukrást korunu. Já ji však její právoplatné majitelce vrátím víc než ráda," rozhovořila se náhle, povzbuzená atmosférou místa a povznášejícím pocitem, který s každým douškem šampaňského zaháněl její chmury.

K čertu se vším, však mám narozeniny, usmála se sama pro sebe a dopila svoji skleničku.

Sebastien před ní druhou položil tak rychle, až se zdálo, že ji vyčaroval ze vzduchu.

"Jste pozorný," ocenila ho a nepatrně se zhoupla na místě.

"Dnešek patří jen vám, Madam," ujistil ji s poklonou. "Vím, co máte na mysli. Těžká je hlava, na které koruna leží," zarecitoval a ze strany na ni pohlédl, než přešel o krůček blíž. "Rád bych, abyste věděla, že na to břímě nemusíte být vždycky sama."

Estella se neobratně pokusila odrhnout si pramínek vlasů z čela, ale namísto toho si div nevypíchla oko, a z nějakého důvodu jí to přišlo ohromně vtipné.

"Dovolte," ozval se Sebastien a jemným dotykem jí zatoulané vlasy zastrčil za ucho.

Estella ztuhla a přihlouple na něj pomrkávala, nejistá, co se to právě stalo.

"Ach, Madam, kéž bych vám mohl popsat, jak moc jsem se v posledních měsících natrápil, ale obávám se, že pouhá slova to nedokážou obsáhnout," zašeptal a Estella polkla.

"O-opravdu? A proč, pane?" zablekotala a čím víc se snažila mluvit zřetelně, tím zoufaleji blábolila.

"Mé slovo patří císařovně, avšak mé srdce nikoliv. Je to starý boj povinnosti s láskou."

Estella nakrabatila čelo. "Sám jste řekl, že jste se s Lyricou nedostali šanci poznat. To není nic, co by s trochou času nešlo napravit až se…až se probudí," dostala ze sebe a nenápadně od něj ucouvla.

"Ale vy jste v pozici, kdy mé slovo můžete zrušit. Můžete být mojí zachránkyní," pokračoval Sebastien, skoro jako kdyby ji neslyšel.

Estelle začínalo být špatně a nervózně si pohrávala s perlovým náhrdelníkem. "Nevíte, co po mě žádáte. Považte, jak byste zahanbil Dánské království, pane. Budu…budu dělat, že jsem nic neslyšela, zapomeňme na to," zahuhlala a urputně se soustředila, aby mu nepozvracela nablýskané střevíce.

"Ach, nezahanbil bych svoji zemi, kdybych si vzal ženu, kterou skutečně miluji, vás!" vykřikl Sebastien vášnivě a Estella se zapotácela. Sebastien ji zachytil, ale ona se rychle vykroutila a zavrtěla hlavou.

"Ne, ne pane. Nevíte, co říkáte. Oba jsme toho vypili až příliš, není-liž pravda?"

Sebastien ji vzal za ruku a Estelle se nedařilo vyvléct se z jeho sevření.

"Ujišťuji vás, Madam, že jsem naprosto střízlivý a jediné, co mi zatemňuje mysl, jste vy."

Estella už sice byla řádně opilá, a byla si toho bohužel vědomá, ale i v tomto stavu na ni bylo toto zvolání až příliš trapný patos.

"Vaše Císařské Veličenstvo," uslyšela za sebou, a ještě nikdy nebyla šťastnější, že slyší Natáliin hlas, "obdržela jsem zprávu, že jste mě hledala. Velice se omlouvám, Madam, zapomněla jsem se s vévodkyní Karolínou. Prosím tisíckrát za odpuštění. Chtěla jste snad pomoci s úpravou toalety po tanci?"

"Ano," zablekotala Estella, která neměla nejmenší ponětí, o čem to mluví, "přesně tak. Buďte tak laskavá, Natálie Nikolajevno. Jeho Královská Výsost nás jistě omluví," konečně se osvobodila ze sevření jeho studené ruky a zavěsila se do Natálie.

"Podpírej mě," zahuhlala k ní poraženecky, když se vzdalovaly ze sálu. Natálie si pro jednou odpustila urýpané poznámky, ale Estella to momentálně nedokázala ocenit.

Když osaměly v nepoužívané šatně, Estella se sesunula podél zdi na zem a chytila se za hlavu.

"Bože, nejsem si jistá, jestli jsem ve stavu ještě se tam vrátit," zaúpěla.

Natálie si překřížila ruce na hrudi a chvíli ji sledovala. "Budete muset, je to vaše oslava, Vaše Císařské Veličenstvo."

"Natali, už mě nesmíš nechat samotnou. Ani na vteřinu. A kdykoliv se přiblíží Hamlet, musíš vymyslet úhybný manévr, rozumíš?" sténala Estella a chytila se za břicho.

Natálie před ni s vědoucím výrazem přistrčila prázdnou mísu na vodu. "Tady. Uleví se vám od nejhoršího a potom do vás dostanu nějakou vodu. Víc teď asi nezmůžu."

"Tohle je nejhorší den mého života," zafňukala Estella a s pocitem odporné nevolnosti se naklonila nad mísu, ponížená před vlastní dvorní dámou.

Když bylo po všem, utřela si uslzený obličej a s Natáliinou oporou se postavila zpět na nohy.

"Za všechno může Mathieu!"

Natálie se jí nepříjemně zpříma podívala do očí a popadla ji za paže. "Mohu si dovolit jednu radu ohledně mužů, Madam? Nikdy se pro žádného neopíjejte a nikdy, ale nikdy, se žádným nenechte opít vy sama."