Náhradnice - 16. kapitola: Alexej

Jakože já vím, že je tahle kapitola strašně krátká, ale co je malé, to je milé. A taky si u této příležitosti můžeme zavzpomínat, na staré časy, kdy kapitoly mých fanfikcí byly o rozsahu dvou odstavců. :D

Za okny Alexejovy knihovny se převalovaly zlověstné chuchvalce mlhy, které spolu s rozbahněnou půdou, do které se vsákl čerstvě roztátý sníh, vytvářely deprimující scenérii. Listopad se už chýlil ke konci, Vánoce byly na dohled, a sníh pořád nepřicházel, respektive se v nezvykle teplém počasí nedokázal udržet, a co přes noc napadalo, do poledne zase roztálo. Počasí se poslední dobou měnilo tak prudce, jako kdyby si z nich tropilo legraci, a po nezvykle chladném říjnu, přišel nezvykle teplý listopad. Byl to smutný začarovaný kruh, hodně podobný regentčině vládě.

---

Alexej si chtěl dopřát klidný nedělní den, nemyslet pro jednou na práci, a přečíst si nějakou knihu, která s politikou nemá ani vzdáleně co do činění.

Očividně mu to ale nebylo dáno, protože ještě ani nestihl dočíst první kapitolu, když mu na dveře zaklepal jeho věrný Christensson, a omluvný výraz na jeho tváři naznačoval, že krátké období klidu skončilo.

"Je tu pan Durand, pane."

Alexej vzdychl a zvrátil se v křesle. "On?" zopakoval nerudně. Byli přátelé, ano, museli úzce spolupracovat pro hladký chod věcí, ano, ale cožpak to omlouvalo, že si z neohlášených návštěv v jeho domě začínal dělat otravný zvyk? Kdyby za ním aspoň chodil v urgentních záležitostech, ale to ne, on mu přicházel klást na srdce, aby byl hodný na regentku, aby mu mohl vyčítat, jak je zaujatý…

"Pane?" majordomus přerušil tok jeho rozmrzelých myšlenek a Alexej zamrkal.

"Uveďte ho sem, Christenssone," zabručel.

"A mám ho zase nechat čekat?" zeptal se dobrý Christensson spiklenecky.

Alexej se uchechtl. "Pár minut tomu dejte. Ale ne patnáct jako posledně, zdál se mi pak nějaký zbytečně melodramatický."

"Zajisté, pane," Christensson se nehlučně vytratil a Alexej si unaveně protřel oči a raději vstal, aby zabránil riziku, že ho Mathieu objeví, jak chrápe nad Puškinem.

Přešel několik koleček po své prostorné knihovně, než se dveře znovu otevřely.

"Pan Durand," uvedl Christensson příchozího a s poslední poklonou se odporoučel.

"Děkuji, že jsi mě přijal, Alexi," oslovil ho Mathieu a potřásl si s ním rukou. Tentokrát ze svého čekání nepůsobil tak mrzutě, čímž Alexeje připravil o zdroj zábavy.

"Návštěvy jsem dnes vskutku neočekával," opáčil Alexej a gestem ho vybídl, aby se posadil.

Mathieu měl tu zdvořilost a zatvářil se omluvně. "Jde o tu včerejší narozeninovou oslavu," začal opatrně a na čele mu vyskočily starostlivé vrásky, "rád bych se od tebe dozvěděl, co se tam vlastně stalo," požádal ho s nebývalou pokorou.

Alexej povytáhl obočí. "Regentka se opila tak, že to nedokázala skrýt, její dvorní dáma ji musela odvléct ze sálu a dát aspoň trochu dohromady, aby se mohla znovu ukázat před svými hosty, to se stalo," odpověděl Alexej a nedokázal si odpustit úšklebek.

Mathieu zlostně semkl rty, ale po hlubokém výdechu se mu podařilo nasadit klidný tón. "Ano, to bylo nešťastné-"

"Asi jsi chtěl říct nedůstojné."

Mathieu po něm vrhl unavený pohled. "Jak říkám, bylo to nešťastné, ale já se tě chtěl zeptat na podivné drby, které se doslova přes noc rozšířily po celém dvoře. Něco o…," Mathieu zaváhal a sklopil pohled, "o císařovně a princi dánském."

Alexej se pohodlně opřel a spojil ruce. "Inu, tančili spolu poté, co jsi odešel," začal rozvážně a pobaveně sledoval Mathieuovu netrpělivost, "a potom spolu zůstali o samotě na balkoně, což byl s nejvyšší pravděpodobností okamžik, který odstartoval ony řeči. Řeči, které si regentka svým nezodpovědným chováním naprosto zaslouží," dodal se zadostiučiněním.

"Znáš nějaké detaily, nebo ses jednoduše předem rozhodl, že to byla její vina?" zeptal se ho Mathieu podrážděně.

Alexej povytáhl obočí. "Myslíš, že jsem nějaká dvorní dáma, abych neměl lepší věci na práci, než šmírovat regentku? Zaznamenal jsem nějaké zvěsti o tom, že byla tak opilá, že v jednu chvíli zakopla, a princ ji musel přidržet, čímž se znovu vracím ke své pointě, že svým chováním zesměšnila korunu."

"Já o věcech slyšel poněkud jiné zvěsti, pokud dovolíš," přerušil ho Mathieu kysele.

"Ach? Neváhej a pouč mě, příteli," zašklebil se Alexej.

"Byl to princ Sebastien, kdo zneužil císařovniny slabosti, nikoliv naopak. Využil situace a podbízel se jí ve chvíli, kdy se nedokázala bránit, což je naprosto nepřijatelné chování vůči naší panovnici," pronesl Mathieu se zápalem v očích.

"Tak ona si stěžovala?" posmíval se Alexej.

"Nikoliv," odpověděl Mathieu se těžko potlačovaným vztekem, "právě naopak o celém incidentu odmítá mluvit, a je z něj očividně rozrušená. Dozvěděl jsem se nějaké útržky od její dvorní dámy."

"Tak jako tak se musím vrátit ke svému původnímu konstatování, Mathieu. Kdyby se ovládala a nezpila se jako nějaký námořník, nic z toho by se nestalo," řekl Alexej, znuděný, že se neustále musí opakovat.

Mathieu se k jeho nekonečnému údivu vymrštil ze židle, div ji nepřevrátil. "Ty mi chceš vážně tvrdit, že ona si to...že si to zasloužila? On ji zatlačil do kouta, obtěžoval - napadl! A podle tebe je to v pořádku?"

"Napadl?" podivil se Alexej nad přítelovou volbou slov. "Kdo tu mluví o napadení? Možná trocha flirtování, budiž, ale nebylo by to nic, co by sama nezačala tím, že mu doslova padla do náruče. Trocha pozornosti od pohledného mladého prince - nechápu, nač si může stěžovat. Absolutně nic se nestalo a jestli někdo ublížil její pověsti, byla to ona sama."

Mathieu k němu přešel o krůček blíž a z očí mu metaly blesky. "Alexi…," zavrčel téměř nesrozumitelně.

"Upozorňuji tě, že i když jsi můj přítel, pohár mé trpělivosti brzy přeteče. Vyrušil jsi mě v mém domově kvůli naprosto nesmyslnému problému, a teď co? Chceš mě navrch i napadnout?" Alexej měl z tyčící se postavy svého vysokého přítele jisté obavy, přesto nasadil autoritativní tón, který používal na nezvedené členy strany.

Mathieu se zatvářil pohrdavě a pohodil hlavou. "Dobrá, pane ministerský předsedo. Rozumím a odcházím. Chci vám ale na rozloučenou nadhodit jednu maličkost na zamyšlenou, až se budete o dlouhých zimních večerech nudit," pohlédl mu přímo do očí s nepokrytě nepřátelským výrazem, "považte, jak snadno princ dánský přehodnotil svoji loajalitu. Jak je více než ochotný vyměnit jednu císařovnu za druhou, a co to znamená pro císařovnu Lyricu. Jen o tom popřemýšlejte," vmetl mu do tváře a bez rozloučení odešel.