Lottin (ne)divadelní deníček: Don Giovanni počtvrté

Asi bych měla dostat od NdB nějakou čestnou placku, nebo aspoň poklepání na rameno, protože by se teoreticky dalo říct, že už jsem groupie jejich inscenace Dona Giovanniho. Pokud se hraje, je velká pravděpodobnost, že tam budu a zrovna tak je zaručeno, že budu sedět v první, max druhé řadě.
Skoro bych nevěděla, co nového vám o inscenaci ještě napsat, ale nebojte se (vám je to jedno, já vím), já si poradím! :D
Tak začnu informací, že jsem seděla v první řadě vlevo, což je důležité, protože většina akce se odehrává právě v levé části jeviště (z pohledu diváků).
Jo a během představení mi začal trochu blbnout mobil a vibroval (JÁ MĚLA VYPNUTÉ ZVUKY, ALE ON SE ZBLÁNIL, OK?) a myslím, že si toho všiml Roman Hoza, takže rip me.
Tolik ke zcela random poznámkám na úvod.
Začnu publikem. To ten večer bylo fakt divné - atmosféra v divadle ten večer prostě nějak nebyla. Já zatím na všech představeních Dona zažila strašně nadšené lidi a hodně energie z obou stran, ale ten večer to tam nebylo. Já jsem musela normálně iniciovat devadesát procent všech potlesků, protože ti lidi by tam jinak seděli jak pecky. A to pro mě bylo trochu utrpení, protože já na sebe nerada upozorňuju a tímhle na sebe upozorňujete úplně celé divadlo. :D Ale vzala jsem si jako osobní selhání, když po jedné árii museli diváky roztleskávat HUDEBNÍCI, když začali tleskat sami/poklepávat smyčci, což teda bylo moc. Já nejsem ignorant, co se musí roztleskávat orchestrem, děkuju pěkně, a převzala jsem to tedy na sebe.
Zpěváci sami mi přišli takoví přešlí, protože snad polovina z nich byla nemocná a během představení pokašlávali. (Ne přímo během zpěvu, samozřejmě.)
Roman Hoza jako Giovanni byl o něco méně energický než posledně, ale myslím, že to nebylo jím, ale spíš výměnou ženské části obsazení a troufla bych si tvrdit, že se ještě nestihli společně sehrát.
Elvíru zpívala Veronika Hajnová Fialová a odhaduju, že asi neměla moc času na zkoušení, protože občas na jevišti tápala a ostatní ji museli nenápadně navádět. Trochu vtipné bylo, když nakráčela k Anně a Ottaviovi dřív, než měla, takže ti dva museli urputně předstírat, že ji nevidí, ačkoliv stála přímo vedle nich. :D

Annu zpívala Petra Alvarez Šimková a vedle ní vystoupil jako Ottavio Aleš Briscein. Nu, asi víte, že Aleše Brisceina jsem už viděla opakovaně ve vícero rolích a pokaždé mi z toho vyšel krásný pěvecký zážitek, ale škrobený herecký dojem. Když vedle něj zpívala Jana Šrejma Kačírková, tak se to tak nějak ztrácelo, protože ona si všechny scény ukradla pro sebe a bylo. Ale Petra Alverez Šimková byla v roli spíše statická, neuměla tolik projevovat emoce a v kombinaci s Alešem Brisceinem to byl hodně chladný pár. Upřímně řečeno mi některé jejich interpretační postupy připadaly až úsměvné a prostě jsem jim nějak nevěřila ani slovo, případně mi cukaly koutky. Ale zpívali fakt nádherně, zvlášť u Petry Alvarez Šimkové musím vyzdvihnout, že byla očividně hodně nachlazená a přesto zpívala jako anděl, za což ji publikum ocenilo asi nejvřelejším potleskem večera (což bylo co říct, vzhledem k tomu, co jsem psala výše). Mě je hrozně líto někoho kritizovat, ale prostě takové jsem z toho měla pocity.
Jan Šťáva jako Leporello si pro sebe opět ukradl celou operu, jak on už to tak ve svých rolích dělává. Nicméně i on o něco ubral oproti předchozím představením a opět bych to přisoudila jakési nesehranosti obsazení, které se teď hodně změnilo a bohužel ne tak úplně k mému nadšení, protože to stávající bylo prostě perfektní, hrozně jsem se do nich jako sestavy zamilovala a tím pádem už jsem zaujatá. :( :D
Závěrem: nebylo to špatné představení, ale já jsem ten večer do divadla dorazila s hodně vysokými očekáváními vzhledem k předchozím zkušenostem a ten perfektní zážitek se tentokrát nekonal, bylo to prostě jen ok. Něco nehmatatelného ve vzduchu, přenos energie z jeviště k divákům a naopak z hlediště zpěvákům nějak nefungoval, to nové obsazení do sebe nezapadlo tak hladce jako to minulé. Ale přesto brněnského Dona Giovanniho i nadále vřele doporučuji, protože i to v mých očích slabší představení, bylo pořád na velmi vysoké úrovni! :)
(Ještěže to nikdo nečte, připadám si provinile. :D)

Komentáře

  1. Vida, ty jsi kritická? :-O To už muselo být jó zklamání! :D
    Občas přemýšlím, jestli nejsme jen moc primitivní diváci, co se opery týče, když nám tolik sejde na hereckém výkonu. Ale představa, že má k sobě pan Briscein statickou partnerku, mě naplňuje nezměrnou hrůzou z hrozící nudy. :D

    OdpovědětVymazat
  2. S diváky mám spíš zkušenost, že ve většině případů jsou spíš pasivní. :-)
    Čekala jsem, že tento článek bude plný ovací - soudila jsem tak podle názvu :D - a místo toho je tu kritika. (Nevídaná věc u Giovanniho. :D) Ale určitě jsi ráda za tu možnost srovnání, viď že jo? :D :D
    Zní to, že ten večer byly unavené obě strany. :-)
    Já si v divadle vypínám mobil. Po tvojí zkušenosti u svého preventivní opatření setrvám. :D :D

    OdpovědětVymazat
  3. Já vím, je to šokující! Článek o Donu Giovannim a žádné ódy. Omg. :D Musím si z toho jít lehnout. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky