Lottin (ne)divadelní deníček: Modrovousův hrad/Očekávání

Složení opery Bély Batróka Modrovousův hrad a monodramatu Očekávání Arnolda Schönberga dohromady, je pozoruhodný počin. Ještě víc pozoruhodnější by pro mě byl, kdybych alespoň jedno ze zmiňovaných děl znala předtím, ale inu - člověk se do divadla chodí duševně obohatit a poučit.

Modrovousův hrad vychází z motivu, který v různých pohádkových podobách moc dobře známe: totiž že Modrovous si převede do svého hradu nevěstu Judit, svěří jí klíče ke všem dveřím, kromě jedněch, které musí zůstat navždy uzavřené, jenže její zvědavost a posléze žárlivost ji donutí k jejich otevřením, což končí katastrofou. V tomto případě Judit nalézá v hradu zakrvavené zbraně, stejně krvavé peníze a šperky, jezero slz...a za sedmými dveřmi se tedy dá tušit něco opravdu hrůzného. Ve skutečnosti tam Judit nalézá Modrovousovy předchozí manželky, docela živé. Ač vyděšená a proti své vůli, přidává se k nim, aby zbytek života strávila už jen jako vzpomínka. Modrovous opět zůstává sám.

Očekávání zachycuje příběh ženy čekající na svého milého, aby ho posléze našla mrtvého (přičemž je naznačeno, že jej zavraždila ona sama) - účelem tohoto monodramatu je zachytit a rozebrat s co největším efektem emoční stavy, které v člověk prožije v jedné vteřině.

---

Modrovousův hrad se odehrává v temném prostoru hradu (překvapivě :D) s vlhkými plačícími zdmi s klaustrofobním nádechem. Když Judit postupně otevírá dveře, stěny se odsunují, pouštějí dovnitř světlo a čím je hrad útulnější, tím jsou Juditiny krásné svatební šaty zuboženější, postupně přichází o kytici, závoj, nadýchanou sukni, ale především jsou její šaty víc a víc od krve. Modrovous je oděn do černého obleku střízlivého střihu, který z něj Judit rovněž postupně vysléká, aby ho svedla a on jí dal klíč od dalších dveří. Celý proces otevírání dveří byl na jevišti Janáčkova divadla zvlášť efektní, jelikož se jedná o velký prostor (je to ostatně divadlo s největší jevištěm v České republice a střední Evropě).

Na konci je pak ona prokletá místnost s Modrovousovými manželkami. I ta je v minimalistickém stylu v odstínech bílé a šedé, ze stropu visí na drátu žárovka, uprostřed stůl, židle, postel a potom okna vedoucí do fádně vypadající krajinky.

Očekávání se potom odehrává opět v této samé místnosti Modrovousových manželek.

Dále bych zmínila efektní okamžik, kdy zmiňovaná postel začala sama od sebe krvácet, to bylo děsivé, to jim uznám. :D

Roli Modrovouse zpíval Anders Lorentzson, který mě v ní děsil, tudíž to dělal správně. :D Byl chladný, statický, nepřirozený v dobrém slova smyslu, totiž až nelidský, ale přece upřímně milující Judit a tím pádem i dojemný. Bravo. Stejnými kvalitami se vyznačoval i v Očekávání, kde však jeho úloha byla čistě jen herecká, protože v Očekávání je jen jeden ženský part.

Celé přestavení, na kterém jsem měla tu čest být, stálo na Katarině Giotas v roli Judit, která vystupovala i přes hlasovou indispozici (o které nás předem informovali, ale já upřímně řečeno nic nepoznala. Možná snad něco zpívala v jiné tónině, nebo něco vypustila, ale nejsem takový znalec abych něco takového zaregistrovala. Tak či tak zpívala krásně.) . Kdyby Katarina ten večer nevystoupila, představení by se muselo zrušit a já bych přišla o velký zážitek, takže jsem byla skutečně vděčná a taky si od publika vysloužila velký potlesk. Jako Judit byla zpočátku nervózní, vyděšená ze svého novomanžela, ale zároveň zřejmě fascinovaná a i zamilovaná. Postupně upadala do stavu jakési apatie, když odhalovala jedno jeho krvavé tajemství za druhým a spolu s minimalistickým pojetím scény to jen zvyšovalo napětí ve vzduchu.

Roli Ženy v Očekávání zpívala Katarina Karnéus, které měla nelehkou úlohu, totiž odvyprávět celý příběh úplně sama - je pravda, že po jevišti přecházel pan Lorentzson v úloze Muže, ale oba se míjeli, nevěděli o sobě, dělila je neproniknutelná smrt.

Této výzvy se zhostila skvěle, v takové roli je totiž psychologie postavy ještě víc klíčová než u jakékoliv jiné a ona tento niterní příběh myšlenkových pochodů, které jsou ze své přirozenosti tak zmatené a neuchopitelné, odvyprávěla tak, že mi přecházel mráz po zádech.