Lottin silně subjektivní náhled na Fantoma 25th Anniversary po shlédnutí DVD

Jsem šílící ze zážitku, jakým shlédnutí 25. výročního koncertu Fantom Opery vskutku je.

Jak titulek vypovídá tohle je čistě můj názor na tuto produkci Fantoma. Nezaujatý popis děje naleznete též v této rubrice.

Co Lotte vypozorovala

Hadley Fraser: Jeho podání Raoula je vskutku dopodud nevídané, i po těch 25 letech si dokázal najít cestu, jak tento charakter zahrát úplně jinak a po svém. Já si na něj upřímně řečeno musela nějaký čas zvykat. Jeho Raoul je poněkud odtažitější, uvažující více s chladnou hlavou a aristokratickým náhledem na věc. Nicméně ve scéně Final Lair byl jeho výkon ohromující, propaloval Erika tak nenávistným pohledem, že kdyby mohl tak by do chudáka Ramina asi vypálil díru. Také jsem si povšimla jedné novinky - ve scéně po polibku, kdy Erikovi dojde láska mezi Raoulem a Christine a propustí Raoula, ten se běží ujistit, že je Christine v pořádku a pak se obrátí a hodlá si to vyřídit s Erikem za ono laso okolo krku. Christine ho musí držet za ruku a přetahovat se s ním, aby toho nechal.

---

Sierra Boggess: Ach vážně, jak ona to dělá, že je tak sladká a křehce působící? :D Její výraz v žádné scéně nezůstal pasivní a nespoléhala se jen na otevřenou pusu a přerývavý dech (promiňte Emmy a její fanoušci). Navíc u Sierry zřetelně vidíme ten vývoj, kterým si její postava za show projde. Na začátku je to naivní sboristka se vším všudy, co věří v existenci Anděla hudby, posléze se úcta změní v strach a nakonec soucit, který však pokud si dovolím citovat Erika přišel příliš pozdě.

Ramin Karimloo: Ach Ramin....:D One je naprosto úžasný, co se týče jeho Fantoma jako celku i v takových těch detailech, u kterých poznáte, že to je jeho improvizací přidaný prvek a vy si řeknete, wow dobrý nápad, miluju to. Scéna Final Lair je toho přímo plná, což je velmi dobře, protože to je nejvypjatější moment muzikálu. Když Erik dá Christine poslední čas na vyřčení její volby a ona zpívá nám všem známou část o tom, že Erik není sám, to se nedá ani popsat, jak on vystihnul ty emoce! A hlavně jak šokovaně vytřeštil oči, když se dostala právě k oné části, že není sám.

Snažila jsem se, jak jsem mohla, to nějak kloudně popsat, ale upřímně řečeno, tohle je něco, co prostě musíte vidět sami!

S čím Lotte tak nadšená nebyla

Lustr, lustr, lustr! Věděla jsem dopředu, že nebude ani stoupat, posléze ani padat, ale stejně mi to chybělo a podvědomně jsem na ten moment čekala. Co je to za Fantoma bez padajícího lustru? Opravdu mě vynechání téhle scény mrzí.

Taky mě možná lehce rozčilovalo, že největší část kulis byly jen promítané. S čímž bych neměla problém, ale ono to občas zlobilo a chvílemi malá část zčernala nebo něco podobného. Což může výsledný dojem kazit.

Scéna

RAH je velkolepá! Obrovská a velkolepá. Proto také u Masquaerade není použito jen jedno schodiště, ale hned troje. Erikova skrýš není už složená jen ze tmy, svícnů a mřížů ale je o něco více propracovaná. to samé se scénou na hřibitově, nebo na střeše, které jsou jedny z nejkrásnějších. Fantom Opery je vždycky podívaná, co stojí za to a v tomto případě tomu nemohlo být jinak!