Love Never Dies (London) Úvod a první jednání pod lupou

Tak, Lotte se konečně odhodlala pustit se po uzavření Fantoma pětadvacítky do dalšího rozvleklého tématu. A tím je muzikálové pokračování Fantoma Opery - Love Never Dies, přeložitelné jako Láska nikdy neumírá či už jsem někde četla, Láska nikdy nerezaví.
Muzikál měl premiéru v londýnském Adelphi Theatre 9. března 2010 a jeho produkce byla ukončena 27. srpna 2011.
Ačkoliv ještě nikdo ani netušil, jaký bude mít muzikál děj, či jaká bude hudba, ještě dlouho před otevíračkou se sepisovali petice proti pokračování Fantoma. Ačkoliv je konec Fantoma Opery nepopiratelně dosti otevřený, zarytí phans tvrdili, že Fantom rozhodně žádné pokračování mít nemůže.
Na povrch zemský unikali pozoruhodné fámy o ději muzikálu, až se z toho jednomu ježili vlasy. K Erikovi tam znetvořovali i Christine, Erika tam...(ani si neumíte představit rozpaky a znechucení s jakým tohle napíšu) nechávali užívat si s Christininou figurínou a tak dále...
Hudba je přirozeně dílo A. L. Webbera, některé písně jsou vypůjčené melodie z méně úspěšných muzikálů, ale většina písní je napsána přímo pro představitele rolí. V roli Erika vystoupil Ramin Karimloo, který si už předtím Fantoma zahrál v POTO a co víc, dokonce byl nejmladším West Endským představitelem muže v masce.
Jako Christine nikoliv už Daaé ale de Chagny se představila Sierra Boggess, která předtím ztvárnila originální Christine v upravené vegaské produkci. Jako její manžel Raoul se představil Joseph Millson.
V LND získaly poměrně větší prostor obě Giryové, v roli Meg Summer Strallen a jako její matka Liz Robertson.
Texty napsal Glenn Slatter a režisérem show byl Jack O'Brien. Děj příběhu je inspirován knihou Fantom Manhattanu od Fredericka Forsytha.
Teď už se vrhněme do původního děje muzikálu.

Od tajemného útěku Fantoma z katakomb Opery Garnier uplynulo už deset let. Christine je vážená sopranistka, provdaná za Raoula. Mají spolu synka, desetiletého Gustava.
Erikovi nezbývalo než před krvelačným davem uprchnout do Ameriky, na místo, kde všelijaká podivná stvoření prostě zmizí v davu. Na Coney Island. Ideálnější místo si ani nemohl přát.
Svůj umělecký talent nenechá zahálet a vytvoří Phantasmu, zábavný park se vším, co si zvědavý návštěvník může jen přát. Koncertní haly, kasína, atrakce...
Najde si pomocníky, věrné a roztodivné 'Trio' složené ze slečny Fleck, pana Squelche a Gangleho.
Činí co doba žádá a tak od psaní operních libret přejde k lehce dvojsmyslným kabaretním písním pro svoji hlavní hvězdu 'Ooh La La Girl' kterou není nikdo jiný než Meg. Tolik k uvedení do děje.

1. jednání

Muzikál začíná blouděním paní Giryové po velmi zanedbaném a ponurém místě. Kdysi tu snad mohlo stát něco velkolepého, ale co nespolykaly plameny ohně, to zůstalo pod hlubokou vrstvou prachu.
Madame Giryová se neubrání vzpomínkám, vybavuje si soprán století - Christine a pět show denně její dcery Meg právě v těchto místech. Její rozjímaní naruší slečna Fleck, nepříliš nadšená, že jí tu vidí. To Giryová to tu přece zničila, to ona kvůli svojí chamtivosti zodpovídá za ten neveselý konec tohoto místa.
Giryová se ostře brání, tak komu věřit? Nejlépe si o tom udělat obrázek sami...
Phantasma se začne pozvedat z popela a znovu se jí vrací její sláva a lesk. Vracíme se na místo činu v roce - jak oficiální web LND uvádí - 1907.
Blíží se otevření nového zábavního parku, Phantasmy, díla tajemného pana Y, o němž se proslýchá, že neustále nosí masku. Na uvítanou návštěvníkům bude zpívat Meg, jakožto hlavní hvězda, ale cítí se trochu nervózní z toho davu. Její 'show girls' ji utěšují a zahrnují komplimenty a jak se ukáže, nejvíce na Meg platí slova ve smyslu, "šéf bude ohromen, šéf se na tebe bude dívat..." Netají snad malá Meg něco?
Meg sklidí velké ovace (a nehleďme na to, jestli díky zpěvu, nebo odhalujícímu kostýmu) ale její přání o Erikově přítomnosti jsou liché.
Aby si vynahradil léta strávená hluboko pod zemí, Erik nyní sídlí ve věži, vysoko nad Phantasmou, stále se stranící lidí. Společnost mu i po těch letech stále dělá jen Christinina figurína, která ovšem z figuríny povýšila na robo-figurínu, takže tam za sebou nechává vlát jakýsi závoj, pochoduje po místnosti a podobně.
Erik svého Anděla stále nemůže dostat z hlavy, jediné nad čím dokáže přemýšlet, je Christine. Děj se co děj, ještě ji musí uslyšet zpívat! Znovu, pro něj....
Klid mu ovšem dopřán není. Vběhne za ním nadšená Meg. Mluví, moc mluví a těžko říct, jestli jí Erik vůbec poslouchá. S Meg je to ostatně jednoduché. Stačí jí všechno odsouhlasit, pochválit číslo které ani neviděl....
S madame Giryovou, která "přijde na návštěvu" později už to tak snadné není. Pořád žádá projevy díků, za pomoc s útěkem z Francie, její nároky jsou stále vyšší a jako zbraň na Erika používá vytahování staré minulosti a bolestných vzpomínek na Christine.
Proto také ani jedna z nich netuší, že tou dobou se už v Americe vylodila rodina de Chagny pozvaná na Coney Island jen kvůli jednomu jedinému vystoupení Christine za nehoráznou sumu. Protože díky Raoulovým gamblerským a alkoholickým sklonům rodina tře bídu s nouzí, pozvání samozřejmě přijímají.
Ačkoliv ze sebe Raoul stále snaží dělat váženého člověka, jeho chudoba už není žádným tajemstvím a od okounějících novinářů si vyslechne nejednu ostrou poznámku. Gustave se zdá být místem, kde se ocitnul nadšen.
Po ubytování se v hotelu Raoul vypění. Se sklenkou whiskey proklíná Ameriku a toho nezdvořáka - pana Y, co se jim postaral o takovéto uvítání. Párkrát se nepěkně oboří na Gustava a Christine se marně snaží svého manžela mírnit. Raoul odejde na "procházku" a Christine nezbývá, než utěšovat chlapce, přesvědčeného o tom, že jej tatínek nemá rád.
Gustave odchází spát a Christine v pokoji zůstává sama. Zděsí se, když se z hracího boxu, který Gustave dostal dárkem od pana Y, začne zničehonic linout jakási jiná melodie. Taková melodie, kterou může znát jen ona a ...Fantom.
Erik skutečně co nevidět rozrazí dveře místnosti a ubohý divák má co dělat, aby stíhal myšlenkovým pochodům Christine. Nejrpve ho obejme, následně mu vrazí facku, čímž ho rozčílí, takže se začnou honit okolo klavíru....
Erik sesbírá zbytky své trpělivosti a začne hovořit. O časech, kdy ho svět pokládal za mrtvého, o noci před její svatbou s Raoulem, kdy vyhledala jeho skrýš a přišla za ním. Ačkoliv se zpočátku brání přiznat si to, nakonec se spolu s ním ve vzpomínkách ztratí i Christine.
Najevo vychází poněkud zvláštní fakt, že Christine chtěla Erikovi odpřísahat lásku a zůstat s ním, ale než tomu tak stihla učinit, zahanbený Erik kvůli jeho minulosti uprchnul a Christine nezbývalo než se vrátit k Raoulovi.
Erik se snaží s Christine najít nějakou cestu, jak nakonec přece jen být spolu, ale Christine tvrdě odsekne, že pro ně už není žádná budoucnost.
Přesto to vypadá, že už zase pomalu upadá Erikovu kouzlu, jenže je přeruší vystrašený Gustave, který se probudil z noční můry. Christine syna utěší a seznámí ho s Erikem. Ačkoliv je Gustave z muže trochu vystrašený, něco ho na něm fascinuje a požádá ho, aby ho někdy provedl parkem a ukázal mu to nejtajemnější a nejtemnější. Erik souhlasí a večerní dýchánek v hotelu tím rozpustí.
Další den v rušném zákulisí Phantasmy Meg nacvičuje své nejnovější číslo až do příchodu Christine, která jí osloví, netušíc, že právě mluví se starou kamarádkou. Meg ji ale hned pozná a nastává vřelé přijetí. Vřelé až do doby, než Meg zjistí, že má Christine zpívat ve Phantasmě. Začne ji zžírat závist...
Ani Raoula nemine staré setkání. Zdraví se s madame Giry, která přímo šílí když zjistí, za kolik má Christine vystupovat. Nikdo z potkání se nemá radost a přetvářka je tu více než hmatatelná.
Christine se povšimne, že Gustave někam zmizel a tak se ho vydává hledat.
Gustava upoutalo tajemné Trio a poslušně je následoval přímo do Erikova pokoje. Zastihnul ho zrovna ve chvíli, kdy pracoval a tak Erik chlapce požádal, ať se nějak zabaví, než dokončí své dílo.
Gustava hned zaujal klavír a začal hrát svoji vlastní melodii.
Vzbudil tím Erikovu pozornost, kterému se do podvědomí začala vkrádat jakási myšlenka...umocněná tím, jak moc si spolu ti dva rozumněli. Hráli stejně, cítili hudbu stejně ale Gustave přesto nedokázal unést pohled na jeho tvář a s křikem utekl, když se Erik odmaskoval.
To už ale přichází Christine a omlouvá se za svého syna. Nechtěl Erikovi nijak ublížit. Erik skrz zaťaté zuby ucedí, jestli se mu jen tak náhodu nechce s něčím svěřit. Christine zapírá a odmítá se s ním dále bavit, jenže ve chvíli se Erik přestane ovládat a chytí ji pod krkem, a ona tedy začne mluvit. Ano, Gustave je opravdu Erikovým synem. Opustil ji a nechal ji s dítětem. Co měla dělat? Musela celé manželství s Raoulem založit na lži.
Erik je zdrcen, že jeho vlastní syn se bojí jeho tváře. O to víc ho zraní, když při pohledu na něj zděšeně ucukne i Christine.
Opuštěně jako vždy sedí u klavíru a slibuje, že všechno co má, odkáže Gustavovi. Ten chlapec je momentálně jediný důvod proč žít....
Po jeho odchodu ze stínu vystoupí madame Giry, která byla svědkem všeho co se událo. Spíš než náhlé Erikovo otcoství ji pálí příslib jeho majetku Gustavovi. Obětovala mu deset let života, který mu ona sama zachránila a on přesto všechno dá tomu spratkovi?

Komentáře

  1. Zrovna jsem dočetla Fantoma Manhattanu (znovu) a myslím, že Forsytha přece jenom přestanu proklínat. Za předmluvu by si zasloužil pár facek, ale když se to vezme kolem a kolem, děj jeho knihy navazuje na FO přirozeněji než Love Never Dies. Teda, jasně, LND mám ráda - a jak! - ale když se to vezme kolem, je ten děj vzhůru nohama. Z chudáka Raoula je ochlasta (jo, najednou bráním jeho, zatracený Hadley! :D), z madam Giry ziskuchtivá babizna, Meg zešílí a Christine po deseti letech řekne manželovi, který pro ni tenkrát málem umřel, že "ti dva lidé jsou pryč" a dělá, jako by byl Raoul jediný, kdo je děsně mimo a neuvědomuje si, že během vteřiny přišel o manželku a nepomůže mu ani manželská poradna. A aby toho nebylo dost, pochoduje si po Erikově bytě jako by nic robofigurína. Když se na to kouknu pořádně, říkám si, že nebýt té skvélé hudby, možná bych LND tak slepě nemilovala.
    Tak jako tak, tvůj článek je skvělý. I když je celá ta historie děsně smutná, občas jsem se musela tvým skvělým slovním obratům smát. "Erik souhlasí a večerní dýchánek v hotelu tím rozpustí." jednoduše skvělé :D :D

    OdpovědětVymazat
  2. Bohužel s knihou Fantom Manhattanu nemám tu čest, vím o té knize jen tolik, co jsem vyčetla z Tvého blogu. :D
    Když jsem si to co tu vyjmenováváš přemítala v hlavě, došla jsem ke svým závěrům, možná mylným, ale každý přece jen v příběhu vidí něco svého....
    Christine podle všeho Erika milovala víc než Raoula, chtěla s ním strávit zbytek života a opustit Raoula necitelně noc před svatbou. To se muselo nějak podepsat na jejich manželství a Raoul musel cítit, že Christine ho zase tolik nemiluje. Se synem si nerozumí....uchyluje se k alkoholu.
    Meg zešílí, pravda, ale mě vždycky v POTO fascinovalo, že Meg nevadí pořád tak stát vzadu, v pozadí Christine a být jen malou neviditelnou baletkou....že to v ní časem vypěnilo jsem možná i chápala. Navíc podle mě v LND je Meg do Erika zamilovaná....
    Giryová...no jo, stala se z ní ziskuchtivá babizna, ale je pravda, že podle toho co popisuje toho pro Erika udělala hodně ale on to nikdy neocenil...
    Robo-figurína? Osobně jsem si to vysvětlila slovy "V Americe všechno možné..." :D :D
    A děkuji za pochvalu :) já si při psaní nemohla pomoci, ale musela jsem do toho tragického milostného příběhu dát nějakou vtipnou vsuvku tu a tam...asi pro odlehčení. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Chceš něco vědět? Sama většinou hledám nejrůznější důvody, proč je vlastně děj LND úplně v pořádku, ráda jim věřím, protože mám LND tak moc ráda, že bych ho nemohla zavrhnout :D (A je pravda, že jde jen o úhel pohledu, jestli to nebo tamto je nebo není hloupost)
    Jen jsem se nad tím teď trochu zamyslela a uvědomila si, že jsou tu i důvody, proč se na LND dívat trochu srkz prsty (což ale nedokážu, jen jsem se zamyslela nad tím, proč spousta fantomáků LND odsuzuje). Tak jako tak mi pořád dere srdce, že už nikdy-nikdy-nikdy neuvidím Ramina jako "fantoma po deseti letech". Achjooo :'(

    OdpovědětVymazat
  4. Pro mě LND děj je naprosto a úplně v pořádku a tečka. :D Zarytí fanoušci Fantoma ať si dál žijí jen POTO muzikálem a LND ignorují. :)
    No tak! Naděje umírá poslední! Řekla bych, že se LND do Londýna zase vrátí, ale už to bude...no ta australská produkce.

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám takovej plán - jednou, až budu vyštudovaná a budu rektorkou Fantomoligické univerzity (a až si vezmu Petra Pana, protože ten je jedinej, za koho bych byla ochotná se provdat :D), budu děsně bohatá a koupím v Kutné Hoře jeden starý hotel, dřív býval nejlepší v okolí, ale teď je zchátralý. No a já ho dám do pořádku a vydělám fůru peněz. No a pak se stanu producentkou a hádej, jaký muzikál uvedu jako první! :D

    OdpovědětVymazat
  6. Dokonalé! :D Ale udělej ten muzikál pořádně! :D Víš, jak... my Češi s tím máme lehce problém. :D

    OdpovědětVymazat
  7. To lehce máme... Taky si lehce přizvu pana Webbera, none? A na dveře divadla dám vývěsku: Michalovi Davidovi vstup zakázán!
    No a myslím, že nemusím vykládat, že obsazení už je vybrané :D (fantom s Christine jsou prostě jasní, ostatní, myslím taky nemusím až tak dlouho koumat... I když nad Raoulem se musím trošku zamyslet...)

    OdpovědětVymazat
  8. Pomoc! Pomoc! Já asi přišla na něco strašného! Pomoc! _._ - to je kdyby něco můj mrtvý smajlík. :D

    OdpovědětVymazat
  9. Na co jsi proboha přišla? Stalo se něco? Máš důkaz, že fantom nežil? Nebo že je Ramin ve skutečnosti gay? :D
    Mrtvý smajlík? To existuje? :D

    OdpovědětVymazat
  10. Ano, Ty máš svůj slovník, já mám své mrtvé smajlíky! :D _._ _._ _._
    Pověz mi! Pověz...ááách (po chvíli uklidňování se později)
    Zaprvé: Je to profláknutý fakt a jsem prostě strašlivě mimo nebo mám halušky? Protože...aha ty pořád nevíš na co se ptám. Takže...Fantom. Pětadacítka. Titulní písnička. To vedení přes tu lávku co se spouští ze stropu či co. To tam není Sierra a Ramin, žejo?
    Zadruhé: ÁÁÁÁÁÁ! Už jsi viděla ty Raminovy fotky jako Jeana Valjeana?

    OdpovědětVymazat
  11. Tak nad tím jsem nepřemýšlela... Ale je fakt, že možná by nestihli nalodit na bárku, ale nevím... Jak jsi na to přišla?
    Ramina jako Valjeana jsem neviděla. Ptala jsem se Googla, ale taky neviděl, vyplivnul tucet fotek, kde je Enjorlas, někde snad i Marius, pak pár bez trička a jedna bez ničeho, ale Valjean ne. Kde se dají sehnat a co je na nich tak děsného, že děláš... co že je to, mrtvý smajlík? :D -> _._ (můj smajlík se usmál k smrti :D)

    OdpovědětVymazat
  12. Na těch fotkách Ramina není nic strašného...
    Je strašné, že nás podfoukli v titulní písni. :D

    OdpovědětVymazat
  13. Počkej, už z toho dělám článek. :D

    OdpovědětVymazat
  14. Jo, zcela jistě to nejsou oni - jen se koukni, v jednu chvíli jsou dole a ve vteřině už na rampě, která jeden shora dolů, nejsou motorové myši, aby to stíhali :D
    A ty fotky chci vidět! :D

    OdpovědětVymazat
  15. To mě mohlo napadnout :D Ale je to narafičený tak, aby člověk věřil, dokonce tam Sierra má záběr na obličej, kterej je ale v úplně jiným úhlu než ten té Christiny na rampě... A Katie Hall je uvedená v titulkách, ale to spousta lidí, v tom se člověk nevyzná...

    OdpovědětVymazat
  16. Jak jinak. :D
    Ten záběr Sierry je beztak vystřižený z toho, jak jsou na loďce...
    Katie Hall je uvedená v titulkách, o tom vím, ale já se prvně domnívala, že je tam napsaná, protože ona byla taky jedna z tanečnic ve scéně Masquerade. Blízko ní i stála Celia Graham a Robyn North což mě pobavilo, to jsou všechny "Raminovy Christine" :D

    OdpovědětVymazat
  17. Ach tak. takže jsem jediná, kdo se dívá na představení, sleduje děj a neskenuje každý obličej? :D

    OdpovědětVymazat
  18. Ne, spíš já jsem divná co nesleduje děj a hraje poznávačku na herce. :D Ale s tím jsem začala až když jsem to DVD viděla asi..popáté, jinak jsem vzorně zírala na popředí scény ne pozadí. :D

    OdpovědětVymazat
  19. Ach tak. Výborně, teď jsem divná, jelikož jsem to viděla jen jednou  :D(nevěřila bys, kolik seminárka spolyká času :-/)

    OdpovědětVymazat
  20. Jen jednou? Úplně jednou? To bych nevydržela. :D

    OdpovědětVymazat
  21. Možná bych si měla odvykat, přece jenom je fantomáctví silná závislost, možná mě jednou zničí!

    OdpovědětVymazat
  22. To je pravda....jednou nebudu moct spát, protože budu pořád jen zírat do stropu a zpívat Webbera! :D

    OdpovědětVymazat
  23. Děsivá představa :D Než se dostanu do tohohle stádia, musím se naučit zpívat, ať se pak to moje šílení aspoň dá poslouchat :D

    OdpovědětVymazat
  24. Já se bojím, že to se nikdy nenaučím! :( :D _._

    OdpovědětVymazat
  25. Neboj, až se zblázníš, už tě to nebude tížit :D

    OdpovědětVymazat
  26. To bude pak pohodička! Víš, že už se docela těším? :D

    OdpovědětVymazat
  27. Tak kdy? Hodí se mu to už teď, ve středu píšu z němčiny, tak bych tam už radši nebyla :D

    OdpovědětVymazat
  28. Myslíš, že se to dá naplánovat dopředu? :D

    OdpovědětVymazat
  29. Plánovat den svého zešílení...to už je samo o sobě šílené. :D

    OdpovědětVymazat
  30. Takže možná už ten den nastal a já si toho nevšimla... "past the point of no return!" :D

    OdpovědětVymazat
  31. Ano je to tak. Dostaly jsme se do bodu, odkud není návratu. :D

    OdpovědětVymazat
  32. Takže jsme namydlené. Protože to znamená, že současný stav je nevratný a líp už nejspíš nebude :D

    OdpovědětVymazat
  33. To zní hrozně! Tohle mě dožene k sebefantomákovraždě, uvidíš! Kde mám pandžábské laso??? :D

    OdpovědětVymazat
  34. Další nové slovo? :D Mimochodem, blížím se  k tomu s tebou! :D

    OdpovědětVymazat
  35. Měla bych si ta slova někam psát :D
    Taková škoda mladých a pro svět přínosných dívek!

    OdpovědětVymazat
  36. To by jsi měla! :D
    Ano, škoda, přeškoda...:D

    OdpovědětVymazat
  37. Celé muzikálové nebe pro nás bude plakat... :D

    OdpovědětVymazat
  38. Včetně Ramina! (Karimlooza :D)

    OdpovědětVymazat
  39. Ty bys měla s tou karomloozou něco dělat, jinak na ni umřeš :D
    Všichni budou pak stát nad naším hrobem a se slzami v očích pět: "It's over now, the music of the night!" :D

    OdpovědětVymazat
  40. To je smrtelné? _._
    To je dokonalá vize! :D

    OdpovědětVymazat
  41. Já nevím, zatím nebylo zaregistrováno mnoho nakažených, každopádně to může vyvolat nekontrolovatelné šílenství a v zájmu lidstva tě budou muset utratit :D

    OdpovědětVymazat
  42. Co, utratit? :D Copak jsem pes? :D

    OdpovědětVymazat
  43. To sice ne, ale mohla bys být nebezpečná svému okolí :D

    OdpovědětVymazat
  44. Budeš ohrožovat psychické i fyzické zdraví ostatních. Začne to tím, že budeš na každou otázku odpovídat: "To víte, on Ramin..." a skončí tím, že budeš se zbraní v ruce vyprávět: "A on tam jenom tak stál a Meg takhle máchla rukou a...!" :D

    OdpovědětVymazat
  45. To je geniální popis. :D
    Ale až omylem někoho vážně zastřelím, tak to tak geniální nebude. :D

    OdpovědětVymazat
  46. *spokojím (nějak mi už ani psát nejde :-/)

    OdpovědětVymazat
  47. Jde o to, koho zastřelíš. Já se proto ráda spookojít s pouhým kontaktem přes počítač :D

    OdpovědětVymazat
  48. Tak se mě bojíš, až koktáš/děláš překlepy? :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  49. To víš, já ti řeknu pravdu a ty mi ublížíš :D

    OdpovědětVymazat
  50. Já jsem andílek. Malá Lotte! ^^ :D

    OdpovědětVymazat
  51. Malá Lotte v původní básničce víceméně zabila svého domácího mazlíčka, což, myslím, svědčí o všem :D

    OdpovědětVymazat
  52. Erhm.....:D já jsem malá Lotte od Webbera a ta ze všeho nejradši spinká ve své postýlce. :D

    OdpovědětVymazat
  53. Jo, jasně, a Anděl hudby pěje písně v její kebuli, to známe. I to svědčí o mírné vyšinutosti :D

    OdpovědětVymazat
  54. Kebuli? To je tak necitlivě řečeno! :D

    OdpovědětVymazat
  55. No tak v její malé roztomilé kebulince, to stejně nemění fakt, že je to silně máklé :D

    OdpovědětVymazat
  56. To...taky není moc milé. :D

    OdpovědětVymazat
  57. Po mně nemůžeš chtít, abych byla milá, já se teď učím němčinu - a ta je s milým chováním neslučitelná :D

    OdpovědětVymazat
  58. Jé, ty se taky učíš němčinu? :D To samé zde. :D

    OdpovědětVymazat
  59. Tak to přeju pevné nervy :D Mně už je z toho do breku - učím se o Rakousku a to je rozděleno do pěti částí, z čehož ta první má tři podčásti a ty se ještě dělí - a nejlepší na tom je, že se nic z toho nedá najít v atlase ani na netu

    OdpovědětVymazat
  60. Tak to já mám trochu lehčí, no. Prostě se bifluju nechutné množství neužitečných slovíček. :D

    OdpovědětVymazat
  61. Jo, to máme v učebnici taky, slovíčka jako "hustá čočková polévka" nebo "počítač s funkců čtení psaného řádku" :D

    OdpovědětVymazat
  62. Tak to je ještě horší, než ty moje nesmysly. :D

    OdpovědětVymazat
  63. Jo, učebnice Dikrekt prostě vede :D

    OdpovědětVymazat
  64. My máme učebnici co se jmenuje Delfín. :D Taky na D :D

    OdpovědětVymazat
  65. Delfín? Jak se takhle může jmenovat solidní Lehrbuch? :D

    OdpovědětVymazat
  66. Zaptejme se jinak: k čemu vůbec němčina? :D

    OdpovědětVymazat
  67. Ehm...můžeš si překládat Phantom der Oper. :D

    OdpovědětVymazat
  68. zvláštní, v němčidě je DAS Phantom :D (teda jasně, je to pochopitelný vzhledem k hlavnímu významu slova, ale stejně...)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky