Remember, love never dies! 36. část

"Chci prodat Phantasmu." prohlásil Erik po dlouhé odmlce.

Meg pokývala hlavou. "Inu, to je moudré rozhodnutí. To je co jste mi chtěl tak naléhavě sdělit?"

"Ano! Ne. Tedy...polovina zisku bude náležet vám, přál bych si to tak." dostal ze sebe Erik konečně.

Meg na něj chvíli němě zůstala zírat. "Eriku, to přece nemohu přijmout." zalapala po dechu a zavrtěla hlavou.

"Ten park dosud žije ne kvůli mě, je to kvůli vám, Meg. Prosím, vezměte ty peníze."

---

"Asi vím, jaká pohnutka vás dovedla k tomuto rozhodnutí, ať řeknu cokoliv, vidím na vás, že se stále cítíte provinile. Není proč, opravdu. V tomhle si můžeme být kvit." slabě se pousmála.

"Nejde o pocit provinilosti, jde o princip. Máte na ty peníze možná i větší nárok než já sám. Uvažujte, nejde jen o vás, ale musíte zabezpečit i vaši matku." pronesl Erik přesvědčivě.

"Ach." Meg se zarazila a chvíli bez jediné hlásky opětovala pohled do jeho očí.

"Jen velmi nerad bych samozřejmě nechtíc vyzněl vyčítavě, ale je zkrátka a dobře nepochybné, že madame Giryová již delší dobu toužila po odměně za nanejvýš skvěle vykonávanou práci a deset let námahy, které věnovala do rozvoje parku." Erikovy oči naléhavě žhnuly a Meg od nich nemohla odtrhnout pohled. "Pokud je to zatěžko vám, udělejte to pro vaši matku...a mě. Já vás prosím...a Fantom se obvykle neměl ve zvyku doprošovat." pronesl trochu melancholicky. Meg se tiše zasmála. "Dobrá, Eriku. Ale většinu peněz přenechám maman." umínila si. Erikovy rty se zvlnily v potutelném úsměvu. "To už je na vás, drahá Meg."

***

Meg vzhlédla od talíře u společné večeře s Erikem, Christine a Gustavem. Decentně upila vína a zvědavě se podívala na Erika, šeptajícího si s Gustavem. "Poklidný rodinný život vás opravdu změnil, Eriku."

Erik překvapeně vzhlédnul a vyměnil si pobavený pohled s Christine. "Ale? Z čeho tak usuzujete, Meg?"

"To ten ples. To nikdy nebýval váš styl." upřesnila.

"To je vlastně celé Gustavovo dílo, že ano?" pohladil chlapce po hlavě. "Být po mém, tak asi nic tak nápadného nedělám. Ale je to vlastně dobrý nápad. Chci se s parkem rozloučit. Občas, v průběhu těch deseti let jsem si připadal, že je Phantasma živá bytost." zavrtěl hlavou. Pak se hraně zamračil. "Nemůžu do ničeho pořádně mluvit, všechno za mými zády kuje Gustave s triem. Bude to překvapení pro nás pro všechny."

"Bude to naprosto dokonalé, jen uvidíte!" zdvihnul Gustave nadšeně vidličku s takovým zápalem, že kulička hrášku se žblunknutím skončila právě ve skleničce Meg. Společnost u stolu se zasmála.

"Ach! Ehm, omlouvám se Meg."

***

"Henri!" Meg poskočila na místě a jako velká voda se rozeběhla vstříc trojici vystupující z lodi. Henri se široce usmál a pevně ji sevřel v náručí. "Jak jsem říkal, jestli mě opustíš na příliš dlouho, tak si pro tebe přijedu." políbil ji na čelo.

Claire se zahihňala a sledovala dvojici před sebou. Pohlédla na Raoula, který nad nimi slabě zavrtěl hlavou a zasmála se o to víc. "Hned jak jsem je viděla tehdy v té nemocnici, tak jsem tušila, že se na sebe nevydrží zlobit moc dlouho, nebo co to mezi nimi bylo."

"Dlouhý příběh." pousmál se Raoul.

"Tatínku, tatínku!" zapištěl Gustave nadšeně.

"Gustave, chlapče! Tak jsi mi chyběl!" Raoul poprvé po dlouhé době vypadal opravdu šťastně. "Tak jak jde pořádání maškarní?" uculil se, když ho pustil z objetí.

"Je to vážně těžší, než se zdá." vzdychl Gustave a závažný výraz na jeho dětské tváři působil až komicky. "No tak, na tom není nic k smíchu! Nemít po ruce trio, tak se z toho asi zblázním!" postěžoval si.

"Ale zlatíčko, vždycky můžeš někoho z nás požádat o pomoc." políbila ho Christine do vlasů poté, co se přivítala.

"Ale kdepak, bude to překvapení!" pokýval hlavou důležitě Gustave.