Náhradnice - 32. kapitola: Estella

Estella rychlými kroky míjela dlouhé palácové chodby. Běžná rutinní činnost, o které se dvakrát nepřemýšlí, pomyslela by si před pár měsíci. Teď už začínala chápat, čeho se Danielle vždycky tak bála. Lišily se jen v jednom – ať už ji dvůr vystavil čemukoliv, držela hlavu vždy zdviženou.
Až to jednoho dne nebylo možné.
Vyjekla, když se cosi otřelo o její kotník a ona vzápětí ztratila rovnováhu. Instinktivně před sebe vystrčila ruce a odřela si dlaně o chladnou dlažbu.
Někdo jí nastavil nohu.
Do spánků se jí nahrnula krev a veškerý pohyb na chodbě ustal. Tohle představení nechtěl nikdo vynechat.
Se zaťatými zuby vzhlédla k nejblíže stojící hraběnce Rossi. Ta se na ni potměšile usmála, ale nezdálo se, že by jí zvlášť spěchala na pomoc. Její vidění se povážlivě rozmazávalo, když se škrábala na nohy za hrobového ticha asi desítky přihlížejících.
„Kdo to byl?“ zeptala se tiše.
„Říkala jste něco, Vaše Císařská Výsosti? Neslyšeli jsme,“ uculila se hraběnka Rossi.
„Ptala jsem se,“ supěla Estella, „kdo to udělal?“
Zaslechla, jak se někdo za jejími zády uchechtl, ale když se ohlédla, spatřila jen zástup kamenných tváří.
Ještě nikdy v životě si nepřipadala tak malá.
„Její Císařská Výsost zakopla o své sukně, sama jsem to viděla. Zase tolik se nestalo, nebo ano? Je Madam zraněná?“ ptala se hraběnka Rossi a ani se nepokoušela předstírat zájem.
„Ne,“ ucedila Estella skrz zaťaté zuby, „k tomu, abyste mě zranili toho budete potřebovat mnohem víc než nastavenou nohu.“
Když odcházela, znovu ji vyprovázel smích.
Možná, že není tak silná, jak si myslela. Cítila, jak jí po tvářích kanou horké slzy.
Vyběhla bočním východem z paláce, kde na ni čekal osedlaný její Shadow.
Rychle si otřela tváře a překotně se vyšplhala do sedla. Na projížďce ji měla doprovázet Natálie, ale někde se zdržela a ona na ni nehodlala čekat. Potřebovala zmizet, pohybovat se tak rychle, aby utekla vlastním myšlenkám.
Div nebohého hnědouše nesedřela z kůže neustálým popoháněním a sesedla teprve na samých  hranicích palácového parku, odkud měla střežené brány císařského pozemku na dohled. Nechali by ji projet, kdyby se rozhodla utéct? A kam by šla potom? Prchla by do Francie za Mathieuem? Hořce se uchechtla a posadila se do trávy pod košatý strom.
„Ty hloupá huso,“ osočila se nahlas.
„Vidím, že jste se konečně uchýlila k potřebné sebereflexi. To mě těší, Estello, moje výchova přece jen stihla zaúčinkovat.“
Na lesní pěšince lemované hustými smrky se vyhoupla Sebastienova postava.
Estelle nechybělo mnoho a vykřikla by. Jenže na výkřiky malé ustrašené holky nebyl čas. Vymrštila se na nohy a rozeběhla se zpět ke svému hnědákovi.
Sebastien byl rychlejší. Popadl ji za ramena a její záda tvrdě narazila o kmen stromu, na který ji plnou vahou svého těla přitiskl.
„Anebo taky ne. Tohle od vás bylo velmi nezdvořilé a takové chování já netrpím!“ zasyčel a udeřil ji do tváře.
Zalapala po dechu a s obličejem v jednom ohni pohlédla do jeho zběsilých očí. Proč si nikdy dřív nevšimla, že má oči šílence?
„Vy mě sledujete?“ zaúpěla. Vlastní hlas jí zněl pateticky a ukňouraně.
Usmál se na ni a tu samou tvář, kterou ještě před chvílí bil, teď hladil. „Vy jste si myslela, že jsme spolu skončili? Plakala jste kvůli tomu?“
Vytřeštila oči a nezmohla se na slovo.
Líbnul ji na špičku nosu. „Jsem rád, že jste tak věrná. Budu od vás totiž potřebovat ještě jednu poslední, avšak nanejvýš zásadní maličkost.“
„Nemůžu pro vás nic udělat! Už nejsem císařovna!“
Jeho ruce sjely níž a objal ji kolem pasu. Marně se odtahovala a prosila.
„Vy jste ale nikdy nebyla císařovna, byla jste jenom regentka. O to častěji jste se císařovnou nazývala a bohužel nebyl nikdo, kdo by se vás odvážil opravit. No, nevadí. My už si s tou zpropadenou pýchou poradíme, že?“
„Teď už ale nejsem nic! Nula!“ vykřikla.
„Jsem rád, že si rozumíme. Víte, co má pro vás Lyrica naplánovaného?“
Ztuhla a on ji sevřel ještě pevněji.
„Chce vás provdat. Je jí jedno za koho, hlavně když to bude někdo z provincie, tak, aby o vás už nikdy nikdo neslyšel. Pořád vás považuje za hrozbu. Není hloupá, ví, že vás nesmí podceňovat. Ani já takovou chybu už nedělám,“ usmál se na ni a sklonil se k ní blíž. S odporem odvrátila hlavu, když se špičkou nosu dotkl jejího.
„Je to jasné, Lyrica nám stojí v cestě, miláčku.“
„Jsem si jistá, že s ní budete velmi šťastný,“ zamumlala.
„Jaká jsi statečná! Ale přede mnou nemusíš nic předstírat! Ne, samozřejmě, že s ní nebudu šťastný. S tebou bych měl celý Twighburg, s ní budu princ manžel, nic než věrný psík za jejím trůnem. To nepřipustíme, že ne?“
„V tomto ohledu vám nemůžu pomoci!“ vykřikla hystericky. „Sama skončím vyvdaná někde v provincii, jak jste mi laskavě sdělil!“
„Přesně tak! Ano! Uvědomuješ si vážnost situace,“ pochválil ji se širokým úsměvem. „Já jsem věděl, že spolu  utvoříme výjimečný pár. Jak rychle se ode mě učíš - je to prosté. Naše překážka je Lyrica. A přesně proto Lyrica musí odejít. No řekni, nebylo by nám bez ní mnohem lépe?“
Estella vytřeštila oči. „O-odejít?“
Zašmátral v náprsní kapse a ukázal jí malou ampulku naplněnou průhlednou tekutinou.
„Poznáváš to?“
Estella se zarazila. „Měla bych?“
Vykulil na ni oči. „Ovšem! Slavný Twighburský jed, občas nazývaný Ferdinandův. Ten, co kdysi tak chytře zabil tvého dědečka, úctyhodného císaře Alberta, říká ti to něco? Prakticky nevystopovatelný - hodně se díky tvému dědovi proslavil. Když tak nad tím přemýšlím, je naprosto šílené, že jsou to už dvě generace, co vám naposledy vládl muž. Pak to tu nemá vypadat takhle!“ zasmál se a zavrtěl hlavou. Estella jeho monolog vnímala spíš okrajově, její pozornost plně zaměstnávala ampulka v jeho ruce.
„Co s tím chcete udělat?“ zašeptala.
„Já?“ podivil se. „Já samozřejmě nic. Co s tím chceš udělat ty, to je věc druhá,“ vycenil na ni zuby ve znepokojivém úsměvu.
„Vy mě chcete zabít? Ale proč? Vždyť jsem nikomu nic neřekla-“
Zacpal jí dlaní ústa a teatrálně převrátil oči v sloup. „Dobrotivé nebe, ty nejsi moc chytrá, že? Ne, ne, byla jsi hodná holčička a nic jsi na Sebastiena neřekla, to tě šlechtí. Stejně by ti nikdo nevěřil a zničila by sis už tak pochybnou pověst, nijak zvlášť jsem se o tvé mlčení nebál. Tahle kouzelná lahvička je pozdrav pro Lyricu. Pozdrav, který budeš mít tu čest předat.“
Estelle se propadlo srdce. Nejraději by byla, kdyby v tu chvíli přestalo bít úplně.
„Já mám….zavraždit Lyricu?“ vysoukala ze sebe. Zvrátila hlavu a prudce se rozesmála, z důvodů jí naprosto nepochopitelných.
Sebastien ji uzemnil další fackou.
„Opravdu nemám rád hysterické ženské,“ řekl s nakrčeným nosem. „Pokud opravdu trváš na tom ošklivém slově vražda, budiž. Osobně bych preferoval – odstranění překážky, nebo ještě poetičtěji – naplnění osudu.“
Estelle poklesla čelist. „Nic takového neudělám!“ 
Znovu se usmál. „Ne? Uvědomuješ si, že jediná alternativa k mé nabídce je šibenice, drahoušku?“
„Já...já...nerozumím.“
„Nezapomínej, že mám naši předmanželskou smlouvu. Můj podpis na ní zatím chybí, nicméně tvůj už tam je, jak si jistě pamatuješ...bylo by velmi snadné tvrdit, že jsi to byla ty, kdo to zosnoval. Dvůr by se postavil na mou stranu. Ostatně, je tu za nemilá historka z tvého narozeninového plesu, kdy ses opila a nevhodně se mnou flirtovala-“
„Tak to nebylo!“
„To je vcelku jedno. Moje verze je ta, která koluje po dvoře. Kdybych tu smlouvu odhalil a s výrazem naprostého zděšení a znechucení ji předložil Lyrice, kdyby se doslechla o tom, jak jsi mi během její nepřítomnosti soustavně nadbíhala-“
„Ty jeden-“
„Tiše, tiše, nebo ti budu muset vrazit ještě jednu výchovnou,“ napomenul ji a znovu jí zacpal ústa.
„Nevypadá to pro tebe dobře, Estello. Jsi poběhlice, která se pokusila ukrást snoubence své sestřenici. Zamilovala ses do mě tak bláhově, že sis mě plánovala uplatit matrimoniální korunou. Jaké štěstí, že se Lyrica včas probudila a ty jsi svůj plot nestihla dovést do konce,“ přiložil si ruku na srdce. „Ne že bych s tím kdy souhlasil. Nikdy bych ten ohavný kus papíru nepodepsal, nikdy bych nezradil svou milovanou Lyricu a Twighburg,“ pronesl posměvačným tónem. „Ten papír je důkaz, že jsi vlastizrádce. Buď ty, nebo Lyrica. Kdo to kdy viděl, aby byly v jedné rodině dvě pomazané hlavy. Jedna musí z kola ven. A jestli jsi jen trochu chytrá, tak se postaráš o to, abys to nebyla ty.“