Jak Lotte začala poslouchat Rammsteiny: zbytečně dlouhá esej

(Autor fotografie Jens Koch.)

Du hast mich gefragt und ich hab nichts gesagt.¹

(Ty ses ptala a já nic neříkal.)

     Já vím, je to divné. Píšu tu o muzikálech, operách a mé kulturní (nezaměňovat s politickými) názory jsou často velmi konzervativní. Ale možná právě proto jsem potřebovala konfrontaci s něčím tak nestydatým a agresivním, jako je Rammstein.

Málokdo si vybaví jejich jména a tváře, ale každý rozezná písně jako Du Hast nebo Amerika, bez ohledu na to, jestli nám žánr německého industriálního metalu něco říká, bez ohledu na národnost, věk a tak dále. A přitom vezměme v potaz, že Du Hast tu s námi žije už od roku 1997. Uznejme, to je vcelku impozantní výkon.

Rammstein mají zvláštní schopnost servírovat, ba přímo vnucovat, na stříbrném podnosu to, od čeho lidé většinou rozpačitě či znechuceně odvrací pohled. Ne každý je snese, každý je jimi chtě nechtě fascinován.

Já se s nimi poprvé setkala už jako dítě, prostřednictvím své sestry, která měla Du Hast jako součást svého party-time playlistu. Tato zkušenost mě nijak neovlivnila, jen mě už tehdy udivovala hloubka hlasu Tilla Lindemanna. 

Další, podstatně formativnější setkání přišlo letos na jaře, v rozpuku koronavirové krize. Co přesně mi na poslouchání jejich hudby uprostřed veskrze blbého období tak pomohlo? Kdo ví, zkusme na to přijít spolu. 

(Autor fotografie Jens Koch.)

Wir halten zusammen

Wir halten miteinander aus
Wir halten zueinander
Niemand hält uns auf ²

(Zůstáváme spolu

Navzájem se trpíme
Držíme při sobě
Nikdo nás nezastaví)

    Rammstein se poskládali z členů bývalých, dnes už obskurních, východoněmeckých hudebních skupin. Začali se formovat v roce 1993, o dva roky později už vydali své první album s názvem Herzeleid, neboli Srdcebol.

„Ačkoliv všichni [členové kapely] pochází z bývalého Východního Německa – konkrétně Východního Berlína a Schwerinu – pojmenovali se po městě ze Západního Německa jménem Ramstein. V srpnu 1988 zde na americké letecké základně zemřelo 67 lidí, když se tři letadla provozující leteckou akrobacii, srazila ve vzduchu“³

Dnes, o dvacet pět let později, jsou Rammstein raritou hned v několika ohledech: zůstali čtvrt století relevantní, po celou dobu udrželi původní sestavu kapely a získali si navzdory textům v němčině obrovskou popularitu po celém světě. Teď, v době koronavirové krize, pracují na svém nejnovějším, v pořadí osmém albu a pro rok 2021 slibují celosvětové turné, které se už teď rychle vyprodává.

Co vás napadne jako první, když uslyšíte Rammstein?

(Autor fotografie Jens Koch.)

Sie wollen mein Herz am rechten Fleck

Doch sehe ich dann nach unten weg
Da schlägt es links ⁴

(Chtěli, aby mé srdce bylo vpravo
Potom k němu shlédnu dolů
A ono bije vlevo)

„Pokud je to úderné, německy a já nerozumím textům, tak to musí být nacistické, že? Že?“⁵

    Obviňování Rammstein z nacismu je něco, co se s kapelou táhne už dlouhé roky. Občas je to z důvodů přímo absurdních: tempo jejich hudby je velmi rázné, tudíž je „vojenské“, tudíž je „nacistické“. Estetika jejich jevištních kostýmů je ponurá, téměř post-apokalyptická, tudíž je „militaristická“ a tudíž je „nacistická“. Ve videoklipu k písni Links 2-3-4 použili vizuál pochodujících animovaných mravenců, z čehož po mentální gymnastice můžeme vytvořit odkaz na pochodující německé vojáky.

Avšak ne vždy jsou v tom Rammstein nevinně. Bezesporu nejchoulostivějším přešlapem je jejich videoklip ke coveru písně Stripped od Depeche Mode, kde použili záběry nechvalně proslulé režisérky Leni Riefenstahlové k letním olympijským hrám v roce 1936. Lze oddělit autora od díla do té míry, aby jeden zapomněl, že sleduje nacistickou propagandu – jakkoliv je skrytá, jakkoliv je po estetické stránce půvabně zpracovaná? Rammstein zřejmě doufali, že ano. Osobně mi přijde fascinující, že ten videoklip prošel přes celý tým lidí, a ani v jednu chvíli se nikdo nezamyslel nad možností, že z toho bude průšvih a jejich sisyfovská práce s popíráním jejich údajného nacismu tím bude o to úpornější.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu, který se o Rammsteinech musí nevyhnutelně zmínit. Provokují. Občas způsobem, který lidi chytře přiměje přemýšlet o světě kolem sebe, občas čistě pro účel provokace, což může zapříčinit i takto krátkozraký přehmat. Nechme o tom promluvit bubeníka Christopha Schneidera: „Vrcholem naší provokace bylo, samozřejmě, ono video se záběry od Leni Riefenstahlové. Udělali jsme to, protože jsme chtěli šokovat lidi, kteří si mysleli, že jsme radikální pravičáci; jakože jestli si myslíte, že jsme takoví, tak prosím, tady máte něco, co vás skutečně šokuje. Když se na to dívám s odstupem, uznávám, že to není něco, co bychom udělali znovu.“³

Rammstein nařčení ze spojení s radikální pravicí opakovaně vyvrací, zde slovy kytaristy Richarda Z. Kruspeho: „Když se v tisku začaly objevovat zvěsti, že jsme příslušníci radikální pravice, protože Till vyslovuje znělá R a vypadáme archaicky, bylo to pro nás hořké: Rammstein nemá pravicovou, ale levicovou historii. Několikrát nás zmlátili skinheadi – na rozdíl od těch gentlemanů, kteří si v pohodlí moralizují v novinách, ale nikdy nezvedli zadky ze svých kancelářských židlí.“⁶

A pak je tu samozřejmě výše citovaná píseň Links 2-3-4, kde se metaforou o vlevo bijícím srdci hlásí k levicovému politickému smýšlení.

Nabízí to další otázku: navzdory záměrům autorů existuje vytrvalá skupina novinářů i samotných fanoušků, kteří si texty i estetiku Rammstein záměrně překrucují, aby si v nich našli nacistickou ideologii. Je autor skutečně mrtev a na jeho kreativní vizi nezáleží, pokud dochází k interpretaci díla, která aktivně ohrožuje určitou skupinu lidí a je v přímém rozporu s politickým cítěním autora?

(Autor fotografie Jens Koch.)

Die stumpfe Klinge gut und recht

Ich blute stark und mir ist schlecht
Muss ich auch mit der Ohnmacht kämpfen
Ich esse weiter unter Krämpfen ⁷

(Tupé ostří, dobré a správné

Silně krvácím a je mi zle
Musím bojovat s mdlobami
V křeči jím dál)

    O tendenci Rammsteinů provokovat jsem už psala. Jako někdo, kdo se o ně zajímá řekněme trochu víc do hloubky, mám tendenci nesouhlasit, pakliže je někdo nařkne z plytkého provokování čistě pro upoutání pozornosti. (Ale uznávám, že občas takových metod používají. Je to  komplikovaná otázka lišící se případ od případu.)

Ano, Rammstein na jevišti používají spoustu ohně a výbušných efektů, ale věděli jste, že to všechno začalo z prosté nesmělosti? Frontman Till Lindemann se bál, že sami o sobě pro diváky nebudou dost zajímaví, a tak postupně přidával víc a víc pyrotechnických efektů, časem si dokonce udělal i pyrotechnickou licenci. Plus, a to je mi zvlášť sympatické, je navzdory svému respekt nahánějícímu zevnějšku velmi plachý člověk, takže ohňostroje a plamenomety používá mimo jiné i jako rozptylovací techniku „když se budou dívat na plameny, nebudou se dívat na mě“. Do jisté míry tuto plachost stále nepřekonal, za povšimnutí stojí fakt, že na koncertech téměř nikdy neoslovuje své fanoušky, mezi písněmi k nim nepromlouvá a zpravidla davy osloví až úplně na konci, kdy jim jen poděkuje.

Rammstein si zvláštní pohoršení a mediální kolečka vysloužili i určitými písněmi. Jako nejznámější příklad uvádím Mein Teil. Zde je pro kontext nutné vědět, že v roce 2001 Německem a celým světem otřásla kauza muže jménem Arwin Meiwes, který si podal inzerát na internet, kde hledal zájemce, který by se chtěl nechat zabít a sníst. Kupodivu (nebo možná nepřekvapivě) získal kladnou odpověď od muže, kterého později skutečně snědl. Zvlášť znepokojující je detail, že oběti se ze začátku „porcování“ podařilo zůstat při vědomí a dokonce i ochutnal trochu svého masa.

(Pauza na rozdýchání.)

Teď se vraťte k tomu citátu výše a podívejte se na něj novýma očima….

Co si s písní jako je Mein Teil počít? Je nechutná? Nevkusná? Je to od kapely vypočítavý tah, protože věděli, že si tím zaručeně získají pozornost a sladká, přesladká eura do svých kapes?

Ale co druhý úhel pohledu? Je to píseň reflektující událost, která v danou chvíli ovlivnila a šokovala celý svět. Je to způsob, jak se vypořádat s něčím, co se jednoduše nedá pochopit a jednomu z toho jde hlava kolem. Frontman Till Lindemann (a autor všech textů Rammsteinů) v rozhovorech uvádí, že při konfrontaci se světem a jeho temnými stránkami často používá této metody. Píše písně z úhlu pohledu vrahů, kanibalů, násilníků či dětí prožívajících traumata ve snaze pochopit svět kolem sebe a smířit se s existencí zla.

Nepodivujeme se nad autory hororů, kteří detailně popisují, jaké vnitřnosti vidíte po rozřezání břicha, no přesto se děsíme nad textem písně, která dělá něco tak prostého a samozřejmého, jako je reflexe současného dění ve světě. Vidím v tom zvláštní rozkol, za který s velkou pravděpodobností stojí současný trend v populární hudbě: automaticky předpokládáme, že zpěváci zpívají o sobě, své zkušenosti, svém posledním zamilování, či rozchodu... Po uplatnění této logiky se pak počestný posluchač děsí, když slyší Tilla Lindemanna labužnicky prohlašovat, že svou dceru zavře do sklepa a tam jí udělá incestní sestřičku (odkazuji na píseň Wiener Blut, která pro změnu odkazuje na Josefa Fritzla, který přesně toto udělal své dceři Elisabeth).

Je opravdu pohoršující, když se na svět pokusíme podívat očima zla? Jak jinak zlo bezpečně prozkoumat a vyrovnat se s ním, než prostřednictvím umění – svým či cizím? Jenže potom se znovu otevírá ta proklatá otázka: co když se najdou lidé, kteří si to interpretují jako návod? Co když se zjistí, že narušený jedinec, který šel vystřílet svou školu, byl fanouškem Rammsteinů? (Což se bohužel stalo.) Lze obvinit autora z činů jedince, který si písně s násilným textem zidealizuje a hůř – zrealizuje?

Tak jako to tedy je? Je autor mrtev? Nebo je naopak velmi živý a nese morální odpovědnost za všechny interpretace svých textů – včetně těch, se kterými se neztotožňuje? Jsou určitá témata, o kterých bychom se prostě neměli bavit a píseň jako Weisses Fleisch (Bílé Maso), kde lyrický subjekt popisuje, jak znásilňuje svou oběť, je jednoduše nepřijatelná a nikdy neměla vzniknout?

Nemám odpovědi, přiznávám. Upřímně si myslím, že nic takového, jako tabu témata, by nemělo existovat, protože ve chvíli, kdy začneme cenzurovat nepříjemné věci, budeme umlčovat i hlasy obětí, které musí být jasně a hlasitě slyšet. Vše se pohybuje na tenké hranici formy podání takového obsahu, ale posuzování, kdy a jaké dílo hranici vkusu překročilo, je velmi obtížné.

Není to tak dávno, co českým kulturním světem otřásala kauza, kdy kardinál Dominik Duka žaloval Národní divadlo Brno za uvedení představení Naše násilí a vaše násilí, kde Ježíš znásilňoval muslimku.

V tomto kontextu se řešila druhá stránka věci, kterou pravidelně řeší i Rammstein.

Zaprvé: lze to vůbec nazvat uměním? Ježíš znásilňující muslimku, nebo Till Lindemann předvádějící simulovaný anální sex na klávesákovi, za což si vysloužil noc v base – co je na tom, propáníčka, uměleckého? Budu se zde zaklínat stejnými slovy, jaké v rozhovorech používal i Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno, když onu scénu s Ježíšem komentoval: „Umění je celé představení, my se tady bavíme o jedné scéně…, ono něco je před ní, něco je po ní, v umění se tomu říká kontext. Bez znalosti kontextu celého představení nemá smysl obhajovat třicet vteřin toho představení.“⁸

Druhá věc je už zmiňovaná cenzura. Výše jsem ji zavrhovala z prostého důvodu, že cenzurou citlivých témat umlčíme spolu s umělci i oběti, ale je v tom ještě naše právo na svobodu projevu. Lze diktovat ředitelům divadel, jaká představení smí zařadit na svůj festival, lze v demokratické zemi někoho zatýkat na základě „morálního pohoršování“? Jedinou skupinu, kterou před takovým obsahem musíme chránit, jsou děti, ale co se týče dospělých lidí, kteří si koupí lístek na určité představení, a tím pádem vědí, do čeho jdou, případně je jejich odpovědnost si to dohledat, je už jakákoliv cenzura zásahem do našich práv.

Hovoříme tu o sporné oblasti umění, ale tak to ostatně má být. Umění nám dává odpočinek, estetiku, únik z reality, prostor k zamyšlení o světě a sobě samých, ale taky nám nastavuje zrcadlo, ve kterém se kromě těch blýskavých věcí, odráží i to nepěkné, a to je zrovna tak potřebné.

(Autor fotografie Jens Koch.)

You've got a pussy

I have a dick
So, what's the problem?
Let's do it quick ⁹

(Asi netřeba překládat.)

    Co napsat do této sekce, přiznávám se, že váhám. Rammstein mají písně, ve kterých nalézám hloubku a jakousi dětskou nevinnost, která mě u nich zaráží, zároveň oplývají i značnou mírou morbidity, násilí a do tohoto divokého koktejlu je třeba přidat i vulgárnost. Till Lindemann na jevišti běžně dělá oplzlá gesta a v prudérní Americe si za to dokonce vysloužil zatčení. Výše jsem už o tomto incidentu něco málo naznačila, zde jsou detaily: „...proslulá „Bück Dich“ (překlad: „Ohni se“), jejíž živá verze zahrnovala Lindemanna simulujícího sex s klávesákem Christianem „Flakem“ Lorenzem s plastovým dildem. Toto představení Lindemannovi a Flakemu vysloužilo noc ve vězení ve Worcesteru, Massachusetts v roce 1999 za nemravné a pohoršující chování.“¹⁰ Tuto verzi Bück Dich Rammstein běžně hrají dál, včetně oněch platových pomůcek, ovšem od onoho osudného roku 1999 už nikdy v Americe.

Pak je tu samozřejmě píseň Pussy, ze které pochází citát výše. Ano, od písně s tímto názvem dostanete přesně to, co titul slibuje, nic víc, nic míň. Rammstein si to na jevišti ještě okořenili obrovským dělem, stříkajícím do obecenstva bílou pěnu, které je namalované na růžovo, tak, aby připominalo obří penis, který si Till Lindemann osedlá a jezdí na něm z jednoho konce jeviště na druhé, stříkajíc na ječící fanoušky onu bílou pěnu. To, že oficiální videoklip k této písni je v podstatě porno překvapuje přesně nula lidí.

Páni. Nemůžu uvěřit, že tato slova vznikla na mé klávesnici.

Upřímně: v tomto kontextu v nich vidím přerostlé puberťáky a vidina Lindemanna na onom růžovém dělu mě zaručeně rozesmívá a hádám, že oni z toho mají zrovna takovou legraci.

Jistě, sexualita je něco, od čeho se rozpačitě odvrací pohled, hlavně v určitých kulturách. Můj výklad je takový, že i to je důvod, proč Rammstein dovedou být tak nestydatí. „Tak vy se za to stydíte? Tady to máte naservírované způsobem, od jakého jednoduše nedokážete odvrátit pohled!“

Groupies, drogy, alkohol, sex – stereotypní pohled na život rockových hvězd, ale pro Rammstein to není žádné klišé, nýbrž realita. Neměnila bych s nimi, musí to být náročný životní styl, který se po všech těch letech už musí zajídat (ostatně sami o tom zpívají v písni Keine Lust). Troufla bych si tvrdit, že i proto se během posledních let členové kapely mimo svá turné stahují do ústraní, ke svým rodinám a (pokud možno) k anonymitě.

(Autor fotografie Jens Koch.)

Im Geist getrennt

Im Herz vereint ¹¹

(V myslích rozdělení

V srdci jednotní)

    Kdyby existoval univerzální recept na úspěch jednotlivých celebrit, návod na vznik fenoménu Rammstein by bylo zajímavé čtení. Jak se to stalo, že si tato šestice mužů získala celosvětový úspěch? Jak je možné, že dokázali za patnáct minut vyprodat Madison Square Garden v New Yorku, když jim američtí fanoušci nemají šanci rozumět?

Je to jejich příběh? Muži vyrůstající ve Východním Německu, poznamenaní komunistickým režimem a temnou minulostí své země, a jejich následný nepředvídatelný úspěch na světové scéně. Příběh hodný Popelky, o kterém byl natočen dokument Rammstein in Amerika.

Nebo je to kouzlo jejich hudby? Rammstein jsou extrémně inteligentní hitmakeři. Jejich zvuk se v průběhu let vyvíjel, ale vždycky zůstali věrní své značce, takže je nikdy neopustilo tvrdé jádro fanoušků, ba naopak, jejich fanouškovská základna se neustále rozrůstá o mladé lidi. Když se podíváte na záznamy jejich koncertů, uvidíte v publiku generaci velmi mladých nadšenců.

Nezpívají tak mezinárodním jazykem jako je angličtina, přesto stadiony ve Francii, Mexiku, Americe i Rusku skandují spolu s nimi, a drtivá většina fanoušků zná jejich texty slovo od slova, aniž by přitom uměli německy.

Texty Tilla Lindemanna však stojí za to, aby se na ně jeden podíval důkladněji, a přeložil si je. Jsou prošpikované slovními hříčkami typické pro německý jazyk – viz. profláklá Du Hast. Du Hast znamená „ty máš“, „du hasst“ (vysloveno úplně stejně), však znamená „ty nenávidíš“, což je něco, s čím si Lindemann chytře pohrává.

Jeho texty dovedou být bizarní, znepokojivé, vulgární, ale taky překvapivě poetické a vy jednoduše nikdy nevíte, co z toho širokého spektra zrovna dostanete naservírováno.

Nebo to může být i osobnost jednotlivých členů kapely, zejména jejího nejviditelnějšího člena, frontmana Lindemanna, který je stejně jako zbytek kapely mužem mnoha fascinujících kontrastů.„Till Lindemann má poměrně hodně jizev na svém těle a tváři, mimo jiné i proto, že si každý večer otlouká čelo mikrofonem. Pokud se k jejich show dostanete blízko, řeknete si: Tohle je doopravdy nebezpečné. Máte jizvy od poletujících jisker, podrážděné oči ze světel a kouře, popáleniny od pyrotechnických efektů. Temnota je jedna věc, světlo druhá. Hlasitost je jedna věc, šeptání druhá. Smutek je jedna věc, humor druhá. Nepochopíte Rammstein, pokud nepřijmete rozpory.“¹²

Faktorem jejich úspěchu je jistě mix toho všeho, plus mnoho dalších skutečností, o kterých jednoduše nevím. Kdo ví, jestli pravdu znají sami členové kapely, dostávají tuto otázku často a každý z nich na ni odpovídá trochu jinak. Jisté je jen jedno: to, co si troufnou Rammstein, si netroufne nikdo jiný a lidi to dělí do dvou početných táborů: ti pohoršení a ti nadšení.

Na konec článku jsem chtěla dát aspoň jedno video, kterým bych svůj překvapivý zápal reprezentovala, a dlouze jsem rozmýšlela jaké. Nejočividnější volba by bylo Du Hast, zvlášť živá verze z Paříže, která je mezi fanoušky už považována za legendární. Nebo Engel z Madison Square Garden, podle mě jedno z nejikoničtějších live performancí vůbec? Nebo sem mám hodit své dvě nejoblíbenější písně – Mein Herz Brennt a Mutter?

Nakonec jsem se rozhodla ještě trochu jinak. Jestli jste se dočetli až sem a jste ochotní pustit si aspoň jedno video, které vám naservíruji, měl by to být oficiální klip k písni Deutschland z jejich nejnovějšího, nepojmenovaného alba.

Rammstein zde prezentují takovou míru zdravé sebereflexe vůči svému národu, jakou jim mnozí mohou jen závidět. Milují svou zemi za to dobré, jsou hrdí na svou kulturu, ale neskrývají hlavu do písku před temnými skvrnami své historie.

Videoklip k této písni vzbudil (jak už je dobrým zvykem našich pánů) mnoho kontroverzí. Do role Germánie, personifikace Německé země a národa, obsadili Ruby Commey, herečku tmavé pleti, čímž si popudili přesně ty, kterými bývají často neprávem nazýváni, tedy radikální pravici.

Jelikož je videoklip rychlým a abstraktním průřezem německé historie, obsahuje i pasáž věnovanou druhé světové válce, kde poprask vzbudil vizuál členů kapely na popravišti, oblečených jako vězni koncentračního tábora. Ale kdyby v klipu, který pojednává o německé historii, vynechali druhou světovou válku, bezesporu by si takovým opomenutím vysloužili mnoho nařčení z pokrytectví. Lze v takové situaci vůbec vyhrát?

Protože by byla velká škoda vidět tento videoklip bez kontextu, tento kontext ve zkratce přidám. Má znalost německé historie je bídná, proto jsem na toto krátké shrnutí čerpala z videa „Deutschland by Rammstein: An Analysis“¹³ od tvůrce Three Arrows.

• Záběr na členy kapely oblečené jako římské vojáky uprostřed lesů: porážka římských vojsk germánskými kmeny, jejímž důsledkem bylo ustanovení hranic mezi Římskou říší a Germánií, což lze označit za pravopočátek vzniku Německa

• Záběr na frontmana kapely Tilla Lindemanna a kytaristu Richarda Z. Kruspeho v pěstním souboji, který sledují krvelačné davy: Výmarská republika – turbulentní, politicky nestálé a násilné období mezi pádem monarchií v roce 1918 a nástupem nacistů k moci v roce 1933

• Členové kapely v kanceláři pod znakem kladiva a kružítka – Německá demokratická republika (NDR), stát existující v letech 1949-1990, kdy bylo Východní Německo součástí východního bloku. Členy kapely zde vidíme slavit a popíjet šampaňské, což odkazuje na pokrytectví doby, ve které členové kapely žili – aparátníci na vrcholu žili v blahobytu, zatímco „normální“ lidé trpěli nedostatkem základních surovin. Na toto období odkazuje i výjev tanků pod hlavou K. Marxe.

• Till Lindemann ve vězení, z oblohy padající bankovky – hyperinflace v Německu v roce 1923 – pád německé marky po porážce v 1. světové válce a následná zničující hospodářská krize.

• A teď ta kontroverzní část: členové kapely jako vězni koncentračního tábora. Za povšimnutí stojí i takové detaily, že baskytarista Oliver Riedel je zde označen červeným trojúhelníkem jako homosexuál, vedle něj stojící Paul Landers je označen žlutou hvězdou coby Žid a zpěvák Till Lindemann je označen jako politický vězeň. Na pozadí vidíme vzlet rakety – jedná se raketu V2, balistickou střelu, kterou Německo ve 2. světové válce použilo proti Velké Británii a Belgii.

• Záběry na členy kapely se zbraněmi, v oblečení ze 70. let – Frakce Rudé armády – zápodoněmecká teroristická skupina fungující v letech 1970-1998.

Deutschland Du (du hast,...) Hast viel geweint (geweint...) Im Geist getrennt (getrennt...) Im Herz vereint (vereint...) Wir (wir sind…) Sind schon sehr lang zusammen (ihr seid...) Dein Atem kalt (so kalt...) Das Herz in Flammen (so heiß...) Du (du kannst...) Ich (ich weiß...) Wir (wir sind...) Ihr (ihr bleibt...) Deutschland, mein Herz in Flammen Will dich lieben und verdammen Deutschland, dein Atem kalt So jung, und doch so alt Deutschland! Ich (du hast...) Ich will dich nie verlassen (du weinst...) Man kann dich lieben (du liebst...) Und will dich hassen (du hasst...) Überheblich, überlegen Übernehmen, übergeben Überraschen, überfallen Deutschland, Deutschland über allen Deutschland, mein Herz in Flammen Will dich lieben und verdammen Deutschland, dein Atem kalt So jung, und doch so alt Deutschland, deine Liebe Ist Fluch und Segen Deutschland, meine Liebe Kann ich dir nicht geben Deutschland! Du Ich Wir Ihr Du (übermächtig, überflüssig) Ich (Übermenschen, überdrüssig) Wir (wer hoch steigt, der wird tief fallen) Ihr (Deutschland, Deutschland über allen) Deutschland, mein Herz in Flammen Will dich lieben und verdammen Deutschland, dein Atem kalt So jung, und doch so alt Deutschland, deine Liebe Ist Fluch und Segen Deutschland, meine Liebe Kann ich dir nicht geben Deutschland! 11

Německo Ty (ty jsi...) Mnoho plakalo (plakalo..) V myslích rozdělení (rozdělení...) V srdci jednotní (jednotní..) My (my jsme...) Spolu už dlouhou dobu (oni jsou...) Tvůj dech je chladný (tak chladný...) Tvé srdce je v jednom ohni (tak horké...) Ty (ty umíš...) Já (já vím...) My (my jsme...) Vy (vy jste zůstali…) Německo, mé srdce je v jednom ohni Chci tě milovat a proklínat Německo, tvůj dech je chladný Tak mladé a přece tak staré Německo! Já (ty máš…) Nechci tě opustit (ty pláčeš…) Lze tě milovat (ty miluješ…) A já tě chci nenávidět (ty nenávidíš) Povýšené, nadřazené Převzít, odevzdat Překvapit, napadnout Německo, Německo nade všemi Německo, mé srdce je v jednom ohni Chci tě milovat a proklínat Německo, tvůj dech je chladný Tak mladé, a přece tak staré Německo, tvá láska Je prokletí a požehnání Německo, svou lásku Ti nemohu dát Německo! Ty Já My Oni Ty (nadřazené, zbytečné) Já (nadlidé, znechucení) My (kdo šplhá vysoko, padá hluboko) Oni (Německo, Německo nade všemi) Německo, mé srdce je v jednom ohni Chci tě milovat a proklínat Německo, tvůj dech je chladný Tak mladé a přece tak staré Německo, tvá láska Je prokletí a požehnání Německo, svou lásku Ti nemohu dát Německo!

CITOVANÉ ZDROJE

1 RAMMSTEIN. Sehnsucht; Du Hast [zvukový záznam na CD]. Temple Studios, Malta: Motor Music, 1997. 

2 RAMMSTEIN, Liebe Ist Für Alle Da; Haifisch [zvukový záznam na CD]. Sonoma Mountain Recording Estate, San Rafael, Kalifornie: Universal, Vagrant Records, 2009.

3 Freaks on a leash. Kerrang!. Londýn: Wasted Talent Ltd.,2001, (No. 847). ISSN 0262-6624.

4 RAMMSTEIN, Mutter; Links 2-3-4 [zvukový záznam na CD]. Studio Miraval Francie: Motor Music, 2001.

5 Am Ende tut es weh (At The End, It Hurts). In: Rammstein Press / Die Rammstein Akten [online]. Poslední změna 11. 4. 2017 [cit. 2020-10-28]. Dostupné z https://www.rammsteinpress.com/2017/04/11/am-ende-tut-es-weh-at-the-end-it-hurts/

6 Special Rammstein Issue. In: Süddeutsche Zeitung Magazine [online]. Poslední změna 12. 8. 2012 [cit. 2020-10-28]. Dostupné z: https://sz-magazin.sueddeutsche.de/musik/rammstein-band-usa-tour-79122

7 RAMMSTEIN, Reise, reise; Mein Teil [zvukový záznam na CD]. El Cortijo Studios, Málaga, Španělsko: Motor Music, 2004.

8 Ježíš znásilňující muslimku? Je to extrémní poloha umění, koho to uráží, nemusí chodit, říká Glaser. In: Aktuálně.cz [online]. Poslední změna 17. 4. 2018 [cit. 2020-10-28]. Dostupné z: https://video.aktualne.cz/dvtv/dvtv-17-4-2018-martin-glaser-gabriela-koukalova/r~ad53146e425011e8aca5ac1f6b220ee8/r~0167a112418111e8bacfac1f6b220ee8/

9 RAMMSTEIN, Liebe Ist Für Alle Da; Pussy [zvukový záznam na CD]. Sonoma Mountain Recording Estate, San Rafael, Kalifornie: Universal, Vagrant Records, 2009.

10 Behind the Scenes: Rammstein Live. In: SPIN [online]. Poslední změna 8. 12. 2010 [cit. 2020-10-28]. Dostupné z: https://www.spin.com/2010/12/behind-scenes-rammstein-live/

11 RAMMSTEIN, [Nepojmenované album]; Deutschland [zvukový záznam na CD]. Studio La Fabrique, Francie: Universal, 2019.

12 Special Rammstein Issue. In: Süddeutsche Zeitung Magazine [online]. Poslední změna 12. 8. 2012 [cit. 2020-10-28]. Dostupné z: https://sz-magazin.sueddeutsche.de/musik/rammstein-band-usa-tour-79122

13 Deutschland by Rammstein: An Analysis. In: Youtube [online]. Poslední změna 6. 10. 2019 [cit. 2020-10-28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=sc-euVL8xQs&ab_channel=ThreeArrows

Zdroje fotografií: facebook.com/rammstein