Lottin (ne)divadelní deníček: Děsněj pátek

Uvedením muzikálu "Freaky Friday" - Děsnej pátek se Městskému divadlu Brno povedl husarský kousek. Muzikál je totiž velice nový - tak nový, že brněnská premiéra předběhla dokonce i tu broadwayskou a jedná se o první mezinárodní inscenaci. Podle šéfa muzikálového souboru (a zároveň i jeho člena) Petra Gazdíka za to může i velmi úspěšné uvedení Mary Poppins, díky kterému je Disney ve vztahu k Brnu tak vstřícné.

Nejznámnější zpracování příběhu o matce a dceři, které si vymění těla, je za mě film s Lindsay Lohanovou z roku 2003, který mezi mnou a mými kamarádkami frčel, když mi bylo nějakých sladkých třináct.

Překvapilo mě proto, že motiv původně vychází od americké spisovatelky Mary Rodgersové, které vyšla pod stejným názvem Freaky Friday, už v roce 1972 její kniha.

Film z roku 2003 navíc ani není první filmová adaptace, ale až druhá a do značné míry pozměněná. Věrnější své knižní předloze je film z roku 1995 s Jodie Fosterovou v hlavní roli.

---

Pro ty z vás, které oba filmy i kniha minuly, jen stručně shrnu děj. Jedná se o hravý příběh matky Katherine a dcery Ellie, která si právě prochází pubertou.

Katherine má cateringovou firmu a je neustále v jednom kole a nemá na svoji rodinu tolik času, kolik by si přála. Dalším členem rodiny je Elliein mladší bratr Fletcher, který je v onom otravném, přechytralém věku a se sestrou se neustále hádají.

Jejich otec zemřel a Fletcher si na něj téměř nepamatuje, zato Ellie se přes jeho ztrátu stále nemůže přenést a není schopná o něm ani mluvit. O to hůř nese, že se Katherine znovu vdává za muže, který je sice hodný a po všech stránkách pozorný, ale ona ho už z principu nedokáže mít ráda.

Při jedné zvlášť ošklivé hádce se Katherine a Ellie stane nemyslitená věc - přesýpací hodiny, starý dárek od Eliina otce - jim prohodí těla a než stihnou najít řešení k tak prapodivnému problému, musí strávit jeden den v těle té druhé, což zdaleka není tak snadný úkol, jak se může zpočátku zdát.

Za popis děje musím přihodit jednu nesrovnalost, nad kterou od chvíle, co jsem to představení viděla, přemýšlím.

Zatímco Ellie je v těle Katherine znechucená z jakéhokoliv pokusu Mika dotknout se své nastávající a utíká od něj na opačný konec místnosti, Katherine v těle Ellie zažívá závratnou přitažlivost k Eliinu "crushi" ze školy, Adamovi. A to do té míry, že vedle něj není schopná uvažovat jasně a téměř se mu plazí kolem krku.

Tak jestli Eliiny hormony natolik ovládají její tělo, že ani Katherinina mysl v její kůži tomu není schopná odolat....logicky se nabízí otázka, proč to tak nefunguje i naopak a Ellie proti své vůli nepociťuje přitažlivost k Mikeovi? Nebo je prostě pubertální láska o tolik silnější? :D Nebo by bylo creepy, kdyby se Ellie nechtěně líbil starší Mike? A proč není creepy u čtyřicetileté Katherine, že se jí líbí vrstevník její dcery? :D Tolik otázek...:D

A to není problém brněnské inscenace, ale přímo libreta...:D

Katherine hrála Alena Antalová, o které prakticky není co dodávat. Ona zaručeně uvěřitelně zahraje jakoukoliv roli, nicméně její proměna z usedlé perfekcionistky v pubertální třeštidlo, byla pětihvězdičkový výkon. Nemusela ani promluvit a už jsem poznala, že "něco nesedí", její řeč těla vyvolala celkový nepatřičný dojem, jako by si vypůjčila cizí šaty a necítila se v nich dobře.

Kateřina Marie Fialová jako Ellie skvěle přejala seriózní, sofistikovanou stránku Katherine, ale obecně měla těžší práci, protože neměla tolik prostoru jako Alena Anatalová, aby se "vyřádila" a neperlila tolika hláškami, protože Katherine měla tendenci mluvit jako učebnice. Musím u ní ale vyzdvihnout, jak dokázala "přepnout" dynamiku vztahu s Alenou Antalovou a suverénně od ní převzala "vedoucí pozici" rodiče.

Velmi milé bylo i rodinné obsazení Jany Gazdíkové jako babičky Heleny, jejího syna (a zmiňovaného šéfa souboru) Petra Gazdíka jako Mika a jeho syna Adama Gazdíka jako Fletchera. Všichni tři byli jednoduše skvělí a takovéhle rodiny jsou důvod, proč už na mě nezbyl žádný talent. :D

Na závěr musím vyzdvihnout scénu - Brno Disneymu v ničem neudělalo ostudu a párkrát jsem si dokonce i říkala, že takové kulisy by se klidně mohly objevit i na Broadwayi. Katherinina kuchyň propracovaná do posledního detailu, Eliina škola vypracovaná v typickém americkém stylu se zdmi slávy a plechovými skříňkami a jako dominanta všeho - třípatrový dům, který skvěle fungoval zvláště v tomto díle, kde se hodně situací odehrává paralelně. A opakující se motiv puntíků byl milý. Puntíky nikdy nezklamou, none?

Byl to milý večer - sice oddechovka, ale díky silnému obsazení byly i okamžiky, kdy jsem se nefalšovaně dojala. Kvůli důvěrně známému tématu jsem si sama mohla zavzpomínat na ona "jalová léta" a lépe se vcítit do hrdinky.

Po hudební stránce jsem se taky dočkala milého překvapení, protože muzikál obsahuje pár opravdu dobrých čísel, zvlášť bych vystihla scénu v hodině biologie. Muzikál rozhodně vřele doporučuji. :)

Zdroj obrázku, více informací o inscenaci, vstupenky:

http://www.mdb.cz/inscenace/431-desnej-patek