Podzimní pohádka o Barbaře Jane: Kapitola 17: Paranoik a jasnovidka

Pracovna Čaroděje byla příliš všechno. Příliš velká, příliš okázalá, příliš kýčovitá, příliš zastaralá. Inu, Barbara by to všechno skousla, nebýt toho, že to byla ústředna příliš hloupého člověka.

Po zdech visely těžké zelené koberce a přes sluneční den byla místnost ponořena v šeru, to kvůli závěsům, která byla přetažena přes velká okna. Když dovnitř nesměle pronikl sluneční paprsek, osvítil prach vířící po místnosti a v lenivých kruzích usedající na starožitný nábytek z tmavého dřeva. Zdi, na kterých nevisely koberce byly lemované knihovnami plnými tlustých knih v ohmataných kožených vazbách. Barbara přejížděla očima po jejich názvech a autorech, ale přirozeně nepoznala ani jednoho. Přebaly některých knih byly dokonce popsány znaky, kterým nerozuměla.

Elphie se z těch knih zdála nadšená a nejednu vytáhla s vykulenýma očima. "O téhle jsme se učili ve Shizu! Jak je to možné? V dnešní době už přece není žádný výtisk zachovaný!"
Glinda se trochu nudila a neustále kýchala, jako jediné jí prach činil neskutečné trable. Fiyero s vojenskou ostražitostí nakukoval škvírou v závěsech ven a kontroloval situaci. "Už jde." oznámil rádoby klidně, ale očividně byl stejně nervózní jako ostatní.

---

Dveře se skutečně otevřeli a dovnitř shrbeně vešel Čaroděj. Naučeným pohybem hodil na věšák klobouk a trochu unaveně si s praskáním protáhl záda. Barbara pod stolem sledovala jeho nablýskané boty. Fieyro se za závěsem snažil zůstat nehybný, aby látku nezvlnil. Elphie ve skříni z nudy počítala jeho nevkusné kabáty.

Glinda plavým pohybem sundala nohy z mahagonového psacího stolu, pranic si nelámala hlavu s tím, že po důležitě vypadajících listinách rozlila inkoust. "Zdravíčko." zašveholila a přehodila si žezlo z jedné ruky do druhé.

Čaroděj vytřeštil oči a párkrát jako lapený kapr naprázdno otevřel pusu.

"Ano, taky vás ráda vidím." přikývla Glinda a zamávala řasami.

Čaroděj se už zmohl na první slovo. "G-Glindo!"

"Správně. To jsem já. Pravá já, jistě víte jak to myslím." zvonivě se zasmála a přešla blíž, Čaroděj zároveň zacouval. Nadechoval se - pravděpodobně k zděšenému pokřiku, ale Glinda mu přiložila prst na ústa. "Nikdo vás neuslyší, tak nač se namáhat? Všichni uklízí náměstí po včerejších oslavách a těch pár strážných co jste si tu nechal...řekněme, že pár hodin se vám nebudou schopni věnovat." pokrčila lítostivě rameny.

"Jak...jak jsi jen mohla uprchnout z Ozoweru?" zaškřehotal pozvolna vracejícím se hlasem.

Neodpověděla, jen na něj šibalsky zamrkala. "Otázka zní jinak - proč? K čemu vám to je, být v paktu s bílou čarodějnicí? Je mi vás tak líto." zavrtěla blonďatou hlavou.

"Líto? O čem to mluvíš? Být tebou tak..."

"O-o-o, ššššt." Glinda mu znovu zacpala pusu. "No, víte..." zhoupla se na špičkách a poprvé trochu znejistěla. "Někteří mě považují za neskutečně krásnou, okouzlující a prostě dokonale populární..." Čaroděj povytáhl obočí "ale někteří méně šťastní než já - a podívejme se pravdě do očí, kdo není méně šťastný než já?" obočí měl již tak vysoko, že se ztratilo v pramenech našedivělých vlasů. "Tak tedy, ti méně šťastní si myslí, že co mi svatý Oz nadělil na kráse, ubral na inteligenci." Čaroděj pokýval souhlasně hlavou, ale Glinda si toho nevšimla. "Přirozeně se mýlí!" vypískla. "Jak jinak bych teď totiž mohla zachránit situaci?"

Čaroděje z toho stvoření už začínala bolet hlavu. "Jestli chceš zachránit především sebe tak bych ti radil utéct, než tě uvidí madame Morrible. Neprozradím tě, jestli chceš, ale u svatých ozijských, už odejdi." zasténal.

Glindu tím rozhodil, což ani nebylo na škodu, neboť jí konečně přiměl přejít k věci. "Lahvička s tím zeleným lektvarem, co neustále nosíte!" vyjekla a vrhla zoufalý pohled po skříni.

Fieyro nechápal, o čem to mluví a dokonce se zapomněl a pohnul se. Elphie protočila oči. V Barbaře hrklo, jen ona znala děj Wicked, ale nemohla ho dosud prozradit.

Čaroděj přešel blíž a ruka mu automaticky vyletěla k vnitřní kapse kabátu.

"Až teď - možná příliš pozdě, snad včas - jsem si uvědomila, že je jen jediný člověk kromě vás, odkud ji znám. Vy....vy jste měl poměr s její matkou a nutil ji to pít, protože jste chtěl dítě, které by na rozdíl od vás mělo nějaké schopnosti, že ano?"

"O kom to mluvíš? Kdo je to?" Čaroděj vytřeštil oči a na čele mu naskočil studený pot.

"To jsem já." hlesla Elphie slabě a vylezla ze skříně. I Fieyro a Barbara už opustili své skrýše, ale nikdo si toho nevšiml. Několik zdánlivě nekonečných okamžiků panovalo nesnesitelné ticho.

"Už chápeš..." oči Čaroděje byly tak vypoulené, že vypadadal šíleněji, než kdykoliv předtím. "Už chápeš, k jakému poslání jsi byla zrozena! Teď když známe pravdu, můžeme v Oz vládnout společně, vypořádat se se všemi těmi odpornými zvířecími mutanty a..."

Elphie ze sebe vydala vzteklý ryk a vyrvala Glindě žezlo. Čaroděj vyletěl jako zátka od šampaňského do vzduchu a tvrdě přistál na zdi, nohy se mu horečně komíhaly ve vzduchu, visel asi metr nad podlahou. "Po celý svůj život mě můj otec - můj nepravý otec - nenáviděl! Kladl mi za vinu, věci, za které nemůžu, ale on mi přesto vtkloukl do hlavy, že ano!" Elphie byla úplně bez sebe. "Ale pořád to bylo lepší, než mít za otce tebe!" křikla hořce a v očích ji začaly pálit slzy. "Uvědom si, jestli tyhle šílené nápady pochází z tvojí hlavy, nebo Morrible? Pak se taky zamysli, jestli ti ty pitomé lektvary náhodou nevymyli mozek! Ty ubohá napodobenino bájného Čaroděje ze země Oz, já ti nikdy poskoka dělat nebudu! A jestli jsi opravdu můj otec, třeba se jednoho dne vzchopíš a přestaneš ho dělat ty Morrible, protože celá Oz už se ti za zády směje! Nerozumíš tomu? Nikomu na tobě nesejde, naše nová hvězdička Glinda - to je proč včera na náměstí byly takové davy! Tak si tu svoji sebestřednost strč za klobouk a projednou udělej správnou věc!"

Elphie si vybila zlost, frustraci a zklamání a nechala ho spadnout na zem. Fieyro ji ochranitelsky vzal za ruku a Čaroděje probodl vražedným pohledem. Barbara nervózně těkala očima z jednoho na druhého a na okamžik se její pohled střetnul s Glindiným, která dělala to samé.

Čaroděj se svezl na zem, kde zůstal ochable sedět. "Ano? Tak Morrible si ze mne dělá poskoka? Jenže co bych bez ní byl? Nic." uchechtl se a zavrtěl hlavou.

"Jedna moudrá slečna, co je čirou náhodou vaše právě nalezená dcera -" ozvala se poprvé Barbara, převléknutá pro změnu do Glindiných žlutých šatů. "mi řekla, že to Morrible není nic bez vás a - to přidávám já - osobní tragédie vašeho života je, že si to neuvědomujete."

Čaroděj si ji přeměřil příkrým pohledem. "Vážně? Jsem bez ní bezmocný, bez sil bez..."

"Proboha zmlněte." Fiyero už nad ním nejednou protočil oči. "Smaragdové město bylo založeno kým? Vámi. Potřeboval jste k tomu Morrible? Ne. A taky dobře, nedovedu si představit, jak hrozné by bylo, kdyby se na stavbě podílela. Proč si u všech ozijských hrajete na takového ubožáka?"

"Tohle nemá smysl, já chci jít pryč!" Elphie zavrtěla hlavou a rozeběhla se ke dveřím.

"Počkej...prosím.
" hlesl Čaroděj. "Moc mě to všechno mrzí - to jak se věci zvrtly. Ale já nemůžu - nenechám vás, abyste mě zastavili. Můj - náš - plán nemá zpětný chod a je od vás pošetilost do něj zasahovat."

Fiyero zakašlal, ale znělo to spíš jako "ehmzbabělecehm".

"Zbavte se jí, dokud je čas. Zrušte ten nesmysl s královnou Narnie. Cožpak nevidíte, že to je jediný způsob jak se stát absolutním vládcem Oz?" Glinda mu přátelsky položila ruku kolem ramen. "Morrible jen čeká na vhodný okamžik, kdy vás svrhnout, jsem snad jediná, kterou to tak bije do očí? Proč jinak by mě nesnášela? Ona žárlí na moji popularitu! A ten pakt s královnou co? Dostáváte sem odpad Narnie, co ona nechce! Podívejte se na věc jako pravý vůdce a vzepřete se živlům, co nepozorovaně pronikají k vašemu královskému křeslu v zlotřilé snaze jej ukrást!"

Čaroděj jí visel na rtech, v očích se mu blesklo cosi zlého. "Ano, drahá Glindo je to tak!" vykřikl a začal přecházet sem a tam. "Proč myslíte, že celé dny sedím tady, skryt před pohledy ostatních? Jde o moje bezpečí! Každý den stovky lidí plánají atentáty! Snaží se mi vzít moc! Zabít mě!"

"Á, pán je paranoik." špitl Fieyro.

"Ten pakt měl být pro mé bezpečí!" pokračoval ve svém třeštění Čaroděj.

"Vaše bezpečí, ano. Přesně kvůli němu jsme tady. Musíte..." Glindě se nad hlavou rozsvítila pomyslná žárovička. "Musíte svolat lid Oz, aby vás chránil! Varovat je před válkou!"

"Válkou?" Čaroděj se celý roztřásl.

"No jistě ono totiž...uhm....měla jsem vizi! Totiž...když jsem byla v Ozoweru tak...tento...byl mi udělen velký dar jasnovidectví!" Glinda zamáchala rukama, jako by odháněla hejno much. Zastřeným hlasem spustila "Vidíííím, že dnes o půlnoci, ač je svěží teplý den přijde velká sněhová bouře! Smyje z myslí Ozianů celý ten nesmysl s falešným Fieyerem a Glindou a oni prozřou! Spatří v madame Morrible hrozbu, kterou vy tak slepě přehlížíte a vzbouří se! Přivolána sněhem, přijde sem královna Narnie a započne tuhý boj, ómmmm!"

Barbara, Elphie a Fieyro si vyměnili nevěřícné pohledy.