The Dreamcatcher - 34. kapitola - Epilog

"Kočár je připraven, Vaše Císařské Veličenstvo."

"Ehm, ano, děkuji," Mercy si odkašlala a silou vůle se přinutila přestat popotahovat prsty háčkovaných rukaviček. Podala si ruku s komornou, která jí za pobytu v domě nebohého doktora Colliera obsluhovala. Ta uctivě padla na kolena a políbila jí lem šatů. Mercy se na okamžik rozpačitě odvrátila, ale pak se nuceně usmála a vložila jí do rukou svůj kapesníček s monogramem.

Přešla dál, odhodlaná nechat kočár ještě chvíli čekat a rozloučit se se všemi sloužícími a vojáky z domu, kteří ji přišli vyprovodit. Stáli vyrovnaní v dokonalé řadě a hltali ji očima. Zbožňovali ji, ale zároveň čekali na první záminku ji nenávidět. Slabě polkla.

"Hrabě Razumovský, ministře Drawlighte, pane řediteli," oslovila s mírným úsměvem tři muže na konci řady. "S vámi se samozřejmě neloučím a jsem tomu vděčná. Přesto teď končí jistá etapa našich životů. Ráda bych vám poděkovala za vaši cennou podporu a využila příležitosti…," ohlédla se po svém tajemníkovi, který jí kvapně podával tři ruličky papírů opatřené císařskou pečetí," "a předala vám pozvání na korunovaci."

Drawlight ostře vydechl, padl na koleno a políbil Mercy ruku. "Jaká nesmírná čest, jsem dojat Vaše Císařské Veličenstvo, děkuji..."

Cizinci Erik a Razumovskij pohlédli na ruličky ve svých rukou, na Drawlightovu procítěnou reakci a pak na sebe.

Mercy mírně zacukaly koutky. "Předání pozvání na korunovaci přímo od budoucího panovníka znamená…,"

---

Drawlight překvapivě energicky vyskočil na nohy. "Dovolte, Madame, se vší úctou, to je pod úroveň císařského majestátu vysvětlovat...tedy samozřejmě to znamená, že se vám tím uděluje pocta doprovodit panovnici na její cestu k trůnu, kde budete stát po jejím boku až do chvíle, než jí arcibiskup korunuje. Poté se vám dostane té výsady," znovu se zhluboka nadechl a Erik povytáhl obočí, "abyste Veličenstvu jako první mohli složit slib a stali se jejími rytíři. V dnešní době je to pouze symbolická funkce ale," další hluboký nádech, "nedozírné ocenění."

Razumovskij se poklonil. "Jsem hluboce poctěn, Vaše Císařské Veličenstvo."

Erik se na těžký papír ve své ruce podíval spíše pochybovačně, ale pak se natáhl po Mercyině ruce a políbil ji. "Jsem připraven vždy pokorně sloužit své panovnici," pronesl učebnicově. Když k ní vzhlédly jeho modré oči, usmál se a Mercy se ulevilo. Poprvé po dlouhé době to byl upřímný úsměv.

"Vaše Veličenstvo, kočár…,"

"Ano, slyšela jsem už napoprvé," usykla skrz zaťaté zuby. Už zbýval jen poslední člověk, se kterým se nerozloučila.

Pohlédla do Danielových kulatých hnědých očích a natáhla k němu ruku. "Jsem vám navždy zavázána za záchranu svého života, pane Lascellesi. Slyšela jsem správně, že odjíždíte do Vídně?"

Daniel něžně uchopil její ruku do svých dlaní. Chvíli jí mlčky hleděl do očí, než se sklonil, aby ji políbil na hřbet dlaně. Provinile se usmála a rychle se vyprostila, než se jejich dotyk stane příliš dlouhý.

"Ano, Vaše Císařské Veličenstvo. Počátkem příští sezony budu účinkovat v Císařském dvorním divadle ve Vídni," odvětil konečně.

"To je pro Tvayburg velká ztráta. Přeji vám hodně štěstí," odtušila tiše.

"Poníženě si dovoluji Jejímu Veličenstvu popřát všechno nejlepší," řekl a při vyřčení jejího titulu se mu nepatrně zlomil hlas.

Mercy stáhla obličej a rychle se otočila. "Můžeme jít," prohlásila a vykročila ke vstupním dveřím. Důsledně ode všech odvracela tvář.

"Císařovna je dojatá, protože od nás odjíždí," pronesla zbožně její nyní už bývalá komorná ke zbytku služebnictva. Drawlight po ní vrhl káravý pohled a drobná žena rychle sklonila hlavu.

Mercy se usadila v kočáru a zuřivě si o sebe třela prsty.

"Je důležité, opravdu důležité, abys věděla, že až si budeme říkat všechny ty poklonkovací řečičky, nebudeš vnímat jejich význam," šeptal přidušeně Daniel, zatímco ji líbal na ramena.

"Ne," vydechla a zaklonila hlavu.

"Budeme myslet na tuhle chvíli," pokračoval a vjel jí prsty do rozpuštěných vlasů.

"Ano," opakovala malátně a přejela mu konečky prstů po kůži na zádech. Byla jako opilá a kolem se vznášela jeho vůně santalového dřeva. Dokonce i ona po něm voněla.

Zdvihl ji do náruče jako by byla pírko.

"Nesmíme na dnešek nikdy zapomenout," hlesla. Zašmátrala v jeho vlasech a mírným škubnutím osvobodila jeho černé vlasy ze zajetí sametové stuhy.

"Musíme si vrýt do paměti každý detail," souhlasil Daniel.

"Dostat si ho už navěky pod kůži."

"Protože další příležitost už nebude."

Mercy nadskočila a pohlédla na Erika. Nenápadně do ní strčil.

"Drawlight," naznačil neslyšně.

Provinile se k ministrovi otočila a povolila napjatá ramena. Upřímně doufala, že jí na obličeji nebylo vidět, kam se zatoulaly její myšlenky.

"Odpusťte, pane ministře. Je to náročný den jsem...rozčilená," zakoktala se.

Drawlight se na ni shovívavě usmál. "Říkal jsem, Madame, že považuji za vhodné, aby čestné pozvání na korunovaci obdržela i Jeho Císařská Výsost princ Edmund."

Mercy spadl obličej. "Princ Edmund?"

Drawlight si odkašlal. "Věřím, že v tuto chvíli je vhodné nazývat ho korunním princem, Madame."

Mercy naprázdno otevřela pusu a na chvíli se zahleděla na město ubíhající za zamlženým oknem kočáru.

"Já mu ten titul neudělila," řekla nakonec.

"Ve vší úctě, Madame, je další v nástupní linii a to je holý fakt."

Mercy k němu otočila obličej a pátrala po nějakém náznaku emoce v jeho tváři. Drawlight byl ale moc dobrý a nenašla žádnou.

"Vy ale přece víte, co mi provedl," řekla roztřeseně. Erik a Razumovskij zpozorněli. "Co mi všichni provedli. Jak mě tu nechali. Edmund teď utrácí císařské peníze v Paříži, vesele si hýří a mě tu nechal napospas. Vy to všechno víte a přitom…,"

"Madame," přerušil ji Drawlight. Jeho sevřený obličej povolil a v očích se mu zatřpytila lítost. "Přirozeně, že to vím. Všichni to víme ale…nejsem v pozici, abych si mohl dovolit soudit Jeho Císařskou Výsost," na okamžik sklopil pohled. "Z pozice vašeho ministra vám radím, abyste na to všechno zapomněla."

Mercy semkla rty a znovu se odvrátila. Erik chtěl něco říct, ale Drawlight ho zdviženou rukou zarazil.

"Po sobě rovném bych nic takového nežádal, ale po panovníkovi se bohužel požadují ty nejvyšší oběti," dokončil Drawlight.

"Dobrá. Pozvu ho a jmenuji ho rytířem. Dám mu titul korunního prince. Udělám to," ucedila Mercy, aniž by na něj pohlédla. Vyměnila si dlouhý pohled s Erikem, který k ní natáhl ruku, ale rychle ji zase stáhl, když si všiml výrazu Drawlighta.

"Pokud princ Edmund uzavře diplomaticky výhodný sňatek, výrazně by to snížilo tlak na Její Veličenstvo, aby se co nejrychleji provdala. Nástupnictví by bylo zajištěno. Není to jen zlé," pokusil se Drawlight zlepšit ponurou atmosféru.

"Tlak na můj sňatek? Proboha!" zděsila se Mercy a přestala se ovládat. Skryla si tvář do dlaní a pevně si skousla ret.

"To už stačí. Princ Edmund bude oficiálně pozván zpět do země. Cokoliv dalšího je momentálně irelevantní, debata je u konce," uslyšela Erika.

Mercy se rychle narovnala a naklonila se zpět k okénku. Cesta ubíhala až příliš rychle a celá její bytost se stahovala mučivou panikou.

Když po dlouhých měsících opět vkročila do císařské paláce, cítila se maličká a bezvýznamná, jako nějaký šváb. V doprovodu Erika, Drawlighta a Razumovského vycházela hlavní schodiště a rozhlížela se po výzdobě z pravého zlata a levou rukou bezděčně přejížděla po chladném mramoru. Působilo to tu cize, ostatně většinu života se zde pohybovala poslepu.

"Mohu se zeptat, Madame..."

Erik si výhružně odkašlal.

Mercy se slabě usmála. "Ano, pane ministře?"

"Mohu se zeptat," zopakoval Drawlight a loupl po Erikovi očima, "zda si Její Veličenstvo už zvolilo své jméno?"

Mercy se na okamžik zastavila. "Ach tak, mé jméno. Budu Margaret."

Drawlight se rovněž zastavil. "Margaret?"

Razumovkij rozhovoru naslouchal se zdvořilým zájmem a Erik se výrazně ošil.

"Jeden velmi dobrý přítel mi to doporučil."

"Smím vědět kdo….,"

"Nepodstatné," usmála se Mercy.

"Žádná twighburská panovnice nenesla jméno Margaret. Nejsem si jistý, jestli mělo Titairy královnu Margaret, ale to není zase tak důležité, chci říct..."

"Až se nechám korunovat titairijskou královnou, tak to důležité bude," ujistila ho Mercy a znovu pokračovala v chůzi. "Mám docela široký výběr jmen. Mercedes. Emma Theresa. Margaret," odsekávala s každým zdolaným schodem. "Každé jedno po významné císařovně naší historie. S výjimkou Margaret. Víte, jak jsem to jméno dostala? Jen tak. Úplně obyčejně - protože se líbilo mé matce," krátce ulpěla pohledem na Razumovském. "A nebýt toho jmén,a tak by hodně věcí mohlo být jinak…," věnovala letmý pohled Erikovi. "Budu Margaret I., co na tom? Přeji si to tak. Každý musí být v něčem první," tiše vzdychla a spontánním rozhodnutím otevřela dveře vedoucí na hlavní balkon, odkud bude v den své korunovace mávat svým poddaným. Tři muži vytušili, že touží po chvilce samoty a nenásledovali ji. Rozfoukal se zuřivý vítr a prudce smýkal s jejím červeným pláštěm. Mercy si opřela dlaně o zdobnou balustrádu. "Margaret zůstává v Tvayburgu a Mercedes odjíždí do Vídně," zamumlala si neslyšně.

***

"Je to všechno, pane?" zeptal se poslíček na poloprázdném vlakovém nástupišti. Teď před korunovací z města nikdo neodjížděl, naopak, všichni se hrnuli dovnitř. Daniel odtud měl pěkný výhled na císařský palác, tyčící se na kopci nad horním Tvayburgem. Stejný výhled ho ve městě uvítal před deseti lety, ale tehdy mu stál sotva za pozornost.

"Ano, děkuji," odtušil a vložil mladíkovi do napřažené ruky spropitné. Znovu vzhlédl k paláci. Zdálo se mu, jako by přesně uprostřed bílé budovy osázené romantickými věžičkami, viděl tančící červenou skvrnu. Snad ho jen mámil zrak. Přesto jejím směrem vyslal vzdušný polibek. "Sbohem."

***

"Margaret I., z milosti Boží císařovna Twighburgu, královna Titairy a dalších říší a území, imperátorka a ochranitelka víry," nejvyšší komoří třikrát poklepal holí do naleštěné podlahy.

Mercy poprvé vkročila do trůnního sálu jako panovnice. Na vyvýšeném pódiu na druhém konci místnosti už stáli její čtyři čestní rytíři, Erik, Drawlight, Razumovskij a Edmund se samolibým výrazem a zbrusu novým svatoalexandrovským řádem na hrudi. Koutkem oka pohlédla na svoji novou dvorní dámu v rohu místnosti a píchlo ji u srdce, když si vzpomněla na Zuzanku. Mademoiselle Dassigny s přátelským úsměvem učinila drobný posunek ke své bradě. Mercy pochopila a zvedla hlavu, kterou pod vahou pětikilogramové korunovační koruny bezděčně skláněla dolů. Vypjala tělo, vytáhla namáhaný krk a obřadně zvedla žezlo a jablko. Otočila se čelem k osazenstvu sálu a pomalým krokem směřovala k trůnu, který pro ní strážili čtyři rytíři opásání šerpami, vytvořenými speciálně pro tuto příležitost. Dostaly už i označení "margaretské". Sálem se kromě ozvěny jejích kroků rozlehl uklidňující šum. Byly to nákladné róby dam, které poklekávaly, když je míjela, spolu se svými mužskými protějšky, kteří hluboce skláněli hlavy. Došla k bohatě zdobenému trůnu, který musel být před korunovací znovu osázen smaragdy, které se z něj někdo ukradl. Čtyři muži podle staré tradice uchopili vlečku jejího roucha, zatímco s napjatým výrazem usedala na své nové místo.

Byl to konec, nebo začátek?