Shakespeare Re-told: The Taming Of The Shrew (2005)
Televizní stanice BBC v roce 2005 představila čtyřdílný projekt moderních přepracování Shakespearových her, mezi kterými, jak nadpis napovídá, byla i komedie Zkrocení zlé ženy, ve které si, stejně jako v Karlovi II., ústřední partnerskou dvojici zahráli Rufus Sewell a Shirley Henderson, tentokrát však v rolích Kate a Petruchia.
Tato adaptace je zasazena do současného Londýna a sleduje poslankyni Kate Minolovou, která je naprosto nesnesitelná, hrůzu nahánějící, násilnická žena. Ráda by se stala šéfkou strany, ale vzhledem ke staromódnímu prostředí, ve kterém se nachází, naráží na stejný problém jako kdysi Margaret Thatcherová - musí se vdát, aby ji brali vážně a podpořili ji jako svoji budoucí nadřízenou.
A v tomto okamžiku se v jejím životě zjevuje Petruchio - jakkoliv je to neuvěřitelné, člověk stejnou měrou nesnesitelný jako ona, ne-li horší. Má však šlechtický titul a Kate má na něj jistou slabost, což považuje za dostatečný důvod, proč si ho vzít, čímž se odstartovává šílený kolotoč bláznivých situací.
Zkrocení zlé ženy je…uh, dost sexistické, to se nedá obejít, to je prostě fakt. Toto moderní zpracování se tento problém sice snažilo nějak vyřešit a zaobalit tak, aby stále zůstávali relativně věrní předloze, no i tak to celé vyznívalo dost šovinisticky a problematicky, přinejmenším v mých očích. A v čí jiných očích taky, jsem to já, kdo píše tenhle článek, že jo.
Nehledě na fakt, že tomuto filmu nikdy neodpustím, že mě přiměl vyslechnout Rufuse Sewella pronášejícího slova: "I am going to tame the bitch."
Wtf, wtf, wtf, wtf.
V prvé řadě vím, že tohle zpracování nebere samo sebe vážně, a tudíž ho nemá brát vážně ani sám divák, no i přesto jsem nemohla přenést přes srdce, že se jednotlivé postavy chovaly spíše jako karikatury než skuteční lidé, protože co ještě funguje na jevišti, působí už dost divně na televizní obrazovce, navrch ještě když je to zasazené do moderního Londýna. Prostě to jaksi tlouklo do očí, nemohu si pomoci.
Druhá polovina filmu byla okamžikem, kdy mi tento počin oficiálně přestal připadat vtipný a při pozorování, jakým způsobem Petruchio zacházel s Kate, se mě zmocňovala narůstající úzkost. Je Kate stejnou měrou nesnesitelná jako Petruchio? Je, naprosto je. Je v pořádku, že jistá scéna zaváněla téměř-znásilněním, protože když žena říká "ne", tajně tím myslí "ano"? NE, PROBOHA, NE.
Nedává to smysl. Nechápu, proč by se ti dva měli milovat, nechápu, proč by Kate v jednu chvíli dokonce zvažovala, že jí Petruchio stojí za to, aby se vzdala své kariéry (nakonec to neudělala, ale i tak), nechápu ten závěr, kdy Kate dojde k přesvědčení, že její manžel je její pán a vládce, nechápu nic z toho, nebudu lhát.
Na trochu pozitivnější notě musím zmínit, že největším zážitkem filmu pro mě byl Rufus Sewell v síťovaných punčochách a podpatcích. Ta elegance, ta grácie!
Ale žerty stranou, vážně musím ocenit Rufusův komediální talent s mistrným načasováním jednotlivých gagů. Je škoda, že Rufuse častěji neobsazují do komedií, má na ně opravdový talent, nutno ale říct, že chápu, proč herec jeho typu vybízí spíš k dramatickým rolím, nevím, jak to pojmenovat, má zkrátka přirozené charisma.
Závěrem nemám moc co říct, tohle drama i jeho adaptace mě hluboce iritují. Ale asi jsem to jen já, co jsem tak koukala, má tenhle televizní film převážně dobré recenze.
Komentáře
Okomentovat