Náhradnice - 21. kapitola: Alexej

Alexej netrpělivě přešlapoval po obvodu stranické klubovny a přehlížel pobavené pohledy svého prvního náměstka, který si na stole rovnal stoh nahromaděných listin, které přinesl den.

"Touhle dobou by tu už dávno měli být, nemyslíš?" nevydržel to nakonec Alexej a úkosem na Roberta pohlédl.

Robert pokrčil rameny, vyselektoval dokumenty, které vyhodnotil jako nehodné jeho pozornosti, odstrčil je stranou a teprve potom k němu vzhlédl.

"Předpokládám, že panovnice u sebe může svoji Regentskou radu držet tak dlouho, jak se jí zlíbí," odtušil nakonec lhostejně.

"Není to jen její Regentská rada, jsou to rovněž i moji ministři!" vyprskl Alexej podrážděně.

Robertovi zacukaly koutky. "V tom případě jsi jí měl k ruce jmenovat více postradatelné muže, Aljošo, co ti na to mám asi tak říct."

Alexej nafoukl hruď. "V případě někoho kompetentního by o takovém řešení šlo uvažovat. Ale v jejím případě? Stěží."

---

Robert si dlouze povzdechl, ale nic už na to neřekl.

K Alexejově neskonalé úlevě se tou dobou konečně otevřely dveře a do klubovny volným krokem postupně vešli čtyři unaveně vyhlížející muži.

Ministři vnitra a zahraničí, Axel a Yang, se spolu o čemsi polohlasem dohadovali a pouze Alexejovi němě kývli. Zbylí dva pánové měli tu slušnost přivítat se s ním i verbálně, a jako vždy entusiastický Marco Ricci, ministr obchodu, mu dokonce i poklepal po rameni, když kolem něj procházel, aby se usadil na svoji židli.

Když se všichni konečně usadili a Alexejův asistent přede všechny postavil šálky s čajem, Alexej se narovnal, odkašlal si a urovnal si listiny před sebou.

"Dobrý večer, pánové, vím, že za sebou máte dlouhý den a buďte ujištěni, že vaše nasazení hluboce oceňuji."

"A to za tebou budeme muset chodit pokaždé, když skončíme u regentky?" zeptal se typicky nevrle Oliwier Wójcik, čerstvý ministr války, který si z jeho ocenění zřejmě pranic nedělal.

"Nikoliv. Ale tohle je poprvé, co jste s ní jednali. Vzhledem ke zřejmé neochotě, s jakou vás jmenovala do svých služeb, je pochopitelné, že se zajímám o efektivitu vaší práce."

"Těžko říct, nakolik se po první schůzce můžeme bavit o efektivitě," uchechtl se Ricci, "stále se jaksi oťukáváme, abych to tak řekl."

"A jaké byly vaše dojmy z onoho 'oťukávání'?" naléhal Alexej s povytaženým obočím.

Ricci pokrčil rameny. "Nepřišla mi ani zdaleka tak neochotná a arogantní jako v ten den, kdy jsi jí prezentoval nápad o Regentské radě. Možná jí tolik nevadíme my, jako spíš ty, Alexi," prohodil s cukajícími koutky.

Zbytek stolu s výjimkou Alexeje a Wójcika propukl v smích.

"Ale teď vážně," pronesl Dalip Yang smířlivě, když postřehl Alexejův vražedný pohled, "jednání s ní bylo věcné, slušné. Byla poněkud zamlklá, ale kladla inteligentní otázky a o předestřená témata projevovala přiměřený zájem. Opravdu se nedomnívám, že spolupráce s ní bude tak problematická, jak jsi nám vykresloval, Alexeji."

Alexej povytáhl obočí. "To rád slyším," odtušil chladně.

"Dle očekávání nechce existenci Regentské rady učinit veřejnou informací. Chce si ponechat zdání absolutistické moci," ujal se slova Niels Axel, "ale shodli jsme se, že to nám žíly netrhá. Ostatně toto jsou turbulentní časy a my musíme působit silným a stabilním dojmem, nejen před naším lidem, ale i před našimi sousedy, kteří nás bedlivě sledují a jako supové čekají na jakýkoliv přešlap."

"Pravdaže," souhlasil ministr zahraničí a protřel si oči, "Prusové jsou nesmírně ochotní ve svých nabídkách pomoci. Co tím ale samozřejmě reálně míní, je, že by moc rádi dostali záminku, proč vtrhnout na naše území a tvářit se, že tak činí z přátelské nezištnosti. Mimochodem," dodal Yang a pomalu k Alexejovi vzhlédl," "regentka se dnes na Prusko ptala - v souvislosti s titairijským pokusem o atentát, který Silverwolf tak mnohomluvně svedl právě na Prusy."

"Ano?" Alexej nejistě poposedl.

Yang si sundal brýle a vrhl na něj téměř káravý pohled. "Ty jsi jí ještě pořád neřekl, že Silverwolfova teorie o pruském špionovi ve světle nových důkazů definitivně padla?"

"Teorie o pruském špionovi je oficiální teorie! Předstoupil jsem s ní před parlament a twighburský lid!"

"Jistě. To že celou pravdu neznají noviny a Twighbuřani je jedna věc, ale že o tom neví panovnice? Chceš mi říct, že se jí netýká její vlastní pokus o vraždu?"

Alexej k mladému ministrovi obchodu pocítil náhlou vlnu nevole. Opravdu nechápal, proč byl u veřejnosti tak směšně populární.

"Milý Marco, případ atentátu na regentku byl definitivně uzavřen. Viník byl nalezen, avšak spáchal sebevraždu dřív, než byl dopaden. Konec příběhu. Čím méně lidí o tom ví, tím lépe. Hrozba zvenčí je pro nás podstatně přijatelnější verze příběhu než zjištění, že po regentce střílel její poddaný!"

"Přesto by měla znát pravdu," ozval se opět Yang.

"Přirozeně, že by měla znát pravdu! Tvoje zamlčování je naprosto směšné!" vybuchl do té doby velmi tichý Wójcik. "Ani já o ní už od začátku nemám valné mínění a netajím se s tím, ale pro všechno svaté! Jestli ti dělá takový problém přiznat, že jsi udělal chybu, tak to za tebe uděláme my," poctil ho svojí pověstnou krutou upřímností.

Alexej protáhl obličej. "Budiž. Ostatně vy s ní teď budete jednat častěji než já."

"Vznesla jednu žádost - hádám, že bych ji měl prezentovat já, jelikož se týká finančního sektoru," začal ministr obchodu a přejel Alexeje pichlavým pohledem, "ráda by uvolnila jistý finanční obnos-"

"Absolutně ne," vyštěkl Alexej.

"..na renovaci hrobů jejího otce a bratra," pokračoval Marco Ricci s povytaženým obočím.

"Ach," zamumlal Alexej, "ale i tak. Domluvili jsme se, že jí výrazně přidusíme finance - a z dobrých důvodů, pánové! Musím vám připomínat, že ta žena spáchala finanční podvod?"

"Nemusíš, Alexeji," opáčil ministr Yang chlácholivě, "ale zanedbaný stav zmiňovaných hrobů je do značné míry i naše hanba. To náš kabinet je nechal zchátrat. Nežádá po nás peníze na nové šaty, chce uctít své mrtvé. Odmítnout by byl nepřijatelný nevkus a urážka."

Alexej se do tohoto sporu nechtěl pouštět, s argumentem jako je tento se nešlo přít, v každém případě by z debaty vyšel jako bídák.

"Ano, souhlasím," pronesl upjatě, "ale rád bych téma uzavřel s poznámkou, že na trůnu sedí už šest měsíců - za tu dobu si stihla vydupat, že bude jako jediný regent v historii Twighburgu korunována korunovačními klenoty, trvala na dekorováním veškerými řády a oceněními, které naše země nabízí, a které si ničím nevysloužila, nakoupila přemrštěné množství nových šatů a šperků pro údajně reprezentační účely a vše završila zpronevěřením korunních peněz na nákup vlastního paláce! Kdyby byla její touha po renovaci hrobů její rodiny upřímná, učinila by tak už dávno předtím, než jsme jí omezili pravomoc. Berte v potaz možnost, že se vám snaží hrát na city a mějte se před takovými praktikami na pozoru."

"Bez obav," vyštěkl Wójcik, "nejsme žádní oddaní psíci, jako byl ten Durand! Kde je mu vůbec konec?"

"Odcestoval do Francie."

"Inu," Wójcik zamyšleně nakrabatil čelo, "regentka se zdála poněkud přešlá a lze předpokládat, že Durandova rezignace a ustanovení Regentské rady je tomu příčinou, ale aniž bych chtěl znít necitlivě, možná je to pro nás dobrá věc. Podle všeho ji to přimělo k jisté pokoře, které musíme využít, máme-li z ní…jak to říct - vychovat dobrou panovnici. Je to velice smutné a tak dále, ale musíme pracovat s možností, že se císařovna Lyrica po kolika? Jedenácti měsících v kómatu už neprobudí."

"Slyšte, slyšte," zvolal Ricci.

Alexej si koupil trochu času, když se jal s přehnanou pečlivostí urovnávat stoh papírů, které před něj postavil Robert.

"Dobrá, pánové, vidím, že máte celou věc pod kontrolou."

"Přirozeně, že máme!" vyprskl Wójcik téměř uraženě, ale nechal se uchlácholit Yangovým smířlivým pohledem a se svraštěným obočím zase zmlkl.

"Děkuji vám, že jste přišli. Neočekávám, že se budeme setkávat po každé schůzce s regentkou, přesto však považuji pravidelná hlášení za samozřejmost."

"Tvé přání vybízí k prosté otázce, Alexeji," ozval se po dlouhém mlčení ministr vnitra Axel, "proč nejsi součástí Regentské rady? Jako ministerský předseda…"

"Právě proto, že jsem ministerský předseda, je na místě, abych členem Regentské rady nebyl," uťal ho Alexej, "je nezbytné, aby byla mezi parlamentem a korunou jasná dělící čára a tyto dvě instituce se navzájem nezačaly nebezpečně míchat do činnosti té druhé. Vidím v úloze ministerského předsedy roli rozhodčího a ochránce práv obou složek našeho státu."

Axel nad jeho odpovědí povytáhl obočí, ale ať už si o ní myslel cokoliv, nechal si to pro sebe.

"Nuže, děkuji pánové, to by pro dnešek bylo vše," zakončil debatu Alexej a povstal. Když si se všemi potřásl rukou a vyprovodil je ke dveřím, ozval se za jeho zády Robert.

"Tančíš na tenkém ledě, Aljošo. Role, kterou se snažíš přejímat, by měla patřit panovníkovi, ne ministerskému předsedovi."

Alexej pokrčil rameny. "Ale my už žádného panovníka nemáme."