Korzet je konečně volně dostupný na internetu!

Po nějakých čtyřech letech jsem už nevěřila, ale při náhodném projíždění mých odběrů na Youtube jsem ke svému překvapení zjistila, že krátký film Korzet je už konečně venku pro širší veřejnost a aby toho luxusu nebylo málo, je opatřen i anglickými titulky!

Byla jsem nadšená z možnosti konečně zjistit, o čem toto dílko je, zvlášť vezme-li se v potaz, že jsem o něm napsala a vlastně stále píšu fanfikci (aniž bych vlastně věděla na co tu fanfikci píšu, není Lotteland divné místo?).

---

Hlavní hrdinka Korzetu se jmenuje Glorie a přijíždí do císařství Twighburg s velmi ambiciózním plánem: chce si získat celé město a dostat se na špičku společnosti. S tímto snem se při pracovním pohovoru svěří i mistru Ferdinandovi, pověstnému výrobci korzetů, kterého tím náramně pobaví, nicméně i zaujme, takže ji přijme do svých služeb jako svoji asistentku. Jednoho dne s ní uzavře pozoruhodnou dohodu: na jeden večer jí půjčí šaty, svůj pověstný korzet a věnuje jí i pozvánku na prominentní večírek místní smetánky. Pokud se jí povede získat si přízeň místní honorace, a především korunního prince, daruje jí takový korzet, ze kterého před ní všichni padnou k nohám…

Jako první mě na filmu zaujalo vykreslení Twighburgu. Je to bláznivé, pokrokové a přímo bizarní místo, Phantasma pana Y je oproti tomu nic, moje maličkost byla oproti kánonu ještě hodně konzervativní.

Co se mi hodně líbilo bylo vykreslení Ferdinanda. Já při zpětné úvaze o své fanfikci právě Ferdinanda lituji, je škoda, že jsem se ho nepokusila vykreslit hlouběji, udělat z něj víc než jen plochého záporáka.

Tenhle Ferdinand je nevypočitatelný cholerik, co zároveň dokáže být okouzlující muž se smyslem pro humor. Jeho vztah s Glorií je jako na horské dráze, my diváci stejně jako protagonistka nikdy nevíme, co se mu honí hlavou a jak zareaguje. Ve výsledku bych si troufla říct, že si ji postupem času oblíbil, dokonce bych šla tak daleko, že bych řekla, že pro ni měl i jistou slabost, no jeho "poslání" nakonec bylo důležitější.

I samotná Glorie stojí za zmínku. Při prvním setkání vypadá jako klasická hrdinka z dobového dramatu: velké oči, a ještě větší sny, trošku prostořeká, ale milá. Čím víc ji poznáváme, tím je zřetelnější, že ani zdaleka není takové neviňátko a hodně rychle si osvojí umění manipulace a jeden musí vzdát hold i její odvážnosti, protože málokdo by dokázal tak klidně snášet Ferdinandovy prudké výkyvy nálad.

Musím samozřejmě zmínit i korunního prince, ostatně Ivan Ozhogin je důvod, proč jsem vůbec vznik a produkci tohoto filmu sledovala a proč jsem tak napjatě očekávala den, kdy se projekt dostane ven. Ve výsledku mě fakt, že je jeho role němá trochu pobavil, dovedu si totiž představit, že mé já před čtyřmi lety by z takového zjištění zuřilo. :D

Nebudu tu spoilerovat konec, tak jen podotknu, že se mi závěr filmu líbil, i když z něj nebylo úplně jasné, jaké byly Ferdinandovy motivy. Sice jsem pochopila, za jakým účelem udělal, co udělal, ale nebylo úplně jasné, co bylo jeho konečným cílem, co se stane až získá, všechno, po čem toužil (nebo se to možná jen ztratilo v překladu, kdo ví).

Korzet je příjemně strávených třicet minut, které Vám můžu s klidným srdcem doporučit.