Studie v Mycroftovi Holmesovi (4x03), druhá část

6. scéna, Sherinford, "Eurusin domeček pro panenky", první místnost

Pro Mycrofta je tahle scéna okamžik, kdy na něj v celé své drtivé síle dolehne fakt, že svoji sestru nemá pod kontrolou a především - nikdy neměl.

Zároveň s ní ale strávil nejvíc času, takže si jako jediný dovede v plném rozsahu představit, v jakém velkém, ale VELKÉM, problému jsou. Jeho mysl panikaří, navenek to ale dává znát jen v podobě skuhrání, na což mu Sherlock ve vší objektivitě nemůže říct nic jiného než: "Do shut up, dear."

---

Ve chvíli, kdy Eurus Sherlockovi nařídí, aby vybral mezi Johnem a Mycroftem, kdo zastřelí ředitele, Mycroftovi se v očích objeví výraz děsu. Nejspíš je mu jasné ještě dřív než Sherlockovi, že si vybere jeho.

Tak, a jsem u kontroverzní části. Hodně fanoušků rozdělila Mycroftova reakce na Sherlockovu výzvu, aby zabil.

"Je to vražda, nemůžu mít na svých rukou krev, nezabiju."

Zaprvé je to na Mycrofta poněkud melodramatický výlev emocí, zadruhé nepravdivé vyjádření - je dost dobře možné, že nikoho nezabil přímo, ale je nepochybné, že určitě podepsal bezpočet rozkazů někoho zabít, tudíž krev na svých rukou svým způsobem má. Je jasné, že Mycroft naráží na rozdíl v přímé vraždě - stisknutí spouště, pohledu očí jeho oběti, životu vyhasínajícímu z jeho rukou...

Jak víte, jsem velmi nakloněna kánonu Mycroftovy špiónské minulosti s lady Smallwoodovu.

Mé teorii by nasvědčovala i epizoda 3x01, kde Mycroft v přestrojení zachránil Sherlocka. Na té akci nemohl reálně pracovat sám, takže se nabízí spolupráce s MI6. Ti by ho ale nenechali něco takového podstoupit bez předešlého výcviku a znalosti chování v terénu - kdyby padl do zajetí, byla by to bez přehánění absolutní pohroma. K tomu, aby něco takového dokázal, potřeboval víc než pár hodin studia cizího jazyka, jak později nonšalantně vyprávěl.

Pokud chci zůstat věrná tomuto osobnímu kánonu, tak by pro Mycrofta neměl být problém vzít do ruky zbraň - ale je nutné pracovat s myšlenkou, že nikdy v životě nezabil. A proč ne - kdo tvrdí, že se ve své kariéře někdy dostal do "první linie" - je dostatečný chytrý na to, aby se podobným situacím vyhnul a poslal za sebe jiné. To je přece Mycroftův styl - tahat za nitky, nešpinit si ruce.

Takže si svoji teorii i přes tuto epizodu dokážu i nadále obhájit. A věřím, že kdyby opravdu nebylo zbytí, tak by zabít dokázal.

Tady ale odmítl, protože nemusel - byl tu ještě John, bývalý voják - ať to sakra udělá on.

Když John vezme do rukou pistoli, Mycroft se odvrací a jednou rukou si zakrývá tvář, zatímco druhou zatíná v pěst. Po ředitelově sebevraždě se mu udělá ještě hůř a dokonce zvrací.

Tady se dá opět polemizovat. Je to poprvé, co by na vlastní oči viděl vraždu? Já bych se přikláněla k tomu, že ne.

Proč tedy ta reakce? Musím říct, že jsem si to docela dlouho převracela v hlavě, než jsem si to vysvětlila jako bezmoc. Mycroft představuje intelekt a moc. V jeho konkrétním případě a pracovní pozici jedno musí kráčet ruku v ruce s druhým.

Ačkoliv je Mycroft chytřejší než jeho mladší bratr, Sherlock na rozdíl od Mycrofta k uplatňování svého intelektu nepotřebuje moc. Z toho vyplývá, že Sherlock v této situaci zůstává klidný, ale Mycroft se hroutí.

Nemá situaci pod kontrolou a netahá za nitky, protože on sám je loutkou. Věřím, že hned po strachu o Sherlocka, je tohle jeho největší strach. Je pod tlakem, kterému neumí čelit a někdo si před jeho očima vystřelí mozek z hlavy - to je v danou chvíli poslední kapka - totéž se dá uplatnit na situaci, kdy Eurus zavraždí ředitelovu manželku.

Když Eurus vyzve Sherlocka, aby si s sebou vzal zbraň, jsem na sto procent přesvědčená, že Mycroft jako jediný vydedukoval, co slovy "budeš ji potřebovat, postačí jen jedna kulka", Eurus zamýšlela.

Mycroft si uvědomuje, že se zapletl do sítí svých sentimentálních chyb, což je další z faktorů jeho reakcí. Kdyby je Eurus přechytračila sama o sobě, nesl by to lépe. Fakt, že za to z velké části může on sám, je zničující.

7. scéna, Sherinford, "Eurusin domeček pro panenky", druhá místnost

Už z mého screenshotu vidíme Mycroftův postoj k Eurusiným hrám - chápe, že ho čeká smrt a je odhodlaný to Sherlockovi usnadnit tak, že bude neužitečný, arogantní a iritující.

Sherlock ho požádá, aby prozkoumal vražednou zbraň z hádanky, kterou mají rozluštit a Mycroft chladně odmítne. Nenechá sebou manipulovat a striktně odmítá prokazovat svoji užitečnost. Sherlock zbraň předá Johnovi, který po Mycroftovi ještě předtím vrhne znechucený pohled - skvělé, plán funguje.

Mycroft si neodpustí utahování si z Johna, za což si od něj vyslouží mravní proslov o nebohé holčičce ztracené kdesi ve vzduchu na palubě letadla mrtvých. Mycroft o ni už od začátku neprojevuje zájem: z (nejen) profesionální deformace na věc pohlíží "ve větším obrázku" a je schopný záležitosti méně naléhavé priority odsunout do pozadí. Takový postoj je pragmatický, ale zároveň velice krutý, což nyní rozehrává ve prospěch své taktiky.

Nicméně "zjevení" tří bratrů, coby motivace pro Sherlocka, Mycrofta natolik rozruší (dokonce se chytí za hlavu), že Sherlockovi začne pomáhat a pomůže mu vydedukovat vraha.

Mycroft je ochoten obětovat lidské životy, když je to nutné, ale v tomhle případě je svědkem mučení za účelem "vědeckého výzkumu s pokusnými krysami" a to ho znechutí do té míry, že se angažuje do řešení Eurusiny hádanky (logicky se proto zhrozí, když Eurus stejně zabije všechny). A věřím, že částečně je to otázka ega, Mycroft má neustálé nutkání dokazovat, že on je doopravdy ten chytřejší.

8. scéna, Sherinford, "Eurusin domeček pro panenky", třetí místnost

Jak jsem už naznačovala, Mycroft je problémem malé holčičky nedotčen. Jinými slovy přemýšlí jak ji navést, aby havarovala do moře a ne do města. Šanci na její záchranu považuje za příliš nízkou a proto se jí nezabývá.

Když o tom člověk přemýšlí v reálném kontextu, že malá holčička je ve skutečnosti Eurus, je to pěkná metafora pro Mycroftovo rozhodnutí navěky ji schovat do Sherinfordu a lhát o její smrti.

Tahle scéna také ukazuje, že je Mycroft praktičtější než Sherlock. Sherlock spustí dlouhé tirády dedukcí o záhadné rakvi, zatímco Mycroft se prostě podívá na cedulku na víku. Sherlock uvažuje o tom, co prostá, malá rakev představuje z citového hlediska (někoho opuštěného), Mycroft jde k jádru věci.

Co vzbudilo moji (a nejen moji) pozornost bylo sledování Mycroftových reakcí při odporném mučení Molly, která v téhle sérii navíc skoro nebyla, což je nehoráznost. Já chci víc Molly! Chci vědět, proč měla špatný den, chci vidět, až za tohle všechno dá Sherlockovi facku!

My snílci jsme jako první začali přemýšlet o velmi obskurním shipu Mollcroft. Jooo, někdo ty dva shippuje. A divili byste se, jak dobré, ukrutně dobré, fanfikce o tomto páru existují. :)

Realističtější scénář ale je, že si Mycroft představuje následky výbuchu v centru Londýna a jediné citové pohnutí, které by dávalo smysl, by byla sympatie pro někoho, kdo miluje Sherlocka a nebetyčně za to trpí.

Po Sherlockově zhroucení se Mycroft stáhne do pozadí a nechá Johna, aby Sherlocka utěšil. Ví, že jedině John to dokáže, ale především si uvědomuje, že Sherlock by od něj útěchu nepřijal. (Viz vánoční speciál, scéna v letadle.)

9. scéna, Sherinford, Eurusin domeček pro panenky, čtvrtá místnost

Ráda bych na úvod vypíchla hned první vteřiny scény - John je zmatený a Mycroft vypadá ztrápeně. Moc dobře ví, co ho v této místnosti čeká, přesto své emoce rychle skryje a vkročí na "jeviště".

Vypočítá si, že nejúčinnější způsob, jak se dostat Sherlockovi pod kůži je arogance, se kterou už od dětství srážel jeho inteligenci a samozřejmě prostřenictvím Johna, do kterého se náležitě nevybíravě pustí. Na základě Sherlockova zrazeného a zmateného výrazu je jasné, že v tuhle chvíli ještě nechápe, co Mycroft ve skutečnosti dělá.

Já jsem v první chvíli také vytřeštila oči, ale musím se pochlubit, že mi Mycroftův pravý záměr došel ještě rychleji než Sherlockovi Holmesovi! :D :D

Bod, kdy to přežene nastane ve chvíli, kdy Sherlockovi řekne, že ho vždycky nesnášel. Sherlock by mu uvěřil ledacos, ale tohle ne.

Ve chvíli, kdy Sherlock odhalí Mycroftův plán "snaží se být laskavý, aby mi to usnadnil, až ho zabiju", se mi zlomilo srdce. A neochvějně se zlomilo i teď, když scénu ze studijních důvodů tohoto článku znovu sleduju.

Mycroftovo mírně zahanbené zklamání nad nepovedenou šarádou, smutné smíření se, že ho Sherlock vždycky vymění za Johna....

A Mycroft slíbil svůj mozek pro vědecké účely. Samozřejmě, že to udělal! :D

Fakt, že i v této situaci je Mycroftova priorita srovnat si kravatu a zapnout knoflíček u krku, je další z důvodů, proč ho tak miluju. Mycroft Holmes nezemře neupravený, to se dřív Země přestane otáčet!

Když zasáhne John a zdá se, že by Sherlock mohl povolit ve svém přesvědčení, Mycroft rezignovaně vytáhne další trumf - dozná se, že nechal Eurus a Moriartyho, aby se setkali.

Všechno, čím si kdy Sherlock musel projít v souboji s Moriartym, bylo kvůli Mycroftově neprozíravém, ba pošetilém kroku, zaslepeném emocemi a rodinou. Sherlock se nemá sílu zlobit, Mycroft se i tak utápí ve vině a další slova jsou zbytečná...

(Zbytek "studie" je psán se zamlženým výhledem, pisatelku tato scéna stále dostává).

"Žádné květiny, na mé přání."

Všichni, kdo neměli rádi Mycrofta touto scénou snad konečně prohlédli!

A všimli jste si, jak Mycroft situaci, kdy šlo o život jenom jemu, zvládal s vyrovnaným klidem, ale ve chvíli, kdy si Sherlock přiložil pistoli k hlavě, se mu roztřásly rty?

Mark Gatiss je geniální. <3

10. scéna, Mycroftova tajná kancelář v klubu Diogenes

Ještě předtím, než se dostanu k samotné scéně, bych se ráda pošťourala ve dvou zmínkách o Mycroftovi, které jí předcházejí.

Zaprvé informace, že poté, co byli John a Sherlock omráčeni šipkami, (opět docela podivné: jaká byla záruka, že se ty šipky trefí zrovna do těch dvou: byly navigované jako rakety nebo dálkové střely? :D) Mycroft zůstal uvězněný ve staré cele Eurus.

Jak si lze povšimnout, Mycroft zůstal celou dobu při vědomí, protože na něj neletěla žádná šipka napuštěná sedativy, takže se nabízí srdceryvná scéna, kdy klečí nad bezvládným Sherlockem, když dovnitř vejdou ozbrojenci a odvlečou ho spolu s Johnem neznámo kam, zatímco jeho tam nechají - respektive zamknou do jiné cely. To je dost kruté - není to tak nebezpečná situace, jako skončit ve studni (ze které vás magicky vytáhnou provazem, ačkoliv jste přivázání řetězem???), ale pro Mycrota to muselo být osobní peklo.

Sherlock je pryč a on netuší kde a není v jeho moci pro něj cokoliv udělat. A bezmoc je, jak jsem uvažovala výše, Mycroftův druhý největší strach - hned po tom o Sherlocka. Spojení obou z oné cely muselo udělat klaustrofobní místo. Dovedu si představit, že v Mycroftově myšlenkovém paláci je to obdoba pekla, kterým si ve své mysli prošel Sherlock, když bojoval o život poté, co ho postřelila Mary.

Je škoda, že Mycroftovo bezmocné čekání v Eurusině cele nedostalo prostor, ale zase chápu, že už na to nebyl čas a že Mycroft není hlavní postava.

Kolik jsme ho dostali v téhle epizodě je ostatně malý zázrak.

Zadruhé chci zmínit i scénu, kde Sherlock požádá Lestrada, aby dohlédl na Mycrofta, protože není tak silný, jak si myslí. Neskutečně mě zahřálo na srdci obrácení rolí bratrů, kdy se Sherlock stará o Mycrofta.

Navíc fanoušci shipu Mystrade bouchali šampáňo. Zatímco ve vánočním speciálu dostali scénu, kde Lestrade a Mycroft pomáhali Sherlockovi kopat hrob a ve 4x01 se znovu setkali, aby si spolu vyměnili starostlivý pohled, tady dostali přímo kanonické zadání k angst/comfort fanfikci. :D

Teď už ke scéně samotné: začíná mummy Holmes křičící na Mycrofta. Líbí se mi kinematografie výjevu, kde si Mycroft v detailním záběru nervózně hraje s prsty a v pozadí stojí Sherlock se zkříženými pažemi a tváří se, že to nevidí, ale jelikož je to Sherlock Holmes, tak Mycroftovu rozhozenost samozřejmě registruje.

Shromáždění v Mycroftově kanceláři působí pozoruhodně: zavolal si je tam Mycroft, aby rodičům řekl pravdu o Eurus a požádal Sherlocka aby tam byl taky? Je možné, že Sherlock souhlasil, protože cítil, že Mycroft bude potřebovat podporu? Prosím, že to tak bylo!

Mummy Holmes: "Měl jsi to vyřešit lépe."

Sherlock: "Udělal co mohl."

Mummy Holmes: "V tom případě je velmi omezený."

Au.

Dobře, tenhle kousek dialogu v sobě skrývá tolik, o čem chci mluvit.

Sherlock v přecházející scéně žádá, aby bylo postaráno o Mycrofta, ve scéně následující se ho zastává přímo v jeho přítomnosti. To je jediné dobré, co si z téhle scény odnáším, zbytek mi rozbil srdce na padrť. Jsem osobně přesvědčená, že tohle bylo vůbec poprvé, co se Sherlock Mycrofta zastal.

Pak je tu samozřejmě věta "v tom případě je velmi omezený" - respektive limitovaný (doslovnější překlad použitého "limited"), ale to v češtině dvakrát nevyznívá. Nevím, jak to přeložili v českém dabingu, když tak mi napište.

To je to nejhorší, nejhorší, nejhorší, co mu mohla říct. Od koholiv jiného by to Mycrofta nechalo chladným, ale od jeho matky, na které mu podle mnoha náznaků v průběhu všech sérii velice záleží, to byl zásah přímo do černého.

To jak Mark zahrál Mycroftovu reakci by zasloužilo Oscara. Rezignovaná, poražená řeč těla, velmi expresivní vyjádření přímo dětského smutku v očích - oh my!

"Sherlocku? No? Ty jsi byl vždycky ten dospělý, co budeme dělat?"

Vááážně? Sherlock je ten dospělý? Muž, co si bez Johna nedokáže udržet svůj život pohromadě, muž opakovaně zápasící s drogovou závislostí do té míry, že ho Mycroft už bůhví kolik let musí tahat ze zavšivených děr a žadonit po něm seznam užitých látek? Sakrakruci, jako vážně?

Jsou tu dvě možnosti: mummy Holmes to řekla, protože o ničem z toho neví. Závěr: jak už jsem výše polemizovala, rodiče Holmesovi nejsou zase tak dobří rodiče.

Možnost druhá: mummy Holmes to řekla čistě proto, že věděla, že to Mycroftovi ublíží. Závěr: rodiče Holmesovi sakra nejsou zase tak dobří rodiče.

Já chápu, že byla rozčilená, ublížená, vzteklá, frustrovaná...a bezpočet dalších silných emocí odehrávajících se zároveň. Jenže je rozdíl někoho seřvat a cíleně mu ublížit.

Mummy Holmes Mycrofta musí znát do té míry, aby chápala, že jeho záměrem nebyla krutost, ale snaha ochránit jeho rodinu, naprosto překažená špatnou kalkulací - Mycroft totiž neumí počítat s emocemi.

A jestli ho nezná do té míry, aby to chápala (a jestli nezná ani Sherlocka, aby věděla, jakým šíleným a hlavně nedospělým způsobem žije), pak je to docela smutné, ale hodně to vysvětluje.

Ráda bych připomněla, že se oba rodiče podíleli na té obrovské lži, kdy Sherlockovi zatajili, že měl sestru a že mrtvý pes byl ve skutečnosti mrtvý nejlepší přítel. A nejen to - oni museli být tvůrci té lži - Mycroft byl v té době pořád ještě dítě, takže logicky musel pouze pokračovat v tom, co jeho rodiče začali.

Jako alternativní varianta by neprošlo ani to, že to byl on, kdo by přišel s nápadem všechno Sherlockovi zatajit, protože kdyby si to jejich rodiče nepřáli, Mycroft by s tím nemohl nic udělat. Připomínám - byl dítě.

A jestli je tohle malé okénko do rodinného života Holmesových - Mycroft zdaleka není ten špatný.

A to nemluvím o faktu, že jestli se musel celý život potýkat s očividnou preferencí rodičů pro mladšího syna, je vlastně velice obdivuhodné, že Sherlocka tak moc miluje a nedává mu najevo žádnou zatrpklost.

11. scéna, Sherinford, cela Eurus

Tohle ani není scéna, jen třívteřinový záběr. Přesto ho sem musím zahrnout, mimo jiné proto, že na mé skuhrání ve scéně předcházející, mi jím lidé mohou argumentovat.

"Ale podívej, Lotte, vzala ho za ruku a odpustila mu a všechno je dobré!"

Mám s tímhle pár problémů i tak: vůbec se mu nepodívala do očí, ačkoliv on se tváří, že by byl za jediný její pohled ochotný obětovat Belgii.

Zadruhé: škoda už byla napáchána. Ta slova co mu řekla, jsou toho druhu, co se člověku vrací ve špatné dny nebo za bezesných nocí. Nechci být melodramatická, ale každý máme taková slova nebo situace, co se prostě zaryjí do paměti a pak se vrací, bez ohledu na to, jestli jsme osobě, co nám ublížila, odpustili, ne? To je už povaha lidské mysli.

Já věřím, že tohle jsou přesně ta slova.

Zvlášť v Mycroftově případu tomu věřím. Ráda bych připomněla, že se bavíme o muži, co byl jako dítě obtloustlý, mladší bratr se mu za to občas směje a on se kvůli tomu doteď trápí s dietami, cvičením a nočním přejídáním po práci, navzdory faktu, že je to velmi hubený člověk?

Takže ne, na mě tahle scéna i přesto nedělá zase takový dojem, i když jsem ráda, že tvůrci situaci v rodině Holmesových pro čtvrtou sérii uzavřeli na pozitivní notě.

Suma sumárum: čtvrtá série je problematická a nedořešená, ale není zdaleka tak špatná, jak se někteří fanoušci tváří.

A lidi, co Markovi na Twitteru posílají hate a dokonce píší dopisy do charit, kterým pomáhá, aby ho vyhodili, protože je tvůrcem homofobního seriálu (??????????) - jsou cvoci. To nebudu přikrášlovat. Prostě cvoci.

Mark je brilantní, talentovaný herec i spisovatel, nadšený a roztomilý nerd, sofistikovaný, vzdělaný britský gentleman jak se patří s neodolatelným smyslem pro humor a především je důvod, proč jsem se zamilovala do Mycrofta Holmese a proč jsem ochotná strávit hodiny pitváním každé scény, ve které se objeví.

Přeju mu jen to nelepší, posílám mu spoustu pozitivní energie, protože ta je silnější než ta zlá, a nemůžu se dočkat, co ještě světu umění a filmu přinese! :)

Takže ano, mám se čtvrtou sérii svoje problémy, ale přesto za mě převažují pozitiva a já si ji moc užila a držím palce za vytvoření páté série. :)