Lotteland

  Danielle poodstoupila, aby se na sebe mohla podívat z profilu. Uhladila si záhyby tradičního titairijského pláště, pod jehož záhyby skryla vystouplé bříško. Zatím nebylo moc vidět, ale i tak všem zavdávalo příčinu, aby na něj bez dovolení sahali. Nesnášela to, ale nikdy se neodvážila nic říct. Dveře za ní se otevřely a do jejího kabinetu vstoupil Kai, oblečený do kutny stejné smaragdové barvy do jaké byla oděná i ona. „ Vypadáš půvabně,“ řekl a vtiskl jí jemný polibek na rty. „Chci říct, oba jste půvabní,“ usmál se a zarazil se při pohledu do jejích očí. „Trápí tě něco?“ „ Já jen...doufám, že to bude chlapec. Nikdo se mnou nemluví o ničem jiném. Každý den dostávám rady, co mám dělat, aby se náhodou nenarodilo děvče…“ „ Nevšímej si toho. A určitě nepij ty pochybné dryáky, co ti vnucují, ty jsou dobré nejvýš na pozvracení,“ protočil oči. „ Ale tobě...by vadilo, kdyby to bylo děvče?“ zeptala se opatrně. Vykulil oči. „Vadilo? Doufám, že to bude děvče právě proto, že mě vš...