Náhradnice - 36. kapitola: Estella

Byla tak dojemně pozornou ošetřovatelkou své sestře, protože náhle spatřila světlo, a konečně se „polepšila“, nebo Danielle využívala jako záminku, aby se prostřednictvím jejích problémů mohla vyhnout těm vlastním?

Pravděpodobně to druhé, nemělo smysl si něco nalhávat. 

Jenže udílení svatoalexandrovských řádů se neúprosně blížilo, a ačkoliv napínala veškeré síly, aby se Sebastienovi vyhýbala, stejně si ji tu a tam našel, aby jí to připomněl. 

Dokázala by to udělat? Zabila by, kdyby se tím mohla zachránit? Občas věřila, že ano. Pár kapek do  Lyričina čaje, nic víc. Čistá práce – žádná krev, ani hlasitý výstřel, nebo dramatický okraj vysokého srázu. To přece není tak strašné.

Otřásla se odporem nad svými nechutnými myšlenkami. Muselo v ní být něco špatného a neopravitelně rozbitého. 

Pohlédla na Danielle, která vedle ní kráčela úzkými cestičkami vysypanými štěrkem, které se táhly mezi živými ploty císařské zahrady Tu by takové myšlenky nikdy nepřepadly.

Danielle ji už po svém boku nepotřebovala, byla téměř zdravá a nebyla to sesterská přítomnost, po které prahla.

Zpoza rohu živého plotu vykoukla střapatá hlava Kaie Silverwolfa, což Estellu nijak nepřekvapilo. Čirou náhodou ho na svých procházkách potkávaly už týden v kuse. Estella se s decentním odkašláním vzdálila a potřásla hlavou. 

Kryje svoji sestru na dostaveníčkách. Ona ji. Lhala by, kdyby tvrdila, že její ego tím neutrpělo značnou ránu.

Dlouze si povzdechla a roztáhla si nad hlavou slunečník. Zahnula za roh a nechala těm hrdličkám kýžené soukromí.

 Pár metrů před sebou spatřila vysokou ženu v růžových šatech. Byla to hraběnka Lindnerová, Lyričina vrchní hofmistrová. 

Rychlým krokem se k ní vydala, aniž by si věděla, co dělá. 

„Dobré odpoledne, hraběnko,“ oslovila ji s cukajícím úsměvem. 

Hraběnka Lindnerová se mělce poklonila. „Dobré odpoledne, Vaše Císařská Výsosti. Smím vám být nějak nápomocná?“ 

„Ano, smíte,“ přisvědčila Estella. „Toužím po setkání s císařovnou.“ 

„Její Císařské Veličenstvo je momentálně velmi zaneprázdněno-“

„Bezesporu, mám jisté mlhavé tušení, co její práce obnáší,“ přerušila ji Estella, „přesto vás žádám, abyste jí moji žádost vyřídila. Jedná se o naléhavou záležitost.“ 

Hraběnka se znovu poklonila. „Jak si přejete, Madam,“ odvětila neochotně. 

Estella na poslední chvíli přemohla pokušení protočit nad ní oči.

Audienci nakonec získala, ale až o celé dva dny později. 

Když se konečně dočkala a uvedli ji do císařovnina přijímacího pokoje, Lyrica ji přivítala s blahosklonným výrazem, jako kdyby jí prokazovala bůhvíjakou službu. 

Už nevypadala tak pobledle, ale paruka na její hlavě jí i tak dodávala nezdravého zevnějšku. Jednalo se o mistrné dílo nejlepšího vlásenkáře z říše, ale i tak bylo poznat, že to  nejsou její vlasy.  Byla oblečená do přísných šatů se zlatými přezkami, které připomínaly uniformu říšských generálů – Estelle tento válečný signál neunikl a ani neměl. 

„Nuže, sestřenko, co tak hoří?“ zeptala se když netrpělivým přikývnutím přijala Estellinu neupřímně  míněnou plytkou poklonu ze školy hraběnky Lindnerové. „Odhalila jsi dalšího člena naší rodiny coby tajného traviče?“ 

Estella si s nepříjemným bodnutím u žaludku pročistila hrdlo. „Vlastně – svým způsobem – nejsi tak daleko od pravdy, sestřenko,“ vykoktala a nenápadně si do sukní otřela zpocené dlaně. 

Lyrica se zarazila a povytáhla obočí. „Já žertovala. Doufám, že i ty.“ 

„Ne tak docela.“ 

Lyrica ze sebe vydala podivný zvuk na pomezí uchechtnutí a odfrknutí a vybídla ji, aby se posadila. 

„Nuže, poslouchám.“ 

Estella se posadila a nasucho polkla. „Je něco, co jsem ti neřekla o období své vlády-“

„Být tebou, tak si důkladně rozmyslím, co mi teď povíš.“

Estella na okamžik mlčky čelila jejímu varovnému pohledu.

„Když vyšlo najevo, že ztratím korunu, neměla jsem z tvého uzdravení zvláštní radost, jakkoliv to bylo sobecké,“ začala Estella. 

Lyrica na ni kysele pohlédla. „Takový je tvůj úvod – mému varování navzdory? Urazit mě první větou a doufat, že i přesto vyslechnu zbytek? Cožpak si neuvědomuješ, že tahle arogance je důvod, proč tě všichni – snad s výjimkou tvé sestry – nemůžou vystát? Místo abys v panovnické roli sjednocovala, vytvářela jsi příkopy. Jeden takový teď stojí i mezi tebou a mnou.“ 

Estella upřela zrak na šálek kávy na kulatém stolku po Lyričině pravici. 

„Můžu ti nechat nalít, ale mám pocit, že na kávu jsi nepřišla,“ ozvala se Lyrica netrpělivě. 

Estella sklopila zrak. 

„Nebyla jsem jediná, kdo tvé zázračné uzdravení neslavil. Obávám se, že ze všech nejhůř to nesl tvůj snoubenec.“ 

Lyrica se na ni škrobeně usmála. „Jaké melodramatické prohlášení. Jistě má nějaké pokračování? Nebo děláš dlouhé odmlky pro dramatický efekt?“

Estella zaťala čelist. „Vydírá mě,“ odpověděla prostě. 

„A čímpak, smím-li se ptát?“ 

„Donutil mě podepsat jistý dokument,“ špitla Estella. Chtěla napodobit Lyričiny vyrovnaně sepjaté ruce, ale pokaždé, když své prsty přestala hlídat, vrátily se k zuřivému tahání za stuhu vějíře.

„Jaký dokument?“ zeptala se Lyrica ostrým hlasem. 

„Vtrhl mi do ložnice! Podplatil palácové stráže a ublížil mi! Kdybych nepodepsala tak by...tak by…,“ Estelle vyschlo v hrdle. „Dovedeš si domyslet, co by následovalo,“ dořekla prázdným  hlasem. 

„Ptám se znovu - jaký dokument?“ zeptala se Lyrica zvýšeným hlasem. 

„Před-předsvatební smlouvu,“ vydechla Estella roztřeseně. 

Lyrica vstala a založila si ruce za zády. Tyčila se nad ní jako bohyně pomsty. 

„Vy dva jste se hodlali vzít?!“ 

„Ne! ON si hodlal vzít mě! Neslyšela jsi, co jsem právě řekla?“ Estella se obávala, že se co nevidět pozvrací.

„Co přesně bylo obsahem té smlouvy?“  

Estella se chystala odpovědět něco kousavého, ale potom se zvrátila v křesle a sepjala ledové ruce. „Obsahovala klauzuli o Sebastienově nároku na matrimoniální korunu.“ 

„A ty jsi to podepsala.“ Pohrdání v Lyričině hlase nemohlo být zřejmější. 

„Kdybych to neudělala, tak….tak!“ Estella nedokázala dokončit větu.

„Když jsi přijímala moji korunu, byť jen jako regentka, učinila jsi slib. Přísahala jsi, že budeš chránit svoji zemi, svůj lid a odkaz své rodiny. To nebyla jen důležitě znějící slova na okrasu, obligátně odříkaná, abys dostala tu pěknou třpytivou korunu. To byl závazek!“ zahřímala Lyrica a pevně mezi prsty sevřela opěradlo polstrovaného křesla. 

„Kdybych nepodepsala, přišla bych o svou pověst,“ Estellu polil chlad, „to je všechno, co žena má – bez ohledu na to, jestli je císařovna, regentka nebo komorná.“ 

„Pokud to měla být cena, kterou bylo třeba zaplatit, měla jsi to udělat. Moje matka pro Twighburg málem přišla o život – tvá zbabělost je v očích její statečnosti urážka,“ ucedila Lyrica skrz zaťaté zuby. 

„Tak takhle to vidíš,“ zamumlala Estella a zaťala prsty do záhybů látky své sukně. 

„Vidím to tak, jak by to mělo být přirozené každému skutečnému Perebellovi,“ opáčila Lyrica. 

Estella si skryla tvář do dlaní. „Nemáš právo mě soudit, nebyla jsi v mé situaci.“ 

Lyrica ji ignorovala.

„Chci vědět, čím přesně tě Sebastien údajně vydírá. Co máš udělat?“

„Údajně?“ zašpitala Estella nevěřícně. 

„Drž se věci, prosím.“ 

Estella mlčky vytáhla z kapsáře drobnou lahvičku naplněnou čirou tekutinou. 

„Ten samý, co zabil dědečka. Přijde mu to tak symbolické,“ řekla tvrdě. 

Lyričin užaslý výraz jí přinesl mnoho satisfakce. 

„Vidím, že jsi nežertovala. Skutečně máme v rodině podivně mnoho travičů,“ odtušila po pár minutách. Estella musela chtě nechtě obdivovat, jak rychle se z pohledu na jed, určenému právě jí, vzpamatovala. 

„Co teď uděláš?“ 

Lyrica potřásla hlavou. „Ve světle nových informací je na místě, abych zrušila své zasnoubení, očividně. Musím si však počínat opatrně. V opačném případě by diplomatické následky pro Twighburg byly nedozírné.“

„My jsme přece nic neudělali! To on!“ 

Lyrica přimhouřila oči. „Ty opravdu vůbec ničemu nerozumíš, že? Ta ostuda, mezinárodní ponížení, nařknutí člena dánské královské rodiny z něčeho takového...to se nikdy nestane. O tom, co se stalo, už nikdy ani slovem nepromluvíš,“ přikázala ledově. 

Estella užasle přikývla. 

„Stejně - jste se Sebastienem takový půvabný pár. Byla jsem informována tajnou policií, že po tvém malém narozeninovém plese, kde jste spolu tak otevřeně flirtovali-“

„Tak to nebylo!“

Lyrica na ni vrhla zničující pohled a Estella zmlkla. „Nuže, po onom plese, mělo vaše spojení mnoho příznivců – a toho největšího zřejmě přímo v Sebastienovi. Nebudu stát vaší lásce v cestě. Chce si tě vzít? Prosím. Dám vám krásný titul vévody a vévodkyně z Titairy – Silverwolf si stěžoval, že nechávám Opálový hrad až příliš dlouho opuštěný – tak bude váš.“ 

Estella šokovaně vstala ze svého křesla, ale sotva se udržela na nohou. 

„To bys neudělala.“ 

„Proč ne?“ 

„Protože je to násilník a vrah? Proto, třeba?“ její hlas hystericky přeskočil. 

Lyrica odvrátila zrak. „Mohla bys skončit i hůř. Podívej se okolo sebe. Kdo z nás má výsadu sňatku z lásky? Má matka ji dostala, ale učinila naprosto nevhodné, zpolitizované spojení se svým bývalým ministrem války. Všichni jí to odpustili, přirozeně, Margaret, zachránkyni národa, která vrhá všepohlcující stín na každého, kdo se pokouší kráčet v jejích stopách,“ Lyričin obličej strašidelně potemněl. „Já se z lásky neprovdám. Ty také ne a tvá sestra...tvou sestru si ještě rozmyslím,“ Lyričiny rty zvlnil úsměv, „Kai Silverwolf by mohl být užitečný. Napojení na Silverwolfovy by mohlo být výhodné, i když je to pateticky nerovný pár, který až příliš připomíná aféru mé matky a otce. Nicméně jejich děti budou mít velkou výhodu – nikdy se nestanou následníky trůnu a jejich legitimita nebude každý den zpochybňovaná snoby s rodokmeny sahajícími do šestnáctého století.“

Estelle se udělalo zle a znovu padla do křesla. 

„Nedělej to,“ zašeptala. 

„Podle mě je to velmi elegantní řešení.“ 

„Dáš mu tím přesně to, co chce. Pokud si ho vezmu, naše předmanželská smlouva tím nabude platnosti. Už nikdy ti nepřestane usilovat o život, budeš se muset otáčet za každým rohem-“

„Až si ho vezmeš, složíš slib, ve kterém se zřekneš nároku na trůn,“ přerušila ji Lyrica. „Je to běžná praxe, nic, pro co by sis měla připadat ukřivděně. I kdyby se mi stala nějaká ‚nehoda‘, ty už následnicí trůnu nebudeš. Sebastien získá matrimoniální korunu leda tak na vévodství z nemanic!“

„Vidím, že to máš promyšlené do nejmenších detailů – v rámci pár minut. Impozantní. Chladná logika skutečně jde ruku v ruce s krutostí.“ 

„Nebuď teatrální. Jsi princezna a tvým osudem je a vždycky bylo politicky a rodově výhodné manželství.“

„Doufala jsem, že mi pomůžeš…“ zamumlala Estella v posledním zoufalém pokusu. 

„Ty i já, obě sloužíme koruně.“ 

„Ty jsi koruna!“ vyštěkla Estella. 

„A v tom se mýlíš. Instituce koruny představuje něco, co mě dalece převyšuje. Vím, že slogan ‚koruna jsem já‘ byl svého času něco, co z úst panovnice zaznívalo často. Jediné štěstí je, že tato císařovna už není mezi námi.“

„Ať žije císařovna,“ zamumlala Estella a sebrala ze stolku lahvičku s jedem. 

„Co to děláš?“ 

Estella Lyrice zpříma pohlédla do očí. „Sesíláš mě do pekla. Mohla bys mít tolik slušnosti a nechat mi možnost kdykoliv to ukončit. To je lidské. Nebo se pořád bojíš, že ho použiju proti tobě?“ 

Lyrica klidně opětovala její pohled. „Dovoluje se ti odejít.“