Malé okénko do duše George Warleggana

SPOILERY PRO PÁTOU SÉRII, OBVIOUSLY!

Já vím.

George Warleggan je strašný člověk, proč o něm chceš psát článek, Lotte?

JÁ VÍM. :D

Ale nejsou záporáci stejně vždycky lepší?

---

George je…zvláštní kapitola, vskutku. Když jsem začala Poldarka sledovat, od první vteřiny jsem ho absolutně nesnášela, což byl tak trochu účel, takže dobrá práce, Jacku Farthingu! :D

Co je ale u televizního zpracování tak trochu problematické, je nedostatečné vykreslení jeho motivací, kvůli čemuž je těžší pochopit, odkud vychází, kde se to v něm všechno bere. V podstatě natvrdo říkám, že kdyby nebyl Jack Farthing tak dobrý herec, George by už nejednou spadl do kategorie plochého antagonisty, který existuje výlučně proto, aby našemu urostlému hrdinovi kazil plány. No tak ještě že toho Jacka máme! :D

My v televizním Poldarkovi od začátku jaksi matně chápeme, že první a zásadní rozdíl mezi Rossem a Georgem je ten třídní. Ross má staletí staré jméno, které už ze zásady otevírá dveře, i když ironicky není nijak zvlášť bohatý. George oproti tomu zvlášť bohatý je, ale zase nemá to jméno, takže ho nikdo nebere vážně, z čehož vzniká hodně křivdy a komplexů a zahořklosti a tak dále.

Teoreticky něco z toho v televizní adaptaci vidíme, ale hodně záleží na tónu, jakým je situace podaná, takže taková klasika z prvních sérií na styl: "podívejte, scéna, kdy George veřejně uráží a smějí se mu za zády kvůli jeho dědečkovi, paráda, konečně dostal, co si zaslouží!" je trochu problematické vykreslení situace.

Jestli si to George reálně zaslouží nebo ne, je téma otevřené k diskuzi. Můžeme snadno argumentovat, že to není moc dobrý člověk, a tudíž si to vážně zaslouží, ale jeden by měl být opatrný, kde nakreslí čáru.

Když ti samé lidé, co ponižují George, ponižují za její původ i Demelzu, je nám to líto, soucítíme s ní, proklínáme tu elitářskou společnost, co lidi dělí na třídy, a když ten samý problém potom vidíme u George…chápete, nač narážím? Je jedno, jestli se křivda děje dobrému nebo špatnému člověku, pořád je chování, které by se mělo z principu odsoudit.

(Úplně stranou si ještě odložím otázku Georgova dětství. Pakliže mu oba rodiče zemřeli a jeho od té doby vychovával jeho strýček Cary - pravý psychopat Poldarka- co z toho chlapce prosím pěkně mohlo vyrůst?)

S onou třídní otázkou se pojí i počátek Rossova a Georgova vztahu, totiž jejich nešťastná školní léta, kdy se už v raném dětství stali rivaly.

Jako dobré okénko do školních let obou pánů slouží památná scéna, kdy tetička Agáta Georgovi s gustem vysvětlila, že Ross George nešikanoval kvůli tomu, že měl dědečka kováře, ale proto, jak horlivě ho George zapíral. Jakože…věříme tomu? Fakt tomu věříme, dobří lidé? :D

Ehhh, dejme tomu, že ano, věříme, budiž. Ross je přece strašně morální a nadčasový člověk a ze seriálu vidíme, že se na lidi kvůli původu svrchu nedívá. Dejme tedy tomu, že Georgovo zapírání byl Rossův reálný důvod.

Věříme tomu, že i Rossovi kamarádi takhle smýšleli? Navzdory době, ve které žili, navzdory své výchově, tehdejší mentalitě...všichni byli takhle osvícení a napřed své době jako Ross, a to, co jim na Georgovi reálně vadilo, nebyl jeho původ, ale jeho zapírání? Stoprocentně ne, dámy a pánové, stoprocentně ne. Ať už si to chceme přiznat nebo ne, všechny postavy Poldarka jsou do jisté míry obětí své doby. George nevyjímaje.

Jako jistou výpověď o Georgově dětství tu máme i tu vtipnou etudu s žábami, která prostě byla úsměvná. Georgova přehnaná reakce, zhrzená pýcha z žab cpaných do kalhot, která se promítla do melodramatických reakcí, když mu Drake nastrkal žáby do rybníčku…jednomu zacukají koutky. No na druhou stranu, pokud mu tohle dětské trauma, které s ním zůstalo tak dlouho do dospělosti, způsobuje až takové nervózní tiky, jaké mu to způsobovalo…je to opravdu tak strašně zábavné? Opět otázka otevřená diskuzi.

Další kapitola je samozřejmě Elizabeth, nebohá Elizabeth. Žena, která doplatila na muže ve svém životě, žena, která byla ze všech postav Poldarka největší obětí své doby, a kvůli Rossově lehkomyslnosti a bezohlednosti a Georgově žárlivosti a závisti, musela v podstatě celý závěr svého života neustále bojovat o existenci svoji i synovu, v boji, který nakonec prohrála.

Způsob, jakým George Elizabeth vmanipuloval do manželství byl vyloženě odporný, tím je třeba začít. Způsob, jakým Ross na jejich zasnoubení zareagoval, a Elizabeth využil, byl rovněž vyloženě odporný, tím je třeba pokračovat, protože v Poldarkovi nikdo není bez viny, to je hlavní kouzlo příběhu.

Četla jsem pár pochybovačných diskuzí, kde lidé rozjímali nad podstatou Georgových citů. Opravdu ji miloval, nebo se jen chtěl dostat Rossovi na kobylku a Elizabeth byla pouhým pěšákem v jeho hře?

Na jednu stranu chápu, odkud se taková reakce bere, na druhou stranu vlastně nechápu vůbec. Úplně nejočividnější důkaz jeho citů vás jaksi praští do očí v páté sérii, kdy ho žal nad její ztrátou přivede na pokraj šílenství (a nejen šílenství ale i útesu - pun! :D).

Ale ono se stačí podívat i na dynamiku jejich manželství, aby měl člověk jasno. George vedle Elizabeth vystupoval podstatně něžněji, díky jejich manželství jsme objevili úplně jinou stránku jeho osobnosti a Jack Farthing dostal ještě víc možností, jak nás ohromovat svým talentem. Miloval ji, a tak moc se snažil, aby všechno fungovalo, že vedle ní občas vystupoval přímo submisivně, a Elizabeth se poměrně chytře naučila, jak ho ženskými zbraněmi popostrčit, kam potřebovala, a troufla bych si říct, že i ona se ho naučila milovat. Minimálně i Heida Reed potvrdila, že to tak ve svém pojetí role interpretovala.

Nejvíc fascinující bod jejich vztahu byla samozřejmě nevinná poznámka Geoffreyho Charlese o tom, jak, moc se Valentine podobá Rossovi, a jak zásadním způsobem to nabořilo celé jejich manželství. George od sebe ženu i syna odstrčil, utápěl se v nejistotě a agonii, a Elizabeth zase jednou bojovala o přežití, což se vyhrotilo v té brilantní scéně, kdy George donutila přísahat na bibli. Zaprvé to byl herecký majstrštyk obou Jacka i Heidy, zadruhé to byla impozantní scéna, kdy Elizabeth George v podstatě úplně psychicky rozložila a zlomila.

To ale nebylo nic oproti tomu, jak ho zničila její smrt. Je úplně jedno, co všechno se ten zloduch navyváděl, když seděl u postele své umírající ženy, držel ji za ruku, a do poslední chvíle utěšoval, musela jsem ho litovat. Když na rozdíl od Rosse projevil dostatečnou sebereflexi, aby si přiznal, že za její smrt mohli oni oba a vyloženě jsem mu fandila, když po něm ječel "see what we have brought her to!".

(Ano, beru na vědomí, že později v páté sérii Ross svoji vinu konečně uznal, ale celá scéna byla divně zahraná do autu, když mu Demelza vehementně vysvětlovala, jak za nic nemůže, idk. Ross rozhodně není bez viny a Demelza si lže do kapsy.)

V prvních epizodách páté série mě Ross opakovaně doháněl k šílenství tou zápletkou, kdy se pokoušel od George sehnat peníze pro Geoffreyho Charlese. Od George samozřejmě nebylo správné, že mu odmítl vyhovět, no na druhou stranu ty podpásovky, které na něj Ross vytahoval…nekonečné zmiňování Elizabeth navzdory faktu, že moc dobře věděl, jak tím George zraňuje, a potom ta divná scéna, kdy mu došlo, že něco na odjezdu George "na sever" nesedí, že strýček Cary něco kryje, a bleskovost, s jakou toho využil, aby ty peníze přece jen získal….ehm, Ross a George si jsou občas podobnější, než by první jmenovaný chtěl připustit.

Celá následující zápletka s Georgovým postupným ztrácením příčetnosti byla docela důkladně nastiňovaná dopředu, hodně mě proto zmátlo, když byla ve výsledku tak rychle vyřešená a vlastně nikam moc nevedla a zmizela do ztracena. Dwight je anděl, co ho zachránil od šílenství i hrozných praktik jeho lékařského kolegy, co to ale ve výsledku udělalo s Georgovou postavou? Ve spoilerech na příští (pátou) epizodu jsou ukázky, jak George přednáší v parlamentu proslov na podporu otroctví…fuj. Ale fuj fuj fuj.

Opravdu tvůrci Georgovi napsali zápletku, při které by ho i lidi s kamenným srdcem museli litovat, jen aby z něj v další epizodě už zase udělali antihrdinu, vedle kterého má hrdina vypadat zvlášť dobře? Proč se teda vůbec namáhali s celým tím šílenstvím? :D Jakože jasně, ještě jsou před námi celé tři epizody a stát se může všechno, ale hrozně mě ukázky na příští epizodu iritovaly. :D

Ale uznání tam, kam patří. Jack Farthing odvedl neuvěřitelný kus práce - v rámci rešerše konzultoval s psychology a psychiatry, co si lidé v případě takové ztráty prožívají, do jakých extrémů je jejich žal může přivést a jeho výkon byl…neuvěřitelný. Já vám ani nedovedu popsat, jak se mi sevřelo srdce, když ho Dwight na poslední chvilku zachránil před sebevraždou, jak dokonale zachytil žal a odevzdanost člověka, co už nemá pro co žít…

Na jednu stranu kafrám, že tahle dějová linka zdánlivě nikam nevedla (mohu se ale mýlit, série není u konce), ale nemůžu slovy ani popsat, jak hluboce na mě zapůsobila.

A to je moc dobrý způsob, jak článek ukončit. Začala jsem ho chválou na Jacka Farthinga, touto chválou ji i končím. George by bez něj vůbec nebyl….George.

(Jestli vás rozčilují gify....upřímnou soustrast, ale nelituju ničeho. Třeba si i vzpomenu a dodám jejich zdroje, ale blog.cz je momentálně s odkazy jakýsi...špatný.)