Náhradnice - 8. kapitola: Mathieu

Mathieu zamrkal na bílý strop své ložnice a zmateně přimhouřil oči. Vlastně to vůbec nebyl strop jeho ložnice, zíral na těžký brokátový baldachýn. Otočil hlavu a do krku mu vystřelila prudká bolest. Zamrkal, aby potlačil slzy, které se mu nahnaly do očí a zaostřil na noční stolek na čtyřech vyřezávaných nohách, které vypadaly jako pracky nějaké příšery. Ve zkratce - trvalo mu velice dlouho, než si uvědomil, že leží ve své ložnici na Opálovém hradě, a ještě déle mu trvalo, než si vybavil, co tam vlastně dělá.

Prudce se vztyčil do sedu a zvedl ruku, aby si namasíroval ztuhlý krk. V tu chvíli ho ale prudce zabolelo v paži a on si vzpomněl, že je vlastně zraněný. Ano, schytal kulku, která měla patřit Estelle…

---

"Přeji dobré ráno, Šípková Růženko," pozdravil ho ironický hlas.

"Natálie Nikolajevno," zaskřehotal vzdorujícím hlasem a ohlédl se po tmavovlasé ženě.

Ta plavně vstala ze své židle pod oknem, kde si četla jakousi knihu. Místnosti Opálového hradu byly tak temné, že posadit se přímo pod okno často bývala jediná možnost. Mathieu se otřásl. Neměl to tady rád.

Natálie přešla k jeho posteli a bez okolků mu přiložila ruku na čelo. "No vida, já říkala, že není třeba paniky. A měla jsem pravdu? Měla," pochválila se v monologu, jehož význam mu unikal.

"A v čem přesně jste měla pravdu?" otázal se a pročistil si hrdlo v marné snaze vrátit svému hlasu normální zvuk.

Natálie mu s potměšilým úsměvem podala skleničku vody.

"Když jsem císařovně říkala, že se z té horečky dostanete. Byl jste pár dní mimo, pravda, ale zase tak starý ještě nejste, abyste se nedokázal vypotit z nějaké hloupé horečky."

"Natálie," přerušil ji dotčeně, "už po několikáté vám musím připomenout, že jsem jen o jediný rok starší než vy."

Jen se znovu ušklíbla.

"A když říkáte, že jsem byl pár dní mimo - jak dlouho přesně?" ujišťoval se Mathieu, když na jeden zátah vypil polovinu sklenice.

"Tři," opáčila klidně, "chytil jste menší zánět do té ruky, ale můžete být klidný," dramaticky ztišila hlas, "řezat vám ji nemusíme."

Zakoulel očima. "Ach, jaká úleva," odtušil suše. "A to mi tu opět děláte ošetřovatelku? Copak má Opálový hrad opravdu tak malý personál?"

"Opálový hrad nemá prakticky žádný personál," vyprskla pohrdlivě, "ale nemusíte si dělat starosti, bylo o vás postaráno přímo královsky, o to se císařovna postarala. Ale čas od času chodívám vystřídat vaši ošetřovatelku. Máte tu útulno a teplo, to se o mých pokojích říct nedá," prohlásila ta nezištná duše.

"Ach tak," pochopil Mathieu a mohl jen doufat, že toho v horečném spaní moc nenamluvil. "A jeden by čekal, že nejvíc času budete trávit v císařovnině křídle. Cožpak tam není teplo?"

"Tam je teplo až moc," pronesla Natálie svým oblíbeným nicneříkajícím způsobem.

"Což znamená?" tlačil na ni Mathieu, který na její hry neměl energii. Aby to zdůraznil vrhl významný pohled na svoji ruku v šátku.

"Poslední dny se k ní v podstatě přestěhoval ten skrček. A vždycky trvá na tom, abych je nechala o samotě," odpověděla Natálie s nakrčenými rty.

Mathieuovi chvíli trvalo, než si poskládal, že nejpravděpodobnější kandidát na "toho skrčka" je Silverwolf. Podezřívavě nakrabatil čelo.

"Vy jste tak pozorná a důvtipná, Natálie Nikolajevno, prozraďte, co jste vypozorovala, že bylo výsledkem oněch schůzek pana Silverwolfa a císařovny?"

Uchechtla se. "Ach, zkoušejte mi lichotit až budete trochu víc ve formě, tohle je slabé, monsieur. Ale můžu vám říct tolik, že namísto, abychom z tohoto Bohem zatraceného místa odjeli, tu naopak zůstaneme o celé tři měsíce déle, a dokonce po téhle příšerné zemi budeme i cestovat. Je z toho hotová tour, považte. Ach, a taky prý přijede Hamlet," pokrčila rameny.

"Tour? Hamlet?" opakoval po ní Mathieu nechápavě jako nějaký papoušek. "To vůbec nedává smysl…musím…promluvit si…nesmysl…," mumlal, zatímco ze sebe shazoval přikrývky a rychle pátral po nějakých reprezentativních svršcích, do kterých by se mohl převléknout.

Natálie nad ním přetočila oči. "To mi taky mohlo být hned jasné, že se hned celý div nepřetrhnete, abyste za ní mohl běžet a..,"

Mathieu se k ní prudce otočil. "Já vím, že vám císařovna toleruje hodně, ale přece jen bych vám přátelsky doporučil, abyste si dávala větší pozor na svůj tón. Jednomu z něj rychle přetéká trpělivost."

Jestli tím Natálii mínil usměrnit, těžce selhal. "S vámi je dnes ale nuda, monsieur. Tak si tedy běžte, utíkejte za svou císařovnou z milosti Boží," doporučila mu přezíravě a bez rozloučení opustila jeho pokoje.

Mathieu neměl čas být na ni rozčilený. Něco se mu nezdálo a měl špatný, velmi špatný pocit. Jako kdyby prospal rok, a ne jenom pouhé tři dny.

Rychle přešel do šatny, nasoukal se do prvního přijatelného oblečení, které mu padlo pod ruku, a i on vyběhl ven.

Za normálních okolností by mohl být poměrně pyšný na svůj vynikající orientační smysl, ale toho dne dezorientovaně bloudil po zatuchlých chodbách Opálového hradu a musel si udělat hned několik přestávek, protože se mu nejednou udělalo na omdlení. Přesto po značných útrapách konečně doklopýtal do Estellina předsalonku, a nechal se sloužícím v livreji uvést dovnitř.

Estella překvapeně vstala od svého psacího stolu a rychle si utírala prsty od inkoustu. Už to bylo špatné znamení, Estella nikdy nebývala tak nepozorná, aby se podobného prohřešku dopustila.

"Mathieu," zvolala a přešla k němu blíž, "jak to, že jsem nedostala zprávu, že jste se už probudil, co víc, že jste zotavený?" zeptala se napůl vyčítavě, ale káravý tón jejích slov smazal úsměv, se kterým mu stiskla zdravou ruku.

Mathieu na ni pohlédl s téměř neznatelným úsměvem, který rychle povadl. "Obávám se, že to není nic oproti mému údivu, když jsem procitl a zjistil, že jsem se náhle ocitl na jakési titairijské tour. Přimělo mě to k neradostným kalkulacím, před kolik dalších kulek budu kvůli vašemu rozhodnutí skákat."

Estelle ztvrdl obličej a okamžitě od něj ustoupila, jako kdyby ji popálil. "Nebudete skákat před žádné kulky, věřím, že podobné heroické kousky jsem vám do budoucna už zakázala," uťala ho bez náznaku obvyklé hravosti v hlase.

"Proč to děláte?" zeptal se jí Mathieu naléhavě. "Proč zůstáváte v zemi, kde se vás pokusili zabít? Co vám Silverwolf napovídal, že vás přiměl změnit plány? Titairijskou tour žádný panovník neudělal od časů…," zarazil se. Ani sám nevěděl.

"Nikdy," opáčila Estella s vítězoslavným výrazem. "Nikdy nikdo. Ani sjednotitel Albert, ani šílený Matthew, ani zachránkyně Mercedes, ani její dokonalá dcera Lyrica. Nikdo z Perebellů se nikdy neobtěžoval navštívit z Titairy víc než hlavní město."

Mathieu si složil ruce za záda a nešťastně na ni pohlédl. "A o to tady jde? Zapsat se do učebnic? Dokázat něco, co ani Margaret Veliká nedokázala?"

"Neříkejte jí tak!" vyštěkla.

"Tady v Titairy jí tak říkají," pokrčil rameny klidně. "Jediný Perebell, jediný Twighburčan, kterého tu jsou ochotní respektovat. A vy ze všech sil usilujete o totéž, že je to tak? Vy si prostě…nemůžete pomoct," vydechl rezignovaně.

Estella zdvihla bradu. "Jinými slovy říkáte, že jsem marnivá."

Mathieu sklopil zrak a dlouze vydechl. "Jste pyšná, Estello. Pro své dobro někdy až příliš," se smutným úsměvem se na ni znovu zahleděl, "neriskujte proto svůj život," dodal úpěnlivě.

Estella semkla rty do pevné linky. "Nic o tom útoku ani nevíte, sotva jste se probral, a už mi chcete radit! Víte vůbec, že byl zorganizovaný někým zvenčí, aby rozvrátil spojenectví našich dvou zemí? V Twighburgu mi hrozí zrovna takové nebezpečí jako v Titairy! Jediná obrana je jednota, nikoliv zbabělý útěk."

Mathieu zaťal čelisti. "To nejsou vaše slova, Estello."

Zpupně pohodila hlavou. "Proč? Jsem na takové úvahy příliš hloupá, pane Durande?"

"Naopak, Madam. Jste velmi chytrá, až příliš chytrá na to, abyste jenom papouškovala cizí slova," odvětil tiše.

"Dokud jsem 'papouškovala'," Estella výsměšně naznačila vzdušné uvozovky, "vaše slova, tak vám to jaksi nevadilo, že?"

Mathieu zaťal prsty do záhybů svého saka. "Nikdy jsem po vás nechtěl, abyste slepě opakovala jakékoliv moje myšlenky. Nikdy. To ostatně byla jedna z věcí, kterou jsem na vás do této doby obdivoval - vždycky jste měla svoji hlavu."

"Ach. Takže teď už vašeho obdivu hodná nejsem?" zeptala se kousavě.

Zavrtěl hlavou. "Neobracejte proti mně každé moje slovo."

"Zábavné. Mám pocit, že přesně to děláte i vy mně," kontrovala Estella.

Mathieu se strojeně uklonil. "V tom případě Její Císařské Veličenstvo už nebudu déle obtěžovat," opáčil stísněně, a aniž by jí dal prostor k odpovědi, protokolárně zacouval ke dveřím.

Zpět v předsalonku si v přítomnosti netečného sloužícího vjel rukama do kaštanových vlasů, a na chvíli se musel opřít o rám dveří, aby konfrontaci rozdýchal. Už zase mu bylo tak divně mdlo.

"Cítíte se docela v pořádku, pane Durande?"

V okamžiku jeho slabosti ho nachytal přesně ten člověk, u kterého si to přál ze všech nejmíň.

"Docela v pořádku, pane ministerský předsedo," odtušil kysele. Pracně se narovnal a okamžitě nasadil neutrální výraz. "Pospícháte za císařovnou?" neudržel se, a podle pobaveného pohledu Silverwolfových očí, mu musel být pro smích.

"Nemám sjednanou schůzku, přesto jsem však doufal, že by mě Její Císařské Veličenstvo mohlo milostivě přijmout," opáčil korektně.

"To je ale velmi neobvyklé počínání. Ani ministerští předsedové si k první dámě země nemohou chodit jak se jim zlíbí," ucedil skrze zaťaté zuby.

"Ani můj protějšek Alexej Petrov?" zaútočil Silverwolf.

"Ne, pan Petrov si zvlášť potrpí na protokol a…slušné chování," odsekl Mathieu.

Sklíčka Silverwolfových brýlí se zlostně zablýskla. "Ach, jaké štěstí, že má panovnice nazpět svého tajemníka a ochránce, že?" zeptal se chladně.

Mathieu se napřímil do své plné výše, takže Silverwolfa převyšoval o dobré dvě hlavy. "Co všechno jste jí napovídal, abyste z ní udělal nástroj vlastní politiky, pane ministerský předsedo? Proč se rozhodla prodloužit svůj pobyt?"

"Vylíčil jsem jí fakta tak, jak jsou. Totéž jsem ochoten předložit i vám," odpověděl zdvořile.

Mathieu nedokázal potlačit úšklebek. "Ano, jsem moc zvědavý na vaše fakta. Musí být skutečně závažná, když kvůli nim neváháte riskovat její život."

"Bezpečí císařovny regentky je státní prioritou," ujistil ho Silverwolf s ledovým úsměvem.

"Nedokázal jste ji uchránit v hlavním městě, nedokážete to ani někde na venkově," vyštěkl Mathieu se záští, kterou čím dál obtížněji potlačoval.

"Pane Durande, rád bych věřil, že stojíme na stejné straně, jen se obávám, že každý pracujeme pro rozdílné cíle," pronesl Silverwolf se zamyšleným klidem. "Já pracuji pro korunu, vy výhradně pro hlavu, která ji nosí. Někdo zvenčí napadá naše dvě země. Nečiní tak zbraněmi, ani otevřenými výhrůžkami - napadá a rozežírá nás zevnitř. Cíl je prostý - rozdělit nás. A je snadné domýšlet si proč - Titairy by bez Twighburgu bylo naprosto bezbranné, je zbytečné tuto skutečnosti zastírat či popírat," Silverwolf k němu zdvihl hlavu, nedotčený Mathieuovými siláckými projevy tělesné převahy. "Obávám se, že vaše projevy nepřátelství jsou pro našeho nepřítele prvním drobným vítězstvím. Přeji hezký den," uctivě sklonil hlavu a nerušeně pokračoval ve své cestě za Estellou.

Mathieu přešel za roh, znovu zlomený v pase a naprosto zdecimovaný rozhovorem s tím zatraceným skrčkem. Docela už Natáliinu přezdívku chápal.

Zoufale zatoužil po troše čerstvého vzduchu a zamířil na zahrady, asi jediné opravdu malebné místo Opálového hradu.

V posledním dopisu od Alexeje, který obdržel před tím nešťastným dnem, kdy se někdo pokusil zabít Estellu, mu přítel popisoval, že do Twighburgu předčasně dorazil podzim s lezavě chladnými večery a vztekal se na Markovo moře, kterému tuto nepříjemnost připisoval.

V Titairy bylo značně mírnější klima - alespoň to meteorologické. Léto se tu ještě zuby nehty drželo své vlády, a Mathieua v hradních zahradách s arkádami přivítal slunečný den, provoněný vůní mnoha rozkvetlých květin, mezi kterými na první pohled chyběl šeřík. Nepatrně se tomu ušklíbl.

Když na bílé lavičce u růžového záhonu uviděl sedět opuštěnou postavičku, bez váhání se za ní vydal. Jak moc toužil alespoň po jedné přátelské tváři.

"Mathieu!" uvítala ho Danielle překvapeně a vstala, aby mu stiskla ruku. "Tak vy jste se už zotavil? Vůbec jsem to netušila."

Mathieu, který podobné uvítání dnes už slyšel, se křečovitě usmál. "Možná, že zotavil je trochu silné slovo," přiznal neochotně a usadil se s ní zpět na lavičku.

Vytřeštila na něj oříškové oči. "Jakže?"

"Jsem už v pořádku," ujistil ji okamžitě, "jsem jen trochu slabý, ale to přejde," mávl rukou.

"Možná byste v tom případě měl pár dní zůstat ještě ležet," navrhla nesměle.

"Byl jsem pryč tři dny a podívejte, kolik věcí, se seběhlo…tímhle tempem abych v noci pro jistotu přestal chodit spát. Silverwolf beztak nespí," zabručel trochu podrážděně, stále poznamenaný tou drtivou porážkou, kterou od něj obdržel.

"Ach," vydechla Danielle s pochopením, "myslím, že jsme Silverwolfovy všichni od začátku trochu podcenili," zamumlala a sklopila pohled.

Mathieu na ni ze strany zvědavě pohlédl, zaujat jejím užitím množného čísla.

"Co soudíte o Kaiovi Silverwolfovi? Tančila jste s ním přece na tom slavnostním banketu," nadhodil ledabyle.

"Je to provokatér," hlesla Danielle a po tvářích se jí rozlil ruměnec, "a obávám se, že císařské rodině není nijak zvlášť nakloněn."

Mathieu se opřel do lavičky a zahleděl se na líně se převalující mraky na obloze. "Obávám se, že nikdo v Titairy není zvlášť nakloněn Twighburčanům obecně," naznal po chvíli ticha. "Naše historie je až příliš komplikovaná, příliš bolestivá…"

"A s Mercedes zmizel jeden poslední dílek, který to ještě držel pohromadě," přizvukovala mu Danielle nezvykle pesimisticky.

Mathieu si odkašlal. "Jak prodloužený pobyt v Titairy snáší vévodkyně Karolína?" otázal se, ačkoliv mu bylo jasné, že to není úplně nejšťastnější pokus o změnu tématu.

"Ach, hrozivě se s Estellou pohádaly. Maminka si myslela, že se jí podaří prosadit svou, anebo přinejmenším zařídit, abychom se aspoň my dvě mohly vrátit domů, ale…to si Estella nenechala líbit," dodala a pokrčila útlá ramena.

Nedalo se říct, že by Mathieua toto zjištění zvlášť překvapilo. Dokonce si i živě dovedl představit, s jakou chutí Estella musela na matku vytáhnout svoji novou císařskou autoritu, a poprvé v životě si ji podrobit své vůli.

"A jak se daří vám, Danielle?" zeptal se, trochu zahanbený, že to neudělal už dávno, "Odpusťte, až teď si uvědomuji, že spolu hovoříme poprvé od…od toho pokusu o atentát," zakoktal se nešťastně.

Danielle se ale jen znovu usmála. "Neomlouvejte se. Vždyť jste první, kdo se vůbec ptá. Ráda bych byla tak statečná jako Estella, ale obávám se, že nejsem. Naopak, jsem z toho všeho velice nesvá. Ten nahoře asi věděl, proč z ní udělal tu starší sestru. Dovedete si představit, kdybych já musela být císařovnou?" potřásla hlavou a potočila v prstech květem kopretiny, se kterým si bezděčně pohrávala.

"Věřím, že byste všechny překvapila," prohodil Mathieu vlídně, "nejvíc pak samu sebe."