Náhradnice - 1. kapitola: Estella

Tuhle povídku asi nikdo nebude číst hned z několika důvodů:

- kvůli mé aktivitě je to tu tak jako tak mrtvé

- tahle povídka navazuje na povídku Dreamcatcher, což věci komplikuje

- ale tak si prostě budu psát sama pro sebe, to je fajn, všechno je fajn

Ale zkusím trochu shrnout, o čem to tak je, abych vás třeba přece jen nalákala ke čtení + nějaký úvod je asi tak jako tak nezbytný.

Takže - děj se odehrává v císařství v Twighburgu, což je svět vytvořený pro krátký film Corset, ve kterém hraje Ivan Ozhogin, který ale nikdy nebyl vydaný a v tuto chvíli už se zdá, že asi ani nebude.
Součástí císařství je i království Titairy, které jsem si už vymyslela já sama.

Pak tu byl proradný Ferdinand, který se pokusil převratem získat nad císařstvím kontrolu, a dokonce se mu podařilo i zavraždit císaře a korunního prince. Ale všechno dobře dopadlo, zemi zachránila velmi nepravděpodobná hrdinka - slepá princezna Mercedes, později císařovna Margaret, které se navrch i zázračně vrátil zrak.

Jedna věc, co je o Mercedes/Margaret nutné znát je, že původně měla v příběhu hned šest sourozenců, z toho jednoho jsem jí zavraždila, ale musím říct, že už tehdy jsem nevěděla, co si s tolika postavami počít a teď to nevím o nic líp (v Lottelandu jsme k sobě upřímní), takže spácháme zločin na kánonu (lol) a budeme předstírat, že kromě zavražděného Mattheva měla jen jednoho dalšího bratra jménem Edmund, ok? Ok.

Edmunda jsem v "originálu" krátce představila, ale nikdo si to nepamatuje takže: byl to takový donchuán, byl dost nezodpovědný bohém a obecně se předpokládalo, že po vraždě korunního prince bude následníkem on, neboť jeho starší sestra byla slepá a tudíž vládnout nemohla (předstíráme, že ženy můžou normálně vládnout a neexistuje patriarchát, haha). Když nakonec trůn získala, byl z toho poněkud zahořklý a do konce svých dní její legitimitu zpochybňoval.

Dovedeme si tudíž představit, že vztahy potomků Mercedes/Margaret a Edmunda budou poněkud napjaté a taky že jsou. Dcera Mercedes/Margaret - Lyrica - je přirozeně nyní císařovnou, dcera Edmunda - Estella - je naopak vypuzená kamsi na předměstí. A právě jí, vypuzenou Estellou to celé začneme.

Ještěže to vůbec nemám komplikovaný....eh.

Nic nenasvědčovalo bouřlivým událostem následujících minut, dokonce by se dalo říci, že zasazení celé úvodní scény bylo k následnému vývoji situace až urážlivě nezáživné.

Čas ten den utíkal zdlouhavě, konverzace se vlekla a princezna Estella k ústům mechanicky zdvihala čajový šálek, jen aby se danou činností vůbec udržela vzhůru.

---

Její mladší sestra Danielle seděla u piana a pokoušela se o Turecký pochod, přičemž důraz byl na slově pokoušela.

Její dvorní dámy seděly v hloučku a hrály karty, a podle všeho ze strachu nechávaly vyhrávat její vrchní dvorní dámu, Natalii.

Její tajemník, poradce, učitel, přítel a spoustu jiných titulů v jednom, monsieur Mathieu Durand, seděl usazený v koutě a svým trpělivým, klidným výrazem dával čest svému jménu. Estella si našla, že jeho jméno znamená něco jako "vydržet" a "přetrvat" a jestli někoho jeho jméno perfektně vystihovalo, byl to on.

Do modrého salonku, uklidňující, ale fádní místnosti, která svými modrými křesly, stěnami, závěsy i kobercem pomněnkové barvy dělala dokonalou čest svému jménu, byl docela bez ohlášení uveden velice ztrápený ministerský předseda, Alexej Petrov. Estella nad jeho příchodem tázavě pozdvihla obočí. Znala jeho tvář z novin, tu a tam snad i z nějakých plesů, ale nikdy v životě s ním nemluvila.

Mathieu její zmatený pohled opětoval, nicméně ji předběhl ve vítání a vydal se k němu s napřaženou rukou. "Alexeji, zdravím tě," pozdravil se s ním, jelikož on se s ním na rozdíl od Estelly znal velice dobře.

"Mathieu," oplatil mu pozdrav Petrov a stiskl mu ruku. Estellu pobavilo, že jeho jméno vyslovoval jako Matthew. To mu dělali skoro všichni a on si ani jednou nepostěžoval, nicméně vždycky, když ho oslovila ona, a dala si na rozdíl od ostatních záležet, věnoval jí jeden ze svých nepatrných úsměvů.

Petrov vzápětí se poklonil i Estelle. "Vaše Císařská Výsosti, omlouvám se za svůj nezdvořilý a náhlý příchod, ale směl bych vás i přesto požádat o soukromý rozhovor?"

Estella začínala mít špatné tušení a pokynula své sestře a dvorním dámám, aby opustily místnost, ale napřaženou dlaní naznačila Mathieuovi, aby zůstal.

"Jistě vám nebude překážet hovořit před panem Durandem, jste přece staří přátelé," pronesla pevným hlasem, aby naznačila, že si na jeho přítomnosti trvá.

"Přátelé je asi silné slovo," rýpnul si Petrov a Mathieu s drobným úsměškem potřásl hlavou, "ale to co vám chci říci, Madam, už tak či tak příliš dlouho nezůstane tajemstvím. Bohužel," vytáhl si z náprsní kapsy kapesník, kterým si otřel orosené čelo a na Estellin pokyn se usadil do křesla naproti jejího.

Přemýšlivě našpulil tučná ústa, než konečně promluvil. "Stala se velmi neblahá věc a promlouvám k vám nyní jako k první v pořadí nástupnictví na trůn, Madam," pronesl významně a Estella vytřeštila oči. Ano, v současné chvíli sice byla první v pořadí, ale bylo jen otázkou času, než se to změní. Císařovna, její sestřenice, byla zasnoubená s dánským princem Sebastienem, tudíž se všeobecně očekávalo, že ji jejich potomci z nástupnictví vystrčí. Nikdo ji za legitimního nástupce nepovažoval, neměla titul korunní princezny.

"Já nechápu," začala nejistě a ohlédla se po Mathieuovi. "Stalo se něco Lyrice? Chci říct," potlačila protočení očí, "Jejímu Veličenstvu císařovně?"

"Obávám se, že ano," odvětil Petrov vyhýbavě.

Estella rozhodila rukama. "A to je všechno, co mi k tomu řeknete?"

Petrov si znovu otřel čelo. "Zranila se při lovu, upadla při přeskakování překážky - tolikrát jsme ji prosili, aby jezdila opatrněji…ach, je od té doby v bezvědomí, a navzdory všem pokusům doktorů je její stav neměnný."

Estella pomalu přikývla. Nepředstírala pro Lyricu žádný žal, sotva ji znala. Komplikované vztahy jejích rodičů bližší přátelství jednoduše neumožňovaly. "A jak dlouho už je v bezvědomí?" zeptala se nakonec, když vstřebala ony nové a šokující informace.

"Necelé tři měsíce," odpověděl Petrov neochotně a Mathieu ostře vydechnul a stiskl opěrku svého křesla.

"Předpokládám, že ten časový údaj znamená něco specifického?" otázala se ho Estella suše.

"Pokud je panovník po dobu tří měsíců ze zdravotních důvodů neschopný vykonávat svoji funkci, je třeba jmenovat regenta. A jelikož se císařovna ještě nestačila provdat…"

"Já jsem ten regent," dopověděla Estella.

Mathieu jen přikývl.

Estella se etiketě navzdory zabořila do opěrky křesla a chvíli rozvažovala, co to vůbec znamená. "Já jsem císařovna," řekla nakonec prostě.

"Císařovna regentka," neodpustil si Petrov, "ale ano, Madam, zdá se, že je tomu tak."

Estelle jako první na paměti vytanul její otec a jak moc by si užíval, že právě jeho dcera má dostat korunu - byť jen dočasně.

"Dobrá," řekla nakonec s předstíraným klidem, "a co se bude dít dál?"

"Musím vás požádat, abyste se co nejrychleji přesunula do císařského paláce, Madam. Tam v přítomnosti arcibiskupa a mojí maličkosti složíte korunovační přísahu a následně budeme muset…o této skutečnosti informovat veřejnost."

"A jak k tomu hodláte přistoupit? Má taková situace vůbec precedens?" zeptala se Estella, která by se celé té situaci nejraději rozesmála. Tohle se jí musí zdát.

"Ne, to nemá, Madam. Do tří dnů ve všech novinách vyjde oznámení o stavu Jejího Veličenstva císařovny, ujištění, že se brzy uzdraví a zdůrazní se dočasnost vašeho jmenování. Dočasnost, kterou je mou povinností zdůraznit i vám, Madam," dodal Petrov a zpříma jí pohlédl do očí.

Estella se ušklíbla. "Bojíte se, že začnu zpochybňovat Lyričinu legitimnost, jako to kdysi udělal můj otec svojí sestře?"

"To jsem neřekl," Petrov uhnul pohledem, ale Estellin úšklebek se jen rozšířil.

"Ani jste nemusel, pane ministerský předsedo. Všechno to udělám, ale mám podmínku."

"P-podmínku?" zakoktal se. "Nejsem si jistý, jestli rozumíte, Madam-"

"Ne, rozumím dokonale," uťala ho Estella. "Moje podmínka je následující: nechci abyste mě odbyli rychlým přeříkáním korunovační přísahy, podpisem nějaké smlouvy a podobně. Chci to všechno. Korunovační plášť, korunu, žezlo, jablko, prsten…možná se pro mě nebude dělat průvod městem, možná se mé korunovace nikdo kromě vás nezúčastní, ale pořád je to korunovace. A já ji budu mít se vším všudy," pronesla, velmi spokojená Petrovovýma vytřeštěnýma očima. Ignorovala naléhavé postranní pohledy, které po ní vrhal Mathieu a spokojeně se ve svém křesle napřímila. "A rozhodně nezapomeňte na svatoalexandrovský řád - pokud vím, každý panovník v naší dlouhé historii jej měl. A aspoň mi něco zůstane na památku, až celé to dobrodružství skončí, že?" zhluboka se nadechla a pokrčila rameny, jako kdyby právě hovořila o počasí. "A teď - pokud je to už všechno," andělsky se na něj usmála a vstala.

"Informuju o vašem přání arcibiskupa a palác," pronesl Petrov škrobeně.

"Nikoliv o přání, o podmínce," usmála se Estella nevinně.

"Podmínce," zopakoval Petrov skrz zaťaté zuby, obrátil se k ní zády a bez dalšího slova odešel.

"Bylo to opravdu nutné?" vybuchl Mathieu, pro něj poměrně netypicky vášnivě. "Národ se ocitl v krizi historických rozměrů a vám jde o co - o pozlátko?"

"Krize historických rozměrů? Lyrica se zase probudí a mě hned vzápětí vyhodí zase zpátky sem, na ubohé předměstí, kam kdysi vypudili mého otce. Musím využít každé minuty co mám," rozhodila rukama. "Jsem císařovna," zopakovala a ta slova jí přes jazyk nešla o nic snáze než napoprvé. Připadalo jí to tak strašně směšné, až se musela zasmát.

Mathieu se po ní podíval nešťastným pohledem. Byl o deset let starší než ona, ale občas jí při pohledu do jeho šedých očí připadalo, jako kdyby v nich nosil všechnu moudrost světa a ona vedle něj pořád ještě byla dítě.
Jeho oči sice ve skutečnosti vůbec šedé nebyly, nýbrž docela obyčejně modré, ale slunce s nimi často sehrávalo optické triky a Estella si ráda představovala, že vlastně vůbec žádnou stálou barvu nemají a mění se podle jeho nálad.

"Nechci slyšet žádná kázání, chci jen trochu důstojnosti, to je celé. Dělají si ze mě loutku, copak to nevidíte? Všichni mě nenávidí kvůli mému otci, i on, Petrov. Být po jeho, vůbec by tu dnes nebyl. Všichni milují svoji svatou Mercedes, zachránkyni národa, a její otravně dokonalou dceru…"

Mathieu ji zarazil napřaženou rukou. "Než se pustíte do sebelítosti na vděčné téma, jak vás nikdo nemá rád, rád bych jen poznamenal, že nenávist je silné slovo. Jsou obezřetní, a vy jim svým chováním příliš nepomáháte. Váš otec až do své smrti zpochybňoval nárok císařovny Margaret na trůn, stejně tak jako její podíl na osvobození říše od Ferdinandova převratu."

"Já vím, já vím," zamávala otráveně rukou. "A ve skutečnosti se jen cítil špatně, protože zatímco ona si tady hrála na národní hrdinku, on utekl do Francie a vrátil se až když bylo po všem…asi prostě budu špatná už od kořenu, jak se říká."

"To jsem neřekl," ohradil se Mathieu ostře, čímž Estellu přiměl znovu mu pohlédnout do očí. "Jediné, co se snažím říct je, že situace je komplikovaná a vy byste ji měla brát vážně."

Estella se kousla do rtu. "Pojedete se mnou, že ano, Mathieu? Tajemník císařovny regentky, nezní to pěkně? Konečně se vás lidé přestanou ptát, proč svým talentem plýtváte zrovna na mě," řekla s křivým úsměvem.

"Tak dlouho dokud budete chtít, budu po vašem boku," slíbil tiše.

Přešla blíž a potřásla hlavou. "Vy jste pro své vlastní dobro až příliš hodný, můj příteli."