Hotel Noir (2012)

Po velmi dlouhé pauze se vracím ke svému cestování napříč kariérou Rufuse Sewella a znovu navštěvujeme rok 2012.
Narozdíl od upírského počinu o Abrahamu Lincolnovi se však nyní bavíme o nízkorozpočtovém filmu, na jehož dokončení se dokonce skládali samotní fanoušci. Je to film udělaný pro radost, který nekryje žádné velké studio, a nejspíš se od něj ani neočekávaly velké výdělky. 
Na tónu filmu to do jisté míry šlo znát, připadalo mi, jako kdyby si na něm režisér bez bázně a hany plnil tajné dětské sny. A tak proč ne. Dobře pro něj.


Film sleduje dějové linky vícero postav, které si navzájem jakou louči předávají vypravěčství (tedy voice-overy), ale hlavním průvodcem příběhu je z neznámých důvodů Evžen (Danny DeVito), který typickým představitelem průměrné, nevýrazné postavy, která ději vůbec nic nepřináší.
Evža se živí tím, že lidem instaluje sprchy a představuje se nám historkou, kdy se ho jedna jeho zákaznice pokouší svést, ale místo aby byl románek završen v posteli, k Evžově smůle skončí slzami, když se ona žena vzápětí nervově zhroutí a začne mu mezi slzami vyprávět o svém mizerném manželství.
Tato scéna byla politovánihodná z vícero důvodů: Evža si už dělal naděje a nakonec z toho nic nebylo a nevrznul si, ale co hůř, tento výjev k ničemu nevedl, nijak nerozvinul příběh a vlastně dočista zmizel do ztracena, protože ona nešťastná manželka se už do konce filmu nevrátila. Scénarista asi potřeboval vyplnit prostor, aby film zabral aspoň těch 90 minut.

Když Evžu vidíme znovu, sedí v hotelovém pokoji a něco usilovně sepisuje na psacím stroji, když mu na dveře zaklepe krásná žena oblečená do superhrdinského kostýmku, která se představí jako Sevilla (Rosario Dawson). Zdá se však, že se jednalo pouze o omyl, protože si jen popletla číslo dveří. Po krátkém a přátelském, ale velice divném rozhovoru se proto omluví a zase odejde. Rozvinula bych postavu Sevilly trochu víc, ale nemá to cenu. Zmatečně pobíhala po hotelu, kde se děj odehrával, tu se mihla tam, tu tam, ale ve výsledku byla jako postava úplně k ničemu, skoro jako sám Evža.

Evža usedne zpět k psacímu stroji a začne psát a nám divákům voice-overem vyprávět o další postavě filmu: Felixovi (Rufus Sewell). Představí nám ho jako inteligentního detektiva, kterému se podařilo ukrást velké množství peněz, jen aby mu vzápětí jeho femme fatale Mary (Malin Akerman) zlomila srdce tím, že nedorazila na smluvenou schůzku.

Nešťastný Felix jde svůj žal zapít do baru, kde zpívá krásná Hanna (Carla Gugino). Felix popíjí, sleduje její představení, a ani sám neví jak, ocitne se v konfliktu s mužem jménem Vance (Kevin Connolly), který je Hannin žárlivý přítel a nelíbí se mu pohled, jakým Felix zpěvačku sleduje.


Hanna se Felixovi později přijde za ztropenou scénu omluvit přímo do jeho hotelového pokoje, což je trochu divné, ale žádná z postav v tomto filmu se nechová racionálně, takže to není nic, čím bychom se měli vzrušovat. Vedou spolu hodně nabubřelý dialog, ve kterém si vyprávějí své životní příběhy, sny a aspirace, ale hovoří u toho melodramatičtěji, než postavy z mých fanfikcí a to je docela co říct.

Ve zkratce: ona utekla od svého manžela, aby následovala svůj sen stát se slavnou zpěvačkou. Než se dostala do stejného hotelu jako Felix, tak si zažila pár eskapád, ale ty pro děj filmu nejsou zvlášť důležité, za zmínku stojí jen fakt, že jsou zrovna tak bizarní a melodramatické jako zbytek filmu.

Felixův příběh je pro děj filmu relevantnější a taky je to postava pana Sewella, takže to se ví, že ho rozvedeme trochu obšírněji: byl dobrý polda, jenže pak se zamiloval do nesprávné ženy a postupně přišel o všechno: o práci i o pověst. Uvědomil si, že jediný způsob jak sobě a Mary zajistit naději na společnou budoucnost, je krádež balíku peněz a útěk, protože se oba zapletli do hry s příliš velkými rybami, na které nestačí. Už si ani nepamatuju přesné okolnosti jejich problému, podle mě byl špatně vysvětlený a zbytečně komplikovaný, ale to je jedno, pointa je, že museli utéct.
Plán byl, že on ukradne peníze, společně se sejdou na vlakovém nádraží a utečou ze země. Jenže ona nepřišla.

Na Hannu neudělá moc velký dojem, že to Felix s Mary tak rychle vzdal a nešel se přesvědčit, jestli se jí něco nestalo, nebo ji neunesl někdo z těch “zlých lidí”, což pravdaže neudělalo moc velký dojem ani na mě, a Felixovo vysvětlení jeho chování taky nebylo zvlášť uspokojující.

Proč si vlastně Felix s Mary dělal takovou námahu a miloval ji tak moc, jak ji miloval, mi zůstává záhadou. Mary je nejdivnější postava filmu. V první polovině filmu vede teatrální vnitřní monolog a smyslu života, svém strachu a hluboké existenční krizi, což ji dovede až k pokusu o sebevraždu, v druhé polovině filmu zase vyznívá jako naprosto dutá hlava, jejíž jediné štěstí je, že je tak krásná. Tak já vám nevím. Každopádně všechny její dialogy s Felixem byly nevýslovně trapné, takže kořeny jeho hluboké lásky zůstávají neobjasněny.

Nebudu vám spoilerovat konec filmu, ale je to jeden divný plot twist za druhým, přičemž každý je melodramatičtější než ten předchozí, a všechno se to samozřejmě točí kolem těch ukradených peněz.
Závěr filmu je velmi neuspokojivý, uzavírá jednotlivé dějové linky způsobem nanejvýš pochybným, ale mně to vlastně bylo jedno. Celý ten film byl taková divná splácanina, takže logický konec by v něm divně vyčníval jako kůl v plotu.

Co vám k tomu mám říct. Režisér si chtěl natočit dark noir film a tak si ho natočil. Uznávám, jistou nostalgickou atmosféru to má. Jenže to je asi tak všechno.

Zdroj obrázku: https://www.imdb.com/title/tt2403883/