Náhradnice - 13. kapitola: Danielle

Danielle upřeně zírala na vlastní ruce složené ve svém klíně. Vířící páry ve svižném zajetí vídeňského valčíku pluli po tanečním parketě a Danielle naslouchala útržkům rozhovorů, smíchu a šustění drahých šatů, když její osamělou židli v rohu míjely jednotlivé taneční dvojice.

Maminka sice tvrdila, že nápad s maškarním plesem je naprosto ohavný a vulgární a kdyby bylo po jejím, už dávno by z Titairy odjeli, ale Mathieu říkal, že by tak unáhlený odjezd hned po korunovaci působil ve světle jistého novinového článku nezdvořile a poraženecky. Danielle se sice k onomu skandálnímu výtisku Titairijského týdeníku nedostala, ale z kontextu si dokázala odvodit jeho obsah.

Protože se mamince nápad s převleky nelíbil, byla její i Daniellina maska dost chudá. Danielle si do vlasů nechala vplést bílé růže, které ladily ke květům zdobící lem její škrabošky, ale to bylo tak všechno. Maminčina maska byla ještě víc prostá a nicneříkající: rudé šaty, zlatá škraboška a na hlavě nákladná tiára, kterou maminka dostala jako svatební dar od svých rodičů.

Danielle si představovala, že její ubohý kostým, jehož jedinou ozdobu tvořilo pár vadnoucích květů, byla samotná Titánie, královna víl, ale nikomu o tom samozřejmě neřekla. Vždyť by se jí za to každý vysmál, stejně jako tehdy, když každý den nosila margaretský řád, a zašlo to tak daleko, že ze všech lidí právě Estella s Natálií Nikolajevnou ji musely upozornit, že tím porušuje protokol a dělá ze sebe šaška.

Z pohroužení do těchto nepříjemných vzpomínek ji vytrhl známý hlas a ona polekaně vzhlédla do maskované tváře ministerského předsedy Silverwolfa, který ji s přívětivým úsměvem právě zdravil. Byl oblečený do impozantní vojenské uniformy prošívané zlatem a huňatým kožíškem, ve kterém si určitě nemohl stěžovat na zimu. Pokud to pochopila správně, reprezentoval tím nějakého svého slavného předka, ale neměla nejmenší tušení jakého.

"D-dobrý večer, pane ministerský předsedo," vykoktala zmateně.

---

"Chtěl jsem se zeptat, Madam, zdali máte volný příští tanec," otázal se stále stejným vlídným tónem.

Danielle se propadl žaludek. Soudě dle jejího patetického vysedávání v koutě to byla jistě jen zdvořilostní otázka, jejíž odpověď musel znát i bez ní. Ohlédla se po tanečním parketu. Mathieu tančil s Estellou a maminka, která se zapřísahala, že s nikým na tomhle odporném plese tančit nebude, s potěšeným úsměvem kroužila po sále v náručí prince dánského. Neměla se koho zeptat, jestli smí, jestli je vhodné tančit s mužem, který Estelle způsobil takové potíže.

Nechtěla být nezdvořilá a odmítnout jediného člověka, který ji nepřehlížel, a se staženým hrdlem přikývla.

"Mám, pane ministerský předsedo," hlesla sotva slyšitelně.

Silverwolf se poklonil ještě hlouběji a nabídl jí ruku. Danielle se znovu ohlédla po sále, ale jediný pohled, který dokázala upoutat patřil Natálii Nikolajevně, která na ni potměšile mrkala zpoza monstrózní napudrované paruky, ve které měla hazardně umístěný model lodě. Jak ta věc na její hlavě držela Danielle zůstávalo záhadou.

Silverwolf Danielle s mírným úsměvem odvedl doprostřed parketu a uchopil ji do tanečního držení. Danielle si nejistě opřela ruku o jeho rameno a druhou vklouzla do jeho. Připadal jí strašidelný a komický zároveň. Mathieu ho popisoval jako špiona, co má na každého nashromážděný kompromitující materiál, Estella s Natálií se mu posmívaly, ale jedno mu musel přiznat každý: navzdory jeho výšce i útlé tělesné konstituci z něj každý chtě nechtě pociťoval respekt.

Chvíli tančili v tichosti, ale Silverwolf se protokolu navzdory rozhodl promluvit jako první.

"Doufám, že jste vaši první návštěvu Titairy shledala příjemnou, Madam," začal a zabodl se do ní svým typickým pichlavým pohledem zpoza kulatých obrouček kostěných brýlí.

Danielle sklopila pohled a nejistě zamrkala. "Já…já…tedy," ztěžka polkla a neochotně mu pohlédla do očí, "ano, Titairy je překrásná země za jejíž návštěvu jsem velmi vděčná," vykoktala a do tváří se jí nahrnula krev.

Silverwolf krátce sklonil hlavu. "Jsem nesmírně potěšen vašimi vlídnými slovy, Madam. Snad vám můj syn byl důstojným průvodcem."

"Průvodcem?" zopakovala Danielle nechápavě a pocítila drtivou tíhu na hrudi ještě dřív, než jí došel význam jeho slov. "Takže vy jste mu nařídil, aby mi dělal společnost?"

Silverwolf zkřivil rty. "Nařídil je silné slovo. Nešlo mi o nic víc než o blaho nejvyšší návštěvy a můj syn byl přítomností někoho tak půvabného nesmírně poctěn."

Danielle se nezmohla na slovo, a tak Silverwolf pokračoval: "Je to dobrý chlapec," zhodnotil Kaie blahosklonně, "vzpurný, ale věřím, že studia a časem i manželství ho zkrotí. Je poněkud neotesaný při styku s první rodinou, ale doufám, že mu to odpustíte. Nejsme tady v Titairy na císařskou přítomnost zvyklí," dodal kousavě.

Danielle v davu velkého sálu Opálového hradu konečně zachytila maminčin pohled a jedno jí bylo okamžitě jasné. Neměla se Silverwolfem tančit.

"Váš syn byl bezesporu velice…nápomocný," špitla Danielle, která neměla sílu ani zájem vést s ním uštěpačné politické rozhovory. Nebyla Mathieu a nemohla se s ním utkat na intelektuální rovině a nebyla ani Estella a neměla šanci udolat ho břitkými poznámkami.

Dotančili beze slov a Silverwolf ji zdvořile odvedl zpět k její osamělé židličce v rohu. V Danielle se zdvihla prudká vlna paniky. Zvolila špatně a maminka jí to bude vyčítat, už od začátku neměla Silverwolfovy ráda. Mathieu jí určitě vytkne, že neudělala správně z politických důvodů, kterým nemá šanci rozumět. A Estella…Estella si určitě nevšimla, že tu dnes Danielle vůbec je.

Vstala ze svého ubohého místa, kam byla usazená maminkou, a už podruhé tak porušila její prostý příkaz zůstat na ni čekat. Nevěděla, kde maminka je, nikde ji neviděla. Snad ještě pořád netančila s princem Sebastienem? Nebo ji trestala naprostým přehlížením?

Všude tolik hluku, hučení stovky lidí bylo jako otravná dotírající moucha přímo v jejím uchu. Žena těsně vedle ní se zničehonic odporným vřískavým způsobem rozesmála, zněla jako slepice, hloupá, pitomá slepice. Pocítila k té naprosto neznámé ženě neopodstatněnou a nesmyslnou nenávist a objala se pažemi okolo hrudi. Určitě jí moc utáhli korzet, není ji dobře.

K nesnesení, všechno bylo najednou k nesnesení. Vytratila se ven ze sálu a bylo jí jedno, jaké bude mít její chování následky, kolik maminčina hněvu padne na její hlavu. Potřebovala se někam schovat, utéct před všudypřítomnými těly namačkanými na sebe, namačkaných na ni, vytlačující vzduch z jejích plic…ticho nebo se zblázní! Ticho…

Vklouzla do nenápadných dubových dveří, které vedly do knihovny. Byla značně menší než ta v Twighburském paláci, celá zaprášená a obložená tmavým dřevem, které z ponuré místnosti vyhnalo veškeré světlo, které sem jen tak tak pronikalo nešťastně umístěným oknem. Přesto sem chodila docela často, nejspíš asi jako jediná, soudě dle stop v prachu.

Rychle za sebou zavřela dveře a opřela si čelo o jejich studený povrch. Zhluboka vydechla, narovnala se a sundala si tu směšnou škrabošku. Ošklivě sebou škubla, když si za svými zády uvědomila přítomnost dalšího člověka.

U stolu uprostřed místnosti se vyvaloval Kai Silverwolf, s oběma nohama nezdvořile opřenýma o desku stolu a s typickým úšklebkem na rtech. I on na sobě měl jakousi exoticky vyhlížející vojenskou uniformu, avšak ta jeho byla sněhově bílá. Nevstal, neuklonil se, nijak nebral na vědomí její přítomnost, jen se na ni šklebil tím svým protivným klukovským úsměvem.

Danielle mu dala pár vteřin k dobru, aby mohl dokázat, že není takový hulvát, na jakého si hraje, ale nevyužil je. Semkla rty.

"Hodlal jste mi dát najevo, že jste tady, nebo jste se příliš bavil svým výhledem?" zeptala se chladně.

Uculil se. "Vypadala jste, že si potřebujete na chvíli vydechnout. Nevyčítám vám to, ten ples je neskutečně hloupá fraška. Venku ještě před pár hodinami uklízeli následky protestů vyvolaných Titairijským týdeníkem a my tu kolektivně předstíráme, že se nic neděje."

Potřásla hlavou. "Poslední ples a vrátíme se do Twighburgu, měl byste slavit, ne se tu schovávat! Kdo jiný by se měl radovat než ten, kdo tak vášnivě a bezdůvodně nenávidí císařskou rodinu?" vychrlila ze sebe, nevysvětlitelně rozčilená při pohledu na jeho tvář.

Dokonce i on se jejím tónem zdál být otřesený a pomalu sundal nohy ze stolu. "Použití slova nenávist se mi zdá zbytečné, Vaše Císařská Výsosti," opáčil a neodpustil si posměšný důraz na její titul.

"Není o nic víc zbytečné než vaše nezdvořilost a neurvalost," Danielle se zhluboka nadechla a slyšela, jak z jejích úst vycházejí slova dřív, než je stačila zarazit nebo aspoň promyslet. "Chci zpět svoji stuhu!" vyhrkla s rázností, kterou u sebe nepoznávala.

Kai na ni udiveně zamrkal, ale potom sáhl do náprsní kapsy a rozmáchlým gestem její modrou stuhu vytáhl.

Danielle se na pár vteřin zarazila a nejistě od něj stuhu převzala. "Vy jste…vy jste ji měl celou dobu u sebe?"

"A vy u sebe můj kožený řemínek nenosíte? Jsem raněn, Madam, byl to můj oblíbený náramek," zadeklamoval dramaticky, ale přesto na ni pohlížel s překvapeným výrazem.

Danielle na to nic neřekla a sklopila oči k jemné látce v její dlani. To bylo překvapivě snadné.

Kai si odkašlal a ona v jeho tváři ke svému údivu nalezla rozpaky.

"Takže…váš kostým. Hodně tajemných květů. Je to reference, která mi utekla? Madam?"

Trhla rameny a odvrátila od něj tvář, předstírajíc, že si čte tituly na hřbetech knih. "Mamince…mamince a mě přijdou kostýmy vulgární a dětinské. Mám tu škrabošku z povinnosti, nic pod ní nehledejte," zamumlala a důsledně se vyhýbala jeho pohledu.

"Ach, vážně," zopakoval ironicky, "vulgární a dětinské. Zvláštní, to se mi k vám vůbec nehodí. A vaše ctěná matka, Její Císařská Výsost vévodkyně Karolína…," dlouze se zamyslel, což ji přimělo znovu k němu vzhlédnout.

"Opravdu její maska nic nepředstavuje? Červené šaty a zlatá škraboška…skutečně mi chcete tvrdit, že jsem se zmýlil v její identifikaci coby Rudé smrti?"

Danielle vytřeštila oči a upustila jak svoji škrabošku, tak i zpět ukořistěnou stuhu. "Jak se…jak se opovažujete takhle mluvit?" zalapala po dechu, zatímco Kai se sklonil a oba upuštěné předměty jí znovu podal.

"A vy," pokračoval Kai a blahosklonně její rozčílení ignoroval, "vy taková romantická duše byste určitě nešla na maškarní ples bez pěkného poetického kostýmu. Řekněte, mýlím se?"

Danielle zaťala čelist a znovu se k němu obrátila zády. "Nemá smysl cokoliv vám prozrazovat. Pokud je můj kostým tak špatný, že není k poznání, nestojí tím pádem za řeč."

"Ach ne, mějte soucit s ubohým prosťáčkem, co nedokáže rozeznat taje ženských masek! Alespoň malou nápovědu, o víc nežádám!" dramaticky se chytil za srdce a Danielle nad ním jen bezmocně zavrtěla hlavou. Nechtěla se s ním smát, zlobila se na něj.

Znovu přešla k polici a díky svým častým návštěvám se dokázala rychle zorientovat. Vytáhla ohmataný svazek a bez váhání mu ho hodila. Vyvedla ho tím z míry a kniha ho praštila do hrudi, než ji zachytil a zamžoural po její obálce.

"Sen noci svatojánské," přečetl Kai nahlas a nakrabatil čelo. "Odpusťte, že to říkám, ale nesnáším Shakespeara. Avšak i přesto," přehnaně hluboce se poklonil, "dovolte mi sklonit vám svou úctu, veliká královno Titánie," pitvořil se.

Danielle zdvihla bradu. "Nedělá vám problém prokázat náležitou úctu fiktivní královně víl, ale žalostně selháváte projevit ji mně, coby reálné osobě a následnici trůnu - byť jen dočasné. Tolik asi k titairijské pohostinnosti, že?"

"Tolik asi k twighburské aroganci, že?" kontroval Kai bez mrknutí oka.

Danielle se ošklivě usmála. "Nikdy jsem k vám nebyla arogantní. Kéž by se dalo totéž říci o vás," zhluboka se nadechla a znovu zdvihla k očím svoji škrabošku. "Měla bych se vrátit dovnitř. A nemusíte se bát, o tanec vás už žádat nebudu, vím, jaká to pro vás posledně byla oběť - a ještě k tomu na příkaz vašeho otce," dodala dřív, než se stihla zarazit. Údiv na jeho tváři jí i přesto byl jistou satisfakcí. "Sbohem, pane Silverwolfe, věřím, že tohle je naposledy, co jsme spolu mluvili. Jistě jste tomu velice rád a já vás ujišťuji, že naše pocity jsou oboustranné. I tak vám přeji všechno nejlepší," vydechla a se staženým hrdlem se od něj odvrátila. Pomalým, falešně jistým krokem opustila místnost a nechala očividně šokovaného Kaie Silverwolfa naposledy za sebou.

Byl to hořkosladký pocit.